Patnáct let se perou s větrem. Přinesl jim devět titulů

Začátkem devadesátých let spolu sedli do jedné lodi. Individuální závodní kariéry vyměnili za společnou a lidé v okolí jim prorokovali rychlý konec.
„Dávali nám tak rok. Věděli o nás, že jsme takoví raplovití,“ usmívá se Josef Sivý, starší z dvojčlenné posádky. Ačkoliv to zpočátku vypadalo, že známí mají pravdu, nakonec se spletli. Bratři Josef a Dalibor Siví spolu jezdí už patnáctým rokem a zatím končit nehodlají. V Čechách jsou jedineční, protože v jachtingu není moc rodinných posádek, které by spolu vydržely pohromadě.
V závodech, v nichž zjednodušeně řečeno musí na lodi co nejrychleji objet tři bójky v několika rozjížďkách, za ně mluví výsledky. Spolu jim to jde výborně. Devět titulů mistrů republiky je dobrým argumentem. Navíc poslední čtyři získali v řadě.
Vypadá to, že v Čechách nemají konkurenci. „Ale není to tak jednoduché. Pereme se s Pepou Řehouškem z Mácháče. Jednou má lepší sezony on, jindy my. V poslední době to vychází na nás,“ vypráví Dalibor Sivý.
Kde je klíč k takovým úspěchům? Hlavně v rodinné tradici a mnoha odježděných hodinách. „Člověk musí mít cit, získat zkušenosti a vztah k vodě, lodi i větru,“ míní Josef Sivý. To vše je potřeba pěstovat dlouhá léta už od dětství.

Začali v sedmi letech

Oba bratři sedli poprvé do lodi v sedmi letech. A nikoho nepřekvapí, že je k tomu přivedli rodiče. Otec jezdil, dědeček jezdil a postavil i loděnici na Bezdrevu. Matka se kolem jachtingu také pohybovala. „Ono nejde, když si někdo myslí, že přivede v sedmnácti kluka a ten se naučí jezdit a bude vyhrávat. Takhle to tady nefunguje,“ míní oba bratři.
Jachting, to je také určitý životní styl, kdy člověk tráví na vodě, v lodi nebo v loděnici na břehu většinu svého volného času. Zná své soupeře a mimo závod se s nimi přátelí.
Oba bratři začínali jezdit na třídách Evropa. Dlouho jezdili sólově, a když viděli, že v dospělém věku nedosáhnou na špičkové vybavení, které by je posunulo dál, přešli na dvojposádkové lodě ve třídě Pirát. „Tehdy to bylo celkem dostupné. Ven se s tím moc nejezdilo,“ popisuje starší Josef.
Jenže zakrátko doma začali vyhrávat. Objezdili za kariéru tisíc stejných závodů. Střídali Bezdrev, Lipno, Máchovo jezero, Plzeň nebo Brno a táhlo je to ven. Pořídili si lepší loď. Původně dřevěnou z Třeboně vystřídala laminátová z Maďarska a naposledy loď mistra Evropy z Rakouska, kterou mají dodnes.
Jen pro orientaci. Nová plachetnice vyjde na půl milionu. „Ale na tu bychom neměli,“ vysvětluje Sivý. Po revoluci začínali jezdit na závody ven a stejně jako v jiných sportech byli trochu atrakcí. Pořadatelé jim odpouštěli startovné a i lidé od jachtingu se o ně zajímali.
„Seznámili jsme se s jedním rakouským jachtařem. Říkáme mu rakouský děda, ale on pořád jezdí dost dobře,“ usmívá se starší Josef. Rakouský děda, mistr Evropy, jim hodně pomohl. Prodal jim loď, vysvětlil její zákonitosti a několik let dodával plachty.
„Ušetřil nám hodně peněz a dal hodně rad,“ pousmál se Sivý. Ovšem ve stejné době, kdy ho začala česká dvojice předjíždět, výhodné nabídky k Bezdrevu přestaly docházet.

Cíle se mění průběžně

Restauraci v loděnici na Bezdrevu zdobí spousty pohárů, až se člověku ani nechce je počítat. „Nedá se říct, kterého titulu bychom si cenili nejvíc. Před patnácti lety bychom chtěli být mistry republiky, teď už máme jiné cíle. Své soukromé,“ vysvětluje Dalibor Sivý.
Bratrská dvojice vedle devíti titulů mistra republiky vyhrála i Evropský pohár, stala se mezinárodním mistrem Maďarska nebo Rakouska.
„Ale když se ptáte, čeho si cením nejvíc, je to asi domácí titul z roku 2007. To jsme pořádali mistrovství republiky na Bezdrevu a až do poslední rozjížďky jsme na vítězství neměli. Musel se stát zázrak, kdy právě Pepa Řehoušek nesměl v předposlední rozjížďce vyhrát a on opravdu dojel druhý a v poslední rozjížďce jsme ho předjeli a vyhráli,“ vzpomínal mladší Dalibor Sivý.

