Pardubice jsou kolébkou českého letectví. Lidé jsou tu na to hrdí

Perník, koně a Jan Kašpar. První český aviatik bude už navždy spojený s Pardubicemi, kde se narodil a odkud také uskutečnil první dálkový let na českém území. Jeho jméno nese i nové muzeum. To vzniká pod Kunětickou horou mezi Ráby a Kuněticemi poté, co se tam před necelým rokem přestěhoval z Hradce Králové Létající cirkus.

Namísto práškovacích letadel jsou hangáry plné replik starodávných strojů, včetně nejznámějšího Blériotu Jana Kašpara. „Chceme být živé muzeum a nabídnout lidem opravdové zážitky,“ říká zakladatel Létajícího cirkusu a šéf nově se rodícího muzea Martin Kindernay.

Název Létající cirkus měl i legendární pořad britské skupiny Monty Python. Má s ním váš spolek něco společného?

Ne, náš Létající cirkus nevychází z Monty Pythona, ale z létajících cirkusů v meziválečném období, kdy vysloužilí piloti z první světové války hledali práci a se starými letadly bavili diváky. Jezdili s nimi od města k městu a předváděli různé kousky. Napodobovali válečné souboje, závodili s auty a podobně. Začalo to v Americe, a pak se to rozšířilo i do Evropy. Dělala to různá letecká esa. My jsme obnovili tradici létajících cirkusů a už deset let vystupujeme na různých leteckých dnech.

Jak vůbec před deseti lety vznikla myšlenka na založení Létajícího cirkusu?

Inspirací byl film Velký Waldo Pepper s Robertem Redfordem, který vypráví příběh jednoho takového letce. Vytvořili jsme stejný program se stejnými kousky, jako byl před těmi skoro sto lety. A až pak jsme zjistili, že jsme vlastně ojedinělí, že na světě žádný jiný létající cirkus není.

Předpokládám, že jste ale už museli mít pro vznik cirkusu nějaký základ. Letadla a tak…

Členové našeho sdružení jsou nejenom piloti, ale i stavitelé letadel. Ale je to všechno fandovství, nezisková organizace. Žijeme z darů a grantů, každý máme své civilní povolání.

Původně byl cirkus v Hradci Králové, loni jste se přesunuli pod Kunětickou horu. Proč?

V Hradci jsme byli na velkém mezinárodním letišti, takže bylo složité pořádat nějaké akce pro návštěvníky. Je tam velký provoz, letecká škola. Navíc Hradec místo rozvoje leteckého muzea podpořil vznik Festivalparku, kde se konají koncerty hip hopu a podobné hudby, a to s leteckým muzeem nejde moc dohromady. Zajímá to úplně jiné návštěvníky. A rodiče s dětmi se pak báli chodit mezi posprejované zdi. Tak jsme odešli sem, s podporou pardubické radnice i kraje. Tady máme na letectví daleko větší ohlas.

Předpokládám, že je to i díky historii v podobě prvního českého letce Jana Kašpara.

Jistě, Pardubice jsou kolébka letectví. Lidi jsou tady na Kašpara pyšní, kdežto v Hradci taková tradice není. A vzhledem k tomu, že máme právě jeho letadla a stroje, které létaly v jeho době, tak má logiku že se snažíme se ke Kašparovi vázat.

Co všechno se v nových prostorách za poslední rok změnilo?

Letiště postupně odkupujeme. Splácíme, vykupujeme pozemky. Stáváme se jeho majiteli. A snažíme se přežít, rozjet to s co nejnižšími náklady. Letos čekáme, že se návštěvnost zvedne. Plánujeme spoustu nových věcí a atrakcí.

Například?

Velkou novinkou bude kino s 3D projekcí, kde budeme pouštět filmy o létání, například i záběry z loňského přeletu s Kašparovým Blériotem z Pardubic do Prahy. Také se nám povedlo získat letecké simulátory letadel, které tady máme. Návštěvníci si vyzkouší let Blériotem nebo Wrightem přímo na leteckém simulátoru.

Jak takový simulátor funguje?

Bude to normální proutěné sedadlo a knipl, jako v letadle. Rozdíl bude jen ten, že se nebudete dívat z letadla, ale na LCD obrazovku. Podle Petera Máry, který s Blériotem létá, je to hodně podobné opravdovému letu. Další zajímavostí je, že se nám už teď hlásí zájemci o leteckou svatbu. Novomanželé odletí ze svatby balonem a bude to atrakce i pro návštěvníky. Taky chceme postavit makety letadel, do kterých si vlezou děti. A samozřejmě občerstvení, to nám tady zatím chybělo. Máme i nové webové stránky www.aeropark.cz, kde lidé najdou vše potřebné včetně aktuálních záběrů z webkamery.

Kolik vás úpravy a novinky stály peněz?

