Pětinásobný otec Josef Karas? Na děti se těší jako kluk na Vánoce

Josef Karas je model, moderátor, herec a bývalý atlet. Mladý muž ze severních Čech, loni stříbrný nejkrásnější muž planety.

Poprvé jsme se sešli v jedné pražské kavárně krátce poté, co se Josef Karas loni na jaře vrátil z jihokorejského Soulu a byl plný dojmů z celosvětové soutěže mužské krásy. Nechal za sebou třiasedmdesát konkurentů. Podruhé jsme si povídali nedávno. Pracuje na sobě. Jednak jako bývalý profesionální sportovec v posilovně, jednak jako podnikatel proniká do světa financí. Zdokonaluje svoji češtinu, protože žil léta v zahraničí. Vždy mu je nablízku labradorka Layla.

Byl jste o víkendu doma v Obrnicích na Mostecku?

Ne, teď ne. Otec byl mimo republiku, čekám, až dorazí. Kdybych byl dobrý syn, tak tam jezdím minimálně jednou týdně, z Prahy je to hodina cesty. Ale bohužel, vychází mi to každý třetí čtvrtý víkend.

Máte hodně práce?

Nejenom já. My to máme s otcem dobré v tom, že máme stejné zájmy. Když jedu do Mostu, zajdeme si zacvičit do posilovny, projít se nebo do sauny. V rodině máme výborné, velmi přátelské vztahy.

Dbáte, abyste měl svaly, byl fit a otužilý?

Já už tolik nedbám, abych měl svaly, ale abych vypadal decentně. Kvůli své branži. Když jsem dělal profesionálně desetiboj, byl jsem na dráze šest hodin denně. Když si teď chodím třikrát čtyřikrát týdně na hodinku zacvičit, připadá mi, že nic nedělám.

Nezkusil jste si nějaký sport, který teď letí? Například H. E. A. T. nebo flowin?

Přiznám se, že ani přesně nevím, co je H. E. A. T. Ale zastávám názor, když lidi něco baví, je úplně jedno, co dělají. Hlavně, že něco dělají. Někoho baví cvičit v posilovně, někoho baví tančit zumbu, někdo chodí na aerobik. Hlavní je, že má trochu pohybu.

Loni vás v Koreji na soutěži Mr. World zvolili za druhého nejkrásnějšího muže světa a stal jste se Mr. World Sport. Byl jste tam už od té doby?

Ano. A vůbec poprvé v roce 2003 na univerziádě, kdy jsem jako atlet reprezentoval Kanadu. Mám to tam rád, hlavně ti lidé jsou v pohodě, usměvaví. Není to o tom, jak se chovají ke mně, ale jak se chovají k sobě vzájemně.

Kdy jste se vrátil do Česka?

V roce 2004 hned poté, co jsem se dozvěděl, že nejedu na olympiádu.

Netáhne vás to zpátky do zahraničí?

Strašně rád cestuji, miluji Afriku, kde jsem byl několikrát, Asii, většinu přátel a blízkých kamarádů mám v severní Americe, ale rodinu mám tady. Do svých třiceti let jsem byl sportovec, teď se chci věnovat všemu a všem, co jsem dřív zanedbával, včetně mé rodiny. Až když rodina začne ubývat, uvědomíte si, že náš čas není věčný a že bychom si měli vážit blízkých lidí.

Kam jste se po svém úspěchu na světové soutěži pracovně posunul?

Pomohlo mi to v osmdesáti procentech ke zviditelnění se, i v podnikání. Otevřelo to hodně dveří.

V čem podnikáte?

Poskytuji sportovní konzultace středoškolákům, aby se dostali na vysoké školy do Spojených států, na sportovní nebo akademická studia.

Spolupracoval jste s televizí Barrandov, na obrazovce jste vařil. Vaříte rád? Jaký jste kuchař?

Rád jím a kvůli tomu jsem se musel rychle naučit vařit. Když mně bylo čtrnáct, moje mamča se rozhodla, že už je načase, abych to uměl, a začala mě učit základy. Vždy jsem se motal kolem kuchyně. Stokrát jsem spálil vajíčka, ale naučil jsem se vařit tak, aby mi to chutnalo.

Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo, ze kterého se vám dělají boule za ušima?

Jsem na českou kuchyni. Miluji kachnu, knedlíky a červené zelí. Z cizích jídel mám rád suši a těstoviny. Rád jím, a v Kanadě nebo Spojených státech jsem si pochutnal na hamburgerech nebo pizze.

Je jídlo, které nemusíte?

Šunkofleky, když jsem byl malý, říkal jsem jim šunkoplechy.

Když jsme spolu mluvili před časem, říkal jste, že milujete medicínu. Váš otec je lékař.

Abych mohl začít ve Spojených státech studovat medicínu, musel jsem nejdříve absolvovat bakaláře. V České republice se to učí během prvních dvou let studia. V Americe jsem měl před sebou čtyři roky studia, ale pak jsem se odstěhoval zpátky do Čech, skončil s atletikou, a nějak se to zamotalo.

Díky vašemu vztahu k medicíně jste se možná stal patronem Alzheimerova centra?

Ano, musím přiznat, že medicína je mi strašně blízká. Profese, kterých si vážím naprosto nejvíc, to jsou učitelé a zdravotníci. Říkám: Když má republika blbý národ, tak má vyhynulý národ. A bez zdravotníků by se národ o svoje zdraví nedokázal postarat.

Znáte někoho ze svého okolí, kdo Alzheimerovou chorobou trpěl?

Znám několik lidí, kamarádka ve Spojených státech má půl rodiny takhle nemocnou. Má to v genech. Je to nemoc, o které se málo mluví, protože lidé nechtějí mluvit o věcech, které se týkají starých lidí a trápení. Ono to není jednoduché, starat se o starší lidi a o ty, kteří mají alzheimera, je starat se mnohem těžší. Nejhorší na tom je, že jsou to často lidé, kteří mozek používali, jsou to doktoři, právníci, učitelé, profesoři. Nemoc je hrozná pro celou rodinu, pro nemocné i jejich příbuzné.

Jste ideál krasavce. Jaký je váš ideál ženské krásy?

Každý má jinak postavené hodnoty a vím, že chlap hledá ženu, která se nějakým způsobem podobá jeho matce. Mám rád vášnivé, nezávislé ženy. Když někdo řekne, že nezáleží, jak jeho protějšek vypadá, je to nesmysl. Není to zásadní, ale záleží na tom.

Říkal jste, že nebudete odpovídat na dotazy týkající se soukromí, ale jednou jste prozradil, že chcete mít pět dětí, štafetu a náhradníka. Myslíte, že v dnešní době najdete dívku, která by vám dala pět potomků?

Ale pět dívek, každou na jednoho, by se mohlo najít. Když ne jednu dívku na pět potomků, tak možná pět dívek na jedno dítě. Ale to bych se potom asi nedoplatil. Myslím, že v tom se zas moc věcí nemění. Ti lidé, kteří chtěli mít děti před sto lety, je měli, ti lidé, kteří děti nechtěli mít před sto lety, je neměli. Mám rád děti, máme malou rodinu, chtěl bych ji trochu zvětšit, můj bratranec a sestřenice už na tom makají. Na děti se těším jako malý kluk na Vánoce.

Je na obzoru nějaká potenciální matka?

Jak říkám, o těchto věcech nechci mluvit. Až mě potkáte na ulici s kočárkem, tak to poznáte.

Ale dívky by to zajímaloDobře. Učíte se česky, ale mluvíte perfektně.

Ještě to není ono, učím se denně, hodně čtu, ale jsem spokojený, kde teď v češtině jsem. Čeština je mnohem komplikovanější než angličtina, není tak fl exibilní.

Co máte rozečteného?

Teď mám rozečtené tři knihy. Před sebou mám Internetový marketing, to kvůli podnikání. Do toho čtu už podruhé zajímavou knihu, kterou stoprocentně doporučuji, Mnich, který prodal své Ferrari. A také už podruhé Bohatý táta chudý táta. Když jsem vyrůstal, měl jsem záporný vztah k penězům, nesnášel jsem, co jsou pro ně lidé schopní udělat a co dělají, když peníze mají. Pro mě nikdy neměly hodnotu, kromě toho, že je člověk potřebuje k tomu, aby žil.

Za co jste kdy nejvíc utratil peněz?

Kdyby se vztahoval poměr ceny k velikosti, tak za snubní prstýnek. Nebudu říkat, kolik jsem za něj zaplatil, protože pro některé lidi to nebude velká suma, pro mě to byla v tu dobu obrovská částka, za kterou jsem žil dva měsíce.

A dál se asi ptát nemůžu, protože byste neodpověděl…?

Ženatý nejsem, takže jestli si chcete koupit snubní prstýnek, mám ho ve slevě.