Pět století historie Zlaté uličky se vešlo do stovky krabic
Vyprávění průvodců o alchymistech a slavných obyvatelích Zlaté uličky míchá skutečnost a legendy do napínavého příběhu. Ten je však jen pouhým střípkem pravé historie slavného zákoutí na Pražském hradě.
Jak šla staletí Zlatou uličkou, teď zkoumali archeologové. Hledali pod kamennou dlažbou i za pestrými kulisami fasád. A našli čtvrt milionu předmětů.
„Až do 15. století sloužil tento prostor jako smetiště, kam se házelo úplně všechno. Pak vznikla nová hradba a podél ní známé domky,“ vysvětluje počátky místa archeolog Jan Frolík, vedoucí oddělení Pražský hrad.
Poklady pod dlažbou Zlaté uličky
Metr až čtyři metry hluboko pod dlažbou hledali archeologové stopy toho, jak se tam v minulých dobách žilo. Díky tomu, že rekonstrukcí prochází celá lokalita, mohli nahlédnout i pod podlahu samotných staveb.
Výzkum trval půl roku, pro návštěvníky byla ulička zavřená celou sezonu. Teď stačí jen sundat lešení a můžou se tam vrátit lidé.
U počátků pitoreskní lokality nestáli alchymisté, jak tvrdí legendy, ale vojáci. V roce 1597 požádali hradní střelci císaře Rudolfa II. o svolení, aby mohli zazdít oblouky v nové hradební zdi a zřídit si v nich komůrky, které by zabíraly jen hloubku výklenků.
„Mezi starou a novou hradbou vznikla ulička a v ní maličké domky velké maximálně dvanáct až dvacet metrů čtverečních,“ vysvětluje archeolog Josef Matiášek.
Ty pak v průběhu času rozšiřovali jejich majitelé, většinou různí řemeslníci a služebníci zaměstnaní na Hradě. Domky tak získávaly první patro, bizarní přístavky, ale zakusovaly se i do hradební zdi nebo majitelé kutali ve svých domcích sklepy a sklípky.
„Zlatá ulička tehdy vypadala úplně jinak než dnes,“ upozorňuje Matiášek. Domky totiž stály po obou stranách cesty. Místy se tak ulička měnila v úzký, jen metr široký průchod a rozhodně nebyla tím romantickým místem, jak ji známe dnes.
Archeologové při svém výzkumu nenašli žádné zlaté poklady, ale obyčejné věci. Střepy keramiky, kachle, různé kosti a odpadky. Z neobvyklejších věcí dělovou kouli, zlomky čínského porcelánu, část dekorativní sošky nebo kapesní sluneční hodiny. Většinou doklady o každodennosti života na Hradě. Ostatně, nic jiného archeologové od bývalého hradního smetiště ani neočekávali.
„Bylo to vůbec poprvé, co tu proběhl výzkum, s výjimkou jedné malé sondy z roku 1943 se tu nikdy nic archeologického nedělalo,“ vysvětluje Frolík.
Odhadem dvě stě padesát tisíc předmětů, uložených ve stovce krabic, složených v nedalekém Ústavu šlechtičen, teď archeologové musejí v laboratoři umýt, popsat a určit.
Dnešní podoba místa začala vznikat v polovině 19. století. Tehdy v rámci asanace zmizely stavby z jižní strany. Jejich základy znovu objevili při výzkumech archeologové. „Správa Hradu se tehdy oprávněně bála požárů,“ vysvětluje jeden z důvodů asanace Matiášek.
Romantická atmosféra pak přilákala do těchto míst umělce, kteří v domcích vystřídali původní obyvatele. Dům číslo 22 třeba posloužil jako pracovna spisovateli Franzi Kafkovi, který tam napsal většinu povídek sbírky Venkovský lékař. V čísle 12 se zase scházeli spisovatelé a básníci František Halas, Jaroslav Seifert nebo Vítězslav Nezval.
„Bylo to atraktivní bydlení, které ale mělo i stinné stránky. Po celou historii tu byl jediný suchý záchod a jediný kohoutek s vodou,“ říká Frolík. Víc než k bydlení, tak domky sloužily jako jakési ateliéry.
Ulička má barvy podle návrhu malíře Trnky
Po druhé světové válce skoupila nemovitosti Kancelář prezidenta. Následovala pak celková úprava Zlaté uličky pod vedením hradního architekta Pavla Janáka, která skončila v roce 1955.
Změna byla poznat na první pohled, projevila se především na barevnosti fasád. Dnešní barevné řešení je dílem malíře a známého filmového tvůrce Jiřího Trnky.
Nynější obnova domků ukázala, že Trnkův návrh nebyl příliš vzdálený od historické reality. Při opravách jednotlivých vrstev omítky se zjistilo, že se barvy v minulosti měnily a byly často velmi výrazné.
Nejvěrohodnější podobu, obydlí rudolfinského střelce, si uchoval dům číslo 20 s hrázděným patrem.
Původní „závratnou“ velikost tehdejších obydlí má dodnes číslo 13. Jeho průčelí z oblouku vůbec nevystupuje, protože jako jediný dům dodržuje původní císařské ustanovení o vložení do oblouku hradby.
Návštěvníci se vrátí na začátku června
Návštěvníci se do Zlaté uličky vrátí na začátku června. Budou obdivovat devět z celkem šestnácti domů, ve zbylých sedmi vzniknou obchody. Rekonstrukce uličky přišla na třicet čtyři milionů korun.
Postupně by tam měla vzniknout i nová expozice, která s využitím archeologických nálezů přiblíží všem návštěvníkům historii tohoto místa.
