Dekády pátrám po tom, co ostatní nepochopili, říká šéf fondu Top Stocks Hájek
Spojené státy jsou pro velké investory stále zemí zaslíbenou, ačkoli Donald Trump dělá vše proto, aby tomu tak nebylo. Jen je potřeba kapku upravit investiční strategii, aby se člověk vyhnul oblastem, kde může washingtonská administrativa nadělat co nejvíce nepořádku. „Historicky jsem měl velkou expozici na zdravotnictví, ale s novou administrativou jsem tuto část portfolia snížil. Přidal jsem pojišťovny, které jsou víc bokem od makroekonomických zásahů, či spotřebitelské firmy s necyklickým byznysem,“ uvádí šéf fondu Erste Asset Management Top Stocks Jan Hájek, který v portfoliu spravuje kolem třiceti miliard korun investic.
Prakticky každý den stojíte před potenciálně frustrujícím úkolem. Totiž najít investiční příležitost, kterou ostatní najít nedokázali. Co pro to konkrétně od rána děláte?
Každý den je trochu jiný, ale ranní rutina je stabilní. Čtení zpráv, cvičení a při tom nějaký podcast. Poslouchám třeba „The Odd Lots“ od Bloombergu, ale zároveň se snažím hledat inspiraci i mimo aktuální témata, abych si rozšiřoval obzor. Dopoledne pak trávím v kanceláři, kde kontroluji cash flow fondu, řeším administrativu a příkazy spojené s měnovým zajištěním portfolia. Odpoledne je vyhrazeno na to nejdůležitější: analýzu, hledání investičních nápadů a zpracovávání informací.
Líbí se mi, že o akciích mluvíte nepřímo jako o nápadech. Rozhodující část vašeho portfolia je v Americe. Proč a jakou trhlinu dostala taktika po nástupu Trumpa?
Amerika mě lákala od začátku. Když jsem v devadesátých letech začínal, byl to pro mě trh s obrovskou nabídkou firem, a hlavně s prostředím, kde managementy respektovaly akcionáře. Když jsem jako malý český investor komunikoval s americkými firmami, cítil jsem, že chápou, že vlastně reprezentuji další podíl na jejich byznysu. Tento vztah byl podstatně akcionářsky přívětivější než ve většině ostatních zemí, kde stát či politika často hrály větší roli než čistá ekonomická racionalita. Trumpova administrativa však mění podmínky hry. Dříve politika tolik nezasahovala do samotného byznysu. Teď ovšem vidíme cla, obchodní války, tarify, které narušují dodavatelské řetězce a zvyšují inflační tlaky. To vše představuje nové rizikové faktory, které musíme zohledňovat.
Je Trumpova politika skutečně onou kvalitativně revoluční změnou proti minulosti?
Bezpochyby. Pamatuji si, že už po jeho prvním zvolení jsem říkal, že uvidíme úplně jiné prezidentství. Trump má sklon dělat kroky, které nemají ekonomickou logiku. Například cla na čínské zboží. V praxi to pak vede k tomu, že firmy jako Walmart, které dovezou 75 procent zboží z Číny a mají nízké marže, nemohou tyto náklady kompenzovat jinak než zdražením pro zákazníky. Není přitom výjimkou, že některé produkty překračují hranice i několikrát. Například v případě automobilového průmyslu komponenty často kolují mezi Mexikem, Kanadou a USA, než vznikne finální produkt. Pokud se na každé překročení hranice aplikuje clo, výsledné navýšení nákladů je násobné.
Zrovna zákazník Walmartu je ale dost možná zároveň voličem Trumpa?
Ano. A problém je v tom, že Trump často nereflektuje, jak zásahy dopadnou na jeho vlastní voličskou základnu. Když zavřel přístavy pro čínské zboží, utlumilo to kamionovou dopravu v USA. A kdo jsou kamioňáci? Typicky jeho voliči. Podobných paradoxů je celá řada. Dokonce i velké firmy jako Nike musely přehodnotit své strategie kvůli změnám v dodavatelských řetězcích a distribučních kanálech.
Zmiňoval jste, že i při hledání nových investičních příležitostí uvažujete víc o tom, zda firma není příliš exponovaná na americký trh. Proč?
Přesně tak. Pokud mám dva stejně zajímavé investiční příběhy, ale jeden se odehrává v Evropě a druhý v USA, dnes má ten evropský pro mě větší hodnotu, protože se tím vyhnu chaosu a nepředvídatelnosti. Americký trh je stále skvělý, ale Trumpova politika mu přidává dodatečnou rizikovou přirážku.
Promítlo se to i do struktury vašeho portfolia?
Ano. Historicky jsem měl velkou expozici na zdravotnictví, ale s novou administrativou jsem tuto část portfolia snížil. Přidal jsem pojišťovny, které jsou víc bokem od makroekonomických zásahů, či spotřebitelské firmy s necyklickým byznysem. Třeba tabáková firma Philip Morris je dnes spíše o zahřívaném tabáku a nikotinových sáčcích než o klasických cigaretách. Tyto firmy jsou méně zranitelné vůči narušení globálních dodavatelských řetězců. Navíc diverzifikace se netýká jen sektorů, ale i geografického rozložení. Hledám firmy, jejichž tržby nejsou jenom navázány na americkou domácí poptávku, která může být v případě politických turbulencí volatilnější.
Taková strategie může vypadat konkrétně třeba jak?
Obecně hledám společnosti, které mají nějaký specifický příběh spojený s produktem nebo službou, který nabízejí. Aby to byl určitý inovativní příběh, který se dokáže prosadit i v obtížnějších ekonomických podmínkách. Myslím si, že takové společnosti mohou pak mnohem lépe obstát i v chaotických změnách podmínek.
Vy osobně třeba nezohledňujete technologické akcie, alespoň mám takový pocit ze skladby vašeho portfolia. Proč?
V technologickém sektoru se mi obtížněji hledaly příležitosti a viděl jsem je spíše jinde. Ne že bych technologie nesledoval. Technologie jsou dnes více pod drobnohledem trhu, obtížněji se tam nachází něco přehlíženého. Navíc i technologický byznys je silně závislý na globálních tocích zboží, takže může být zranitelnější vůči politickým zásahům. Přitom například výroba polovodičů často zahrnuje vstupy z Japonska, montáž na Tchaj-wanu, testování v Singapuru a finální kompletaci v USA.
Tím jsem měl trochu na mysli i fakt, že vaše portfolio vyhlíží značně tradicionalisticky, velkou váhu má průmysl, restaurace nebo třeba letecké společnosti. Co pro vás znamená diverzifikace?
Jednoznačně nutnost. I proto jsem přidával sektory, které jsem dříve tolik nevyhledával. Snažím se hledat stabilnější byznysy, méně závislé na mezinárodních obchodních proudech. Proto mi dnes dávají smysl třeba restaurační sítě, které většinu surovin čerpají lokálně, nebo pojišťovny. Výhodou je i to, že například restaurační řetězce jsou schopné pružněji reagovat na změny v lokální nabídce surovin, a zároveň nejsou tolik vystaveny geopolitickým rizikům.
Kladete si zásadní otázku, jestli je Amerika pro investice stále to pravé?
Má stále obrovské výhody. Velikost trhu, rozmanitost sektorů i kultura respektu k akcionářům zůstávají. Ale pokud bude Trump pokračovat ve svých zásazích, může to vést k izolaci USA. Investor si pak začne hledat alternativy jinde. Amerika by tak mohla přijít o svou valuační prémii, kterou si roky budovala. To je ta největší hrozba: že to, co dělalo Spojené státy nejatraktivnějším investičním prostředím, se kvůli vlastní politice začne pomalu ztrácet.
Měli by tedy investoři posouvat proporci směrem od Ameriky jinam, do Evropy například?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