Hodně. Všechno vlastně platíme sami a ve sdružení je nás dvacet. Všichni cpou své peníze sem, místo aby jeli třeba na dovolenou. Dá se říct, že každý z členů přispěl řádově několika sty tisíci korun.

Odkud se vůbec nadšenci do létání rekrutují?

Jsou to většinou lidé, kteří jsou zaměstnáni v leteckém průmyslu. Máme tady vojenské piloty, konstruktéry letadel, zaměstnance leteckých továren. Ale třeba i důchodce, kteří jsou nadšení a fandí nám, a dávají do toho své úspory. A samozřejmě také létáme na různé letecké akce, abychom něco vydělali. K tomu pořádáme letecké dny Jana Kašpara. Na začátku července tady bude program na každý den. Plánů je hodně.

Podle čeho vzniká představení vašeho Létajícího cirkusu?

Většinou vycházíme z nějaké staré letecké literatury. Letecké souboje a podobně. Také chceme v jednom vystoupení napodobovat ten slavný první vzlet Jana Kašpara, který je zachycený v dobových reportážích. A chceme nabídnout městu i kraji, že bychom při různých významných událostech přelétávali s Blériotem Jana Kašpara nad Pardubicemi. Třeba při Velké pardubické a podobně, aby to vytvářelo takový ten kolorit. Pro lidi to bude určitě velký zážitek. Blériotu jsme namontovali nový silný motor, takže nemusíme mít strach létat nad městem.

A není problém létat v prostoru pardubického letiště, kde přistávají i mezinárodní spoje?

Samozřejmě vždycky musíme být ve vzduchu s doprovodným letadlem, které komunikuje s věží a podobně.

Loni se vám povedlo zopakovat let Jana Kašpara z Pardubic do Prahy. Je to vrchol vašeho snažení?

Je. Jsme na to všichni moc pyšní, bylo to napínavé. Bojovali jsme, pokoušeli jsme se o to skoro rok. Zlobilo nás počasí, zlobil nás motor, dolet, byly problémy s povolením letu přes Prahu. Nakonec se to povedlo. Šlo nám o to, aby se to povedlo v rok stoletého výročí.

Blériot pilotoval Peter Mára. Proč zrovna on?

Má největší zkušenosti. A je vlastně jediným pilotem, který má od letecké asociace schváleno létání na Blériotu, to nikdo jiný nemůže. Teprve letos budeme zaškolovat dva další piloty.

Jak vznikají repliky starých letadel?

V muzeích a archivech se hledají plány, které se potom překreslí do současných předpisů, protože některé věci už jsou třeba zakázané a nesmějí se používat. Kašparův letoun byl třeba vypletený dráty, které mohou prasknout, a letadlo by spadlo, takže je to dnes už zakázané. Teď jsou tam ocelová lanka s napínáky, to je třeba jedna z odlišností oproti originálu. Změny jsou i v lakování letadel, protože chceme, aby vydržela déle. Dřív se rozpadala po roce, po dvou. Důležitý je vizuální dojem, a taky to, aby se nelišila původní konstrukce letadla.

Je pro muzeum výhoda, že je v turisty vyhledávané oblasti pod Kunětickou horou?

Je to velká výhoda, jsme za tohle místo hodně rádi. Prostředí je turisticky atraktivní. Je tady hrad, perníková chaloupka, westernový park, řeka, jezdí sem výletní loď, nedaleko je i obora. A my jsme jednou z dalších atrakcí. Doufáme, že nám to pomůže k vyšší návštěvnosti.

Plánujete třeba s ostatními provozovateli nějaké společné akce?

Scházíme se, komunikujeme mezi sebou. Vzájemně si chceme pomáhat.

V čem navazujete na odkaz Jana Kašpara?

Především v tom, že jsme trochu jiné muzeum. Nechceme něco ukazovat ve vitrínách, chceme být živá instituce. To je i současný trend ve světě. Být interaktivní. Aby si lidé mohli na letadla sáhnout, vyzkoušet si, jak se vyrábí, vyzkouší si let na simulátoru nebo se v letadle proletí. V tom se lišíme od klasických muzeí.

Takže podobně jako Jan Kašpar jste takoví průkopníci.

Přesně tak. Průkopníci v novém stylu muzeí. Máme k tomu ideální prostředí. Můžeme létat nad loukami, na kterých zkoušel první vzlety i Kašpar. Jsme zkrátka tam, kde tradice letectví v Česku začala. A cítíme velkou podporu.

MARTIN KINDERNAY

• Pochází z Hradce Králové, je mu 47 let.
• Je ženatý, má čtyři děti.
• Zakládal televizní stanice Galaxie a TV3.
• Pracuje jako režisér a manažer v televizi.
• Jeho největším koníčkem je létání, ze zdravotních důvodů se nedostal na leteckou vysokou školu.
• V roce 2001 založil Létající cirkus.