Druhou listopadovou sobotu mají v kalendáři vyhrazenou atleti. Loučení se sezonou tradičně obstarává Lesní běh Pintovkou v Táboře. Historie závodu je známá až od roku 1946, kdy se konal třetí ročník. „Rok po druhé světové válce jsem běžel poprvé. Tehdy mě přemluvil kamarád Franta Jouzů a skončil jsem pátý,“ vzpomíná devítinásobný vítěz Miloslav Růžička.
Pohled do historie
„Pintovce ale předcházel delší závod, kterého se po první světové válce zúčastnil můj strýc. Startