Navštívit Pargu začátkem června byla skvělá volba. Městečko na severozápadě pevninského Řecka i se svým členitým hornatým okolím skýtá nepřeberné možnosti k pěším výšlapům i výletům lodí na nedaleké ostrovy v Jónském moři – Lefkadu, Korfu (řecky Kerkyra), Paxos a Antipaxos.
Když jsem stoupala strmou kamenitou stezkou vzhůru ke kostelu svaté Heleny, odkud je nádherný výhled na celé pobřeží, pořádně jsem se zapotila, o bolesti nohou nemluvě. Procházím olivovými háji, jimiž je pokryta celá hora. Je čas sklizně. Pod všemi stromy jsou ručně rozprostřené obrovské sítě na zachytávání oliv. Žádný z těch, kteří nasazují na řeckou lenost, by tuhle práci v takovém horku a výšce nedělal.
Olivové moře
Po bouřce a vydatném dešti, který se přehnal krajem a smáčel olivy v sítích, se šťáva z oliv dostala do potoka, jenž ústí do moře. Několik metrů široký pruh jinak tyrkysové hladiny se zabarvil do hněda. Hnědé vlny zalily pláž. Bylo by to v tu chvíli obzvlášť zdravé vykoupání.
„Sezona začíná v prosinci, to se sklízejí zelené olivy a teď už do sítí spadají černé. Pytle s olivami se pak svážejí k nám,“ vysvětluje Jannis, majitel lisovny oleje v Anthouse, vesničce čtyři kilometry vzdálené od Pargy.
„Naše rodina lisovala už před 150 lety ještě za pomoci koně, až teprve v roce 1957, kdy sem zavedli elektřinu, jsme začali s modernizací. Ale i tak je to dřina. Když je úrodný rok, spíme dvě hodiny denně, stále jedeme naplno. Z tisíce kilogramů oliv se vylisuje 250 kilo oleje nejvyšší jakosti, který je od nás vykupován za dvě eura za kilo,“ říká Jannis.
„Vylisujeme maximálně třicet tisíc kilo za den, lisuje se jen jedenkrát při teplotě 37 stupňů Celsia (tzv. lisování za studena – pozn. aut.) a při takové úrodě, jaká byla letos, rodina nestačí, najímáme šest až osm zaměstnanců, kteří si podle množství a kvality oleje vydělají sedm až 13 tisíc eur za sezonu. Hospodářský výnos? Přibližně 35 tisíc eur za úrodný rok, z toho platíme daně a provozní náklady, takže abychom mohli slušně žít, máme přes dobu dovolených ještě otevřenou tavernu,“ usmívá se majitel lisovny.
„Z čeho mám radost? Že je náš provoz plně ekologický, nic tu nepřijde nazmar, zbytky olivové drtě vozíme do Prevezy k dalšímu zpracování na olej ke smažení a kosmetické produkty. A z listí se dělá hnojivo,“ ukazuje v dlani drobné granule. Odcházím z návštěvy s lahví výtečného panenského oleje, tak lahodné chuti, jaký jsem dosud neokusila.
A podobně je to všude, ať na svých cestách rozmlouvám s kýmkoli, s obyčejnými lidmi, rybáři, námořníky, majiteli taveren, kafíren, penzionů, malých hotýlků, s pekaři nebo prodavači, všichni jen mávnou rukou při slovu krize.
„Nejsme v Aténách, tady krize není. A kdyby, přežili jsme Turky, Benátčany, nacisty… horší je zemětřesení. Musí se žít a pracovat, jak to jen jde, každý za sebe a svoji rodinu, vydržíme všechno.“ Jen je mrzí, že jsou všichni házeni do jednoho pytle, že se o nich jako o lidech, národu, nepěkně mluví a smýšlí. „A že se k nám lidé bojí jezdit.“
Historie a mýty
Průvodci doporučují výšlap do Súlských hor v nejvyšším pohoří kraje – Pindus, kde se v 18. století v klášteře Zalongo pomodlily ženy s dětmi z vesnice Súli, poté co jejich ves dobyli a muže pobili Turci, vystoupaly na horu (750 metrů nad mořem) a odtud, kde zazpívaly a zatančily svůj poslední tanec, skočily i se svými potomky dolů. Než by se daly zotročit a odvést do harémů, raději volily smrt. Při pouhém pomyšlení zamrazí. Pohled shora od památníku z šedesátých let je závratný. Nicméně i přes závrať je to pohled velkolepý přes horské masivy až dolů k moři.
Čtěte také:
Poklidně soptící Liparské ostrovy
Při cestě do Zalonga stojí za to navštívit někdejší svatyni, jež byla postavena v 7. století před naším letopočtem v místě, kde se stékají řeky Acheron a Kókta, zasvěcené Hádovi a Persefoně. Až do doby než Nekromanteion zničili Římané, se do zdejší slavné věštírny sjížděli hrdinové z řeckých bájí i prostí lidé, aby si nechali poradit ve věcech bitev a válek i každodenních záležitostí života.
Když už vstoupíte do kraje mýtů, nemůžete vynechat výlet k pramenům řeky Acheron, bájné řeky Styx. Pro její zázračné účinky je prý vhodné se brodit proudem nebo se ponořit a získat nezranitelnost stejně jako Achilles, kterého tady, kromě pověstné paty, vykoupala jeho matka. Zkusila jsem vstoupit do vody. Studenější už je jen ledová tříšť.
Koupání, strava a ubytování
» Přestože v samotné Parze si lze vybrat hned několik pláží ke koupání, naprosto bezproblémově tu fungují lodní taxíky, které vás odvezou na pláže vzdálenější, jichž je po celém pobřeží rozeseto nepočítaně. Například z přístavu na pláž Lichnos dostanete zpáteční lodní lístek za osm eur. Pěšky půjdete přes dvě hodiny, lodí jste tam za dvacet minut. Větší lodě plují na ostrovy, můžete si vybrat. Hodinová plavba i s koupáním z lodi na Antipaxu, v zátoce, kde se natáčel film Modrá laguna, s dvouhodinovou návštěvou Paxu v přístavu Gaios a zpět stojí 20 eur.
» Ať se podíváte kamkoli, všude vás obklopí nejen úchvatná příroda, na začátku června zelená a rozkvetlá, památky a dech dějin, ale především pohostinnost a vstřícnost Řeků. Musíte ochutnat jejich nenapodobitelnou kuchyni rafinovanou svou jednoduchostí, olivy Kalamati, sýr Feta a velká zralá rajčata, světle zelené pruhované malé cuketky, čerstvě natrhané pomeranče, které prodávají v obchodech ještě s listy, grilované ryby a k tomu jejich voňavý chléb mnoha druhů, opojná vína plná slunce, ledové frappé a k tomu sladká baklava nemůže nechat nikoho chladným.
» Týdenní dovolená s cestovkou s příplatkem za jedno lůžko, bez stravy, přijde zhruba na 12 tisíc korun.