Ví, co ten druhý udělá

Výhoda bratrského týmu je v tom, že oba ví, co který z nich udělá. A protože mají i optimální váhy, mohou závodit ve velkém i malém větru a nejsou tolik limitovaní. V jachtingu totiž rozhoduje o rychlosti každých deset centimetrů postavení na lodi, každý kilogram váhy na nesprávném místě.
Jsou pak různé posádky, které se kvůli podobným věcem střídají a rozcházejí. „Dělají to i velcí závodníci. Třeba trojnásobný mistr Evropy Andy Hockey. Koukne se na předpověď počasí na pět dní dopředu a vidí, že bude slabý vítr, a řekne svému dlouholetému kosatníkovi: sorry kámo, ale jsi moc tlustej. A vezme si lehčího člověka,“ vysvětluje Josef Sivý.
Předjet bratry Sivé je v současné době v Čechách cenným skalpem. „Až nás to možná trochu unavuje,“ soudí Josef Sivý, povoláním učitel. Jinak čekají na to, až se ukáže nějaká nová mladá posádka, se kterou zase budou moci soupeřit.
Dvě potencionální si vychovávají na Bezdrevu sami. „Jsou to kluci, kteří jsou tu od mala. Ale možná jsme udělali trochu chybu, že jsme složili posádky ze dvou sourozeneckých dvojic, protože se pořád hádají a možná je na kormidle prohodíme,“ pousmál se Josef Sivý.
Asi nepřekvapí, že jednu z nich tvoří jeho děti a druhou bratři Matouškové. Rodinná tradice totiž i u Sivých pokračuje dál. A čtvrtá generace se dere do povědomí jachtařů.

Dalibor Sivý:

Je o tři roky mladší než jeho bratr, a když společně přesedali na jednu loď, putoval na příď. Je kosatníkem a stará se o přední plachtu a vyndavací balon.

Hádáte se na lodi často?

Teď už ani moc ne. Oba jsme v minulosti kormidlovali a pak přešli na loď, kde bylo kormidlo jen jedno. Člověk řekl, že by támhle jel doleva místo doprava a už to bylo. Až po pár letech jsem pochopil, že tam nejsem od toho, abych určoval směr.

O čem se hádáte?

Jsou to hádky, které směřují k tomu, aby naše jízda byla kvalitnější, a kosatník je vždycky ten, který všechno kazí (směje se).

Kdy hádky končí?

Před další rozjížďkou už musí být klid. Jinak bychom nikam nedojeli. Jak vylezeme z lodi, všechno končí.

Uvažoval jste někdy o tom, že byste s bratrem přestal jezdit?

On by s bráchou kromě jeho dcery nikdo další jet nechtěl (směje se). Ne, nebylo třeba. Co bychom z toho měli? Možná v budoucnu zjistím, že už na to nemám, a nabídnu mu sám, aby jezdil s někým jiným. Když se rozejít, tak v klidu.

Jakou největší chybu můžete na lodi jako kosatník udělat?

Třeba když se mi zamotá balon. Všichni kolem jedou a my stojíme.

Josef Sivý:

Je mu čtyřiačtyřicet let a v bratrské dvojici je na lodi ten, kdo o klíčových problémech rozhoduje. Nejen kvůli tomu, že je o tři roky starší, ale protože je kormidelníkem.

Hádáte se na lodi často?

Dříve jsme se hádali hodně, ale trochu jsme zestárli a zklidnili se.

O čem se hádáte?

Hádáme se většinou ve chvílích, kdy se nám nedaří. Já, když se naštvu, jedu líp. Je to o mně všeobecně známé. Mám to prostě tak. V tomhle je možná trošku na škodu, že člověk jezdí s rodinou, protože na lodi nerozlišuju, jestli se mnou sedí bratr, známý nebo dcera.

Kdy takové hádky končí?

Vždycky se skončením rozjížďky. Ono by pak nešlo jet dál.

Uvažoval jste někdy o tom, že byste s bratrem přestal jezdit?

Nikdy jsem takové touhy neměl, protože v rámci výsledků by to nebylo dobré. Ale v jachtingu je úplně bežné, že se posádky rozpadají. Oproti všem předpokladům jsme trochu unikát.

Jakou největší chybu můžete na lodi jako kormidelník udělat?

Taktickou chybu. Špatně vyberu směr, pomaleji odstartujeme. Samozřejmě největší problém je, když se povede otočit loď.

Několik výrazů z jachtingu:

1. Trať: Klasická olympijská trať startuje vždy proti větru. Zjednodušeně ji tvoří tři bójky, které musí posádky objet
v co nejrychlejším čase. Cestu, jak být nejrychlejší, si kormidelníci vybírají sami křižováním větru. Vedle klasické olympijské se pak jezdí ještě další tratě, jako různé dlouhé na moři a podobně.
2. Třída: Lodní třídy značí jednotlivé typy lodí s odlišnými vlastnostmi i počtem členů posádky. Malé děti začínají na třídě Evropa - menší jednoposádkové lodi. Výsledky se počítají vždy v jedné třídě. Celkem je čtyřicet tříd, ve kterých se jezdí závody. Může se soutěžit na rybníku i moři a plachetnice jsou kajutové i bezkajutové.
3. Bodování: Jezdí se v rozjížďkách, jejichž počet vypisují organizátoři závodů. V celkovém pořadí se průměruje umístění lodí v jednotlivých rozjížďkách.
4. Plachty: Největší plachta uprostřed lodi je plachta hlavní. Doplňuje ji tzv. kosatka, nebo přední plachta.
5. Spinakr: Nazývá se běžně také jako balon. Je to vyndavací přídavná plachta, která pomáhá lodi plout rychleji.
6. Kosatník: Na dvoučlenné lodi je to ten vepředu. Stará se o přední plachtu a spinakr. Aby loď byla stále v rovině, když se jede stoupačka proti větru
7. Kormidelník: Ve dvoučlenné posádce je to ten vzadu, který rozhoduje. Vybírá směr plavby i cestu. Vedle kormidla se stará také o hlavní plachtu.
8. Křižování: Způsob, jakým se lodě pohybují proti větru. Kormidelník vybírá způsob, kterým budou křižovat, a je na každé posádkce, jak nejlépe odhadne sílu větru.
9. Runda: Je slangové označení pro jednu rozjížďku. Počet rund vypisuje soutěžní komise závodu