Pětatřicetiletý Ještěd chátrá, přesto stále nabízí nevšední zážitky (galerie)

Na okna hotelového pokoje dopadají kusy ledu. Rány sílí a hosty obchází nervozita. Za chvíli se scházejí v recepci. „Nejde o nic mimořádného, to je tu běžné,“ uklidňuje je zaměstnanec hotelu. Strávit noc na Ještědu může být velký zážitek. Mnohem menší zažitek už ale je, na vlastní oči se přesvědčit v jakém technickém stavu tato významná památka je.
Sedmička se k tomu odhodlala v minulém týdnu. A to, co viděla, ji nepřekvapilo. Původní interiér Hubáčkovy stavby leží ve skladu, z betonového ochozu trčí železné pruty, zkřehlý plášť trápí eroze a do hotelových pokojů zatéká.
„Stav Ještědu je podle mě srovnatelný s jinými budovami, které mají pětatřicet let. Pokud si ale uvědomím hodnotu stavby v rámci celosvětové architektury, je mi líto, že není v takovém stavu, aby celý kraj důstojně reprezentovala,“ tvrdí provozovatel horského hotelu Petr Beitl a ukazuje dobové fotografie staré téměř třicet let. Jsou na nich útulné místnosti, plné teplých barev. Dnešní realita je jiná. Z prostor kolem dýchá divný chlad.
Může za to nábytek z devadesátých let, který je stříbrný. Stejně jako plášť budovy. Myšlenku autora původního interiéru Otakara Binara tím dokonale popírá.
„Snažil se navrhnout vnitřní prostory tak, aby kontrastovaly s pláštěm Ještědu,“ poznamenal Beitl.

Jako v akční hře

Redaktoři Sedmičky se vydávají na prohlídku. Prochází salonkem pro hosty a míří na schodiště, které se točí kolem osy Ještědu. Pak přichází do labyrintu úzkých chodeb a zastavují u sušárny na hotelové prádlo. Na první pohled zcela obyčejná místnost je totiž vybavena odvětrávanou dřevěnou skříní se zašupovacími dvěřmi.
„Venku se prádlo sušit nedá. Tak to během stavby Ještědu vyřešili takhle,“ vysvětluje provozovatel horského hotelu.
Šéf hotelu vede redaktory do hlavní kuchyně. V rozlehlých prostorách se zaměstnanci hotelu téměř ztrácejí. Kuchyň je čistá. Jinak jde ale o nevzhledné místo s vybavením, které současným nárokům nevyhoví. „Pro potřeby současné kuchyně je to nesmysl,“ uvědomuje si Beitl.
Hned vedle kuchyně se nacházejí sklady potravin. V drátěných kójích leží přepravky s nápoji a seskládané krabice. Na stropě bliká světlo. Vypadá to tu jako v akční hře. Atmosféru dotváří zkorodované kryty kanalizace.
„Když to tady praskne, čtyři dny uklízíme,“ dodává provozovatel horského hotelu.

Základní kámen

„Pojďte, ukážu vám základní kámen Ještědu,“ pobízí Beitl.
Otevírá dvěře a vycházíme na malé prostranství na severní straně budovy, kam pracovníci hotelu odkládají věci určené k likvidaci. Návštěvníci sem nechodí. Osamělému základnímu kameni zde proto dělá společnost jenom vyřazená lednička. Za pozornost stojí ještě popisné číslo budovy nad dveřmi, jež jsou označeny jako únikový východ. Provozovatel hotelu zve redaktory i na návštěvu dvanácti pokojů a jednoho apartmá. Na chodbě visí ze stropu sedačky ve tvaru vajíčka. Místní specialita. Těžko odolat tomu, aby se kolemjdoucí nepohoupal. Jsou pohodlné. Jenom se člověk nesmí moc hýbat. Průvodce mezitím otevírá jeden z pokojů. Vypadají poměrně útulně. Veškerý nábytek je vyvedený ve tvaru „H“ a hosté si svítí lampičkami vyrobenými v továrně na trumpety.
Dojem trochu kazí jenom voda, která se sráží u oken a nefunkční ventilace pro přívod čerstvého vzduchu z venčí. Podobné je to i v apartmá jen s tím rozdílem, že je tu všechno větší. Od televize, přes postel až po koupelnu.
Místo, které bylo v minulosti zařízeno ve stylu zámeckého pokoje, v současné době ničím moc nevyčnívá. Snad jenom výčtem hostů, kteří zde strávili noc. Ať už šlo o prezidenta republiky Václava Klause, baletního mistra Vlastimila Harapese či izraelského velvyslance.

Na Ještěd jsou dva

O běžnou údržbu Ještědu se po celý rok starají dva zaměstnanci Českých radiokomunikací. Správce objektu Zdeněk Vrba a jeden pracovník technické obsluhy.
Na nedostatek práce si rozhodně stěžovat nemůžou. Objekt má totiž vlastní vodárnu, která získává vodu z osmdesát metrů hlubokých studní, elektrickou rozvodnu nebo kotelnu s nádržemi na lehké topné oleje.
„Různé opravy a kontroly máme na denním pořádku,“ potvrzuje Vrba.
Práce mu přibývá především v zimních měsících, kdy na Ještědu panují značně nestandardní podmínky.
„Potíže nám dělá například led, který při oblevě padá z anténních systémů dolu. Dokáže totiž viditelně poškodit plášť budovy a hotelová okna. Ty pak musíme opravovat,“ popisuje správce a hned upozorňuje na bílou část objektu nad hotelovými pokoji. Je totiž celá z laminátu.
„Pod ní jsou instalované antény, které nesmí mít ve směru šíření elektromagnetických vln žádný kovový předmět. Dokonce i nosné tyče laminátového pláště vyrobili z materiálu používaného na rybářské pruty,“ vysvětluje Vrba.
Správcem objektu je již devět let a také on doufá, že se jej jednou podaří kompletně zrekonstruovat.
„K Ještědu mám velmi srdečný vztah. Věřím proto, že se podaří spolu s městem a Libereckým krajem sehnat peníze na opravy, které si tento architektonický unikát zaslouží,“ dodává.