Pasíř napravuje, co poničili zloději

Středověcí pasíři vyráběli ozdobné pásy i brnění měšťanům a šlechticům. Dnešní pasíři, v dílně Pavla Strakoše, renovují sochu. Téměř čtyřmetrovou měděnou plastiku známé sochařky Sylvy Lacinové přivezli do dílny v Hradci nad Moravicí na podzim z opavských Městských sadů. Měsíce z ní zloději kovů odřezávali kusy mědi, až socha málem spadla. Letos v létě by se tato socha, která původně zdobila Náměstí Osvoboditelů, měla vrátit do města na důstojnější místo. Do parku Joy Adamsonové. Co všechno už jste od loňského podzimu udělali? Celou váhu měděného reliéfu držela konstrukce z ocelových profilů. Tím, že zloději vystříhali celý vnitřek sochy, byla zkorodovaná natolik, že by se pravděpodobně zbortila. Myslím, že jsme tuto zakázku města dostali doslova za pět minut dvanáct. Když vidím, ty zrezivělé kusy, museli jste asi vyměnit celou nosnou konstrukci? Ano. Už původně zvolený materiál byl nevhodný. Železo a měď totiž při vzájemném dotyku vytvářely elektrochemický článek. Ten ještě více urychlil korozi. Po částech jsme odřezávali rezavé profily a nahradili jsme je nerezovými.
Jak se vám vůbec na tak úzký dvorek podařilo dopravit tak obrovskou konstrukci? Nebylo to nic jednoduchého. Plastiku jsme naložili na dopravník, jenže náklad byl vyšší než troleje ve městě. Museli jsme proto trasu vybírat tak, aby se s nimi nekřížila. Nejtěžší bylo ji dostat do dvora. Být o pár centimetrů širší, museli bychom sundat okapy. Jak se vám podařilo tak mohutný a těžký kus dostat až dozadu do dvora?
Prostě jsme pod ní přivařili kolečka a odtlačili ručně.
V chodbě vidím tabule měděného plechu. Ty jsou určeny na opravu plastiky? Zatím jich je pětadvacet a možná budeme muset ještě dokoupit. Nastříhané kusy plechu nejprve vyklepeme speciálním kladívkem na pytlíku s pískem, aby měly správný tvar a navázaly na zachovalé části plastiky. Co na to říká autorka. Nespojili jste se s ní?
V březnu jsem jí zavolal. Velmi ji potěšilo, že sochu opravujeme. Tato šestaosmdesátiletá dáma se živě zajímala jak ji opravíme. Byla ráda, že práce bude financovat město. Pak jsem za ní zajel do Brna a půjčil si originální modely, které ještě stále měla doma v ateliéru. Hodně nám to při restaurování chybějících dílů pomůže. Když se opravují střechy nebo kostely, obvykle tam řemeslníci zanechají nějakou zprávu. Vy jste nic takového nenašli? Ale ano. Našli jsme tam tabulku se jmény řemeslníků, kteří reliéf dělali. Je zajímavé sledovat, jak pracovali. Na některých místech je vidět, že už je práce nebavila. Letos vás čeká ještě další zajímavá práce. Renovace měděného sarkofágu knížete Karla Marii Lichnowského. Dali jsme starostovi Chuchelné Josefu Kubnému nabídku a on ji přijal. Památkáři už také odsouhlasili postup, jak budeme při renovaci postupovat. Samotný sarkofág má železnou kostru. Plášť je z tepaných měděných plátů, které poškodili zloději během války. Už jsme zjistili, že ve štítě jsou skrytá dvířka se zámkem. Sice od něj nemáme klíč, ale pokusíme se je co nejšetrněji otevřít. Kovové díly zakonzervujeme, poškozené opravíme a zničené nahradíme kopiemi. Vždy se při restaurování snažíme používat původní metody a postupy.
Co se stane s ostatky knížete?
To uvidíme až na místě. Zatím to vypadá, že rakev není poškozená, takže ji jenom vytáhneme a necháme v hrobce. Do dílny si odvezeme jenom sarkofág.
Práci s kovy se věnujete už víc jak třicet let. Co se vám za tu dobu povedlo? Spolu se sochařem Jiřím Španihelem jsme dělali kompletní soupravu stříbrných insignií pro akademické hodnostáře obou fakult opavské Slezské univerzity. Zajímavá byla také renovace sochy Génia, která stojí na kopuli výstavní budovy Slezského zemského muzea v Opavě. Když za války muzeum vyhořelo, socha se propadla dolů, takže jsem podle zachovalých dílů vyráběl nové. Co považujete za nejzajímavější zakázku?
Za jednu z nejkrásnějších řemeslně provedených věcí považuji meteorologickou skříňku v Bezručových sadech. Tak precizně provedenou práci jsem do té doby neviděl. Přitom je zajímavé, že se neví, ani kdo ji navrhl, ani kdo ji nakonec realizoval. Zajímavá byla například také práce na kopiích secesních doplňků do interiéru Obecního domu v Praze.