Občas se jí ta myšlenka vkrade do hlavy: „Jak bych běžela, kdybych byla zdravá?“
Má to logiku. Překážkářka Lucie Škrobáková zaběhla na evropském halovém šampionátu v Paříži na šedesátimetrové trati druhý nejlepší čas kariéry. A to se prala s bolestmi zad.
„Tu a tam mě napadlo, že pokud bych byla úplně fit, mohlo to být ještě lepší. Ale i tak je to malý zázrak,“ říká čejkovická atletka, která přes všechny obtíže doběhla sedmá.
Překvapila i trenérku
Vlastně to není malý zázrak, ale velký. Škrobáková kvůli zádům nemohla tři týdny pořádně trénovat. Když si před startem nazula tretry, jen zlehka se protáhla. Žádné velké rozcvičení nepřipadalo v úvahu. Časem rovných osm vteřin přitom zaostala jen o pět setin za svým maximem.
„Je to super výsledek. Moc si ho cením. Ani jsem si nebyla jistá, co se stane, až vyběhnu. Počítala jsem i s tím, že závod vůbec nedokončím,“ líčí Škrobáková.
Svým představením překvapila úplně všechny. „Bylo obdivuhodné, jak se s tím poprala. Ta záda ji strašně bolela. Byl to jednoznačně nejlepší čas, jaký mohla zaběhnout,“ chválí svou svěřenkyni trenérka Jana Jílková.
A že Škrobáková neobhájila stříbro z Turína 2009? Na tom jí vůbec nezáleží. „Vždyť jsem si kolikrát říkala, že to zabalím. Že nikam nepojedu. Když už jsem se nakonec rozhodla, že nastoupím, tak mi šlo jen o to, abych tam prostě byla. Protože by mi přišlo líto, že jsem si nominaci vybojovala zbytečně,“ vysvětluje atletka.
Byla na testech
Stále ale neví, co způsobilo její zdravotní problémy. Netrpělivě čeká na výsledky z vyšetření. „Byla jsem i na krevních testech. Těžko říct, o co jde. Ale překážky, to není moc zdravá disciplína. Člověk výrazně zatěžuje jen některé partie těla, asi se to někde projevilo,“ přemýšlí Škrobáková.
Nemělo by to ale být nic vážného. „Sama jsem zvědavá, co magnetická rezonance ukáže. Snad si Lucka odpočine a opět bude v pořádku,“ doufá Jílková.
V Asii se jí nedaří
Na přípravu na vrchol sezony má dostatek času. Jižní Korea pořádá mistrovství světa na přelomu srpna a září. Je ale možné, že tréninkový režim bude mít dost podobný tomu, který měla kvůli zranění před odjezdem do Francie.
„Jen jsem běhala a běhala. Vůbec jsem nemohla na překážky. Paradoxně mi to ale pomohlo. Dokonce jsem si zlepšila osobák. Kdo ví, třeba to zase zkusíme. I když mi to teda moc nesedělo,“ přiznává Škrobáková.
A nesedí jí ani Asie. O tom se přesvědčila už na olympiádě v Pekingu. „Měla jsem problémy s aklimatizací. Přes den se mi chtělo spát a v noci jsem pak nemohla zabrat. Moc ty přelety přes půlku světa nemám ráda,“ uzavírá čejkovická překážkářka.
