Peace and love. Hnutí hippies stále žije

Hnutí hippies začalo jako protest proti válce ve Vietnamu, dodnes se jim nelíbí, že společnost ovládají peníze. Jaké je žít s otevřeným srdcem, líčí v dalším seriálu o subkulturách Vlastislav Müller z Písku.

Láska, mír, svoboda, ale také marihuana nebo lysohlávky. Ve vlasech měli květiny a po městech poletovali v rozevlátém barevném oblečení a s hudebními nástroji v rukou. Taková byla zlatá šedesátá léta a hnutí zvané hippies. Jedni se na skupinu dívají pohrdavě, druzí s nimi sympatizují. Jak vypadá život těchto lidí v dnešní době?
Hlavu jedenatřicetiletého Vlastislava Müllera zdobí dredy a často má na sobě volné oblečení. Většinou se usmívá a rozdává pozitivní náladu.
K životnímu stylu hippies ho přivedla krize v mládí spojená s drogami. „Po revoluci přišla do Čech spousta nových věcí. Skate, brusle a také druh hudby, který tu do té doby lidé neznali. A drogy. Ty tu sice už byly, ale v době komunismu šlo pro většinu o skrytou věc,“ vypráví Müller. V osmnácti letech se jako skejťák dostal k marihuaně a lysohlávkám. „Tenkrát mi nedošlo, co dělám. Moje poslední zkušenost s houbičkami mi přivodila duševní krizi. Měl jsem pocit, že jsem na světě sám, nikdo mě nemá rád a že umírám. V hlavě mi vyvstalo spoustu otázek ohledně člověka, světa a našeho vztahu k němu,“ popisuje. Po tomto zážitku se začal na svět dívat jinak. „Naprosto to obrátilo mé hodnoty. Začal jsem hodně číst a hledat odpovědi v různých náboženstvích. Lákala mě východní literatura a s tou byl často spojený buddhismus. Chvíli jsem se o něj i zajímal. Pak přišel hinduismus, jóga a spousta jiných náboženství,“ přibližuje. Východisko nakonec našel právě v hodnotách hippies. Ve spontánním chování, lásce a prosazování humánních názorů. „Samozřejmě že ta cesta nebyla ze dne na den. Tenkrát jsem se seznámil s novými přáteli a začal jsem s nimi trávit více času. Měli podobné myšlenky a názory a dá se říct, že právě oni mi pomohli na mé cestě,“ dodává muž, který nikdy nebyl příznivcem tvrdých drog.
Nemá rád škatulkování a tak není zrovna nadšený ani názvem hippies. „Myslím si, že být otevřený a pozitivní není jenom součástí určité subkultury. Ale chápu, že žijeme v moderní době a někteří lidé mají potřebu si ty, kteří se nějak vymykají, někam zařazovat,“ vysvětluje.

Na to, že se odlišuje, si už zvykl

Hnutí vzniklo v šedesátých letech v USA jako reakce na válku ve Vietnamu. Časem se objevili hippies také v Čechách, komunistický režim je pronásledoval. I dnes se lidé stále koukají na Müllera divně, protože má dredy a jiný styl oblékání, ale už si na to zvykl. Tvrdí, že hippies jsou i o hloubce myšlenek. Současná společnost podle Müllera lpí na majetku a penězích, ale věci jako myšlenky, lidské srdce a hodnoty si za peníze koupit nejde.
S přáteli se ve městě nejčastěji setkává v jednom píseckém klubu a v čajovně. „Tam mě lidé potkají nejčastěji,“ popisuje. Hippies se nijak od společnosti neoddělují. Jsou přátelští a pohybují se na stejných místech jako ostatní. Müller nedokáže být agresivní. V jeho mluvě se často objevují slova jako respekt, svoboda, upřímnost a otevřenost. „Jsem citlivější člověk a to mě s ostatními spojuje. Mám díky tomu větší možnost navázat s druhými kontakt,“ dodává.
S lidmi ho spojuje také hudba a literatura. Četba knih vyplňuje jeho volný čas. O hudbě, kterou poslouchá, se sám vyjadřuje jako o žánrově okrajové. Vesměs se jedná o alternativní muziku.
„Určitě bych zmínil Davida Tibeta z kapely Current 93. Mají hluboké, osobní a vizionářské texty, při kterých se člověk zamyslí,“ vysvětluje a zmiňuje ještě kapely Coil, The Residents a Sigur Rós. Forma hudby však pro něj není důležitá a rád si poslechne i jiné žánry. „Hlavně mi jde o vyjádření myšlenek. Mezi přáteli si ji hodně užíváme a má pro nás hluboký význam. Celkově k člověku patří,“ popisuje mladý muž.
Někteří mají představu, že hippies tráví většinu svého času posedáváním na trávníku, pokuřováním vodní dýmky a hraním na hudební nástroje. Je to jen jeden z mnoha omylů. Sám Müller pracuje v Antikvariátu U Slona.
V Písku nejsou akce zaměřené přímo na tuto subkulturu nebo takové, které by si sami hippies pořádali. „Já třeba jezdím na hudbu, která se hrála na Czechtechu. Na ty festivaly mám dobré vzpomínky z mládí. Potkal jsem tam spoustu lidí a poslechl si pro mě kvalitní hudbu. Má to hodně basů, v člověku to bublá a cítí to celým tělem,“ líčí. Letos se chystá na Mystický rituál, což je festival plný živé hudby, tance, čaje a bubnování. Doufá, že tam potká nové přátele a naváže se svým životem na další lidské příběhy.

Základní informace

Hnutí hippies vzniklo v šedesátých letech jako reakce na válku ve Vietnamu
Základními cíli hippies jsou mír, láska, přátelství a svoboda
Do Čech se hnutí dostalo v polovině šedesátých let a komunistický režim jeho stoupence pronásledoval
Hesla hippies: Milujte se, neválčete! Osvoboď svou mysl! Nevěř nikomu, komu je přes třicet!
Mezi nejznámější umělce patří Jefferson Airplane, Beatles, The Doors, Janis Joplin a Jimi Hendrix
Nejznámějším hippies festivalem je Woodstock
Nejnavštěvovanější místo v republice je Lenonova zeď na pražské Kampě
V Písku je kolem dvaceti stoupenců hlásících se k filosofii hippies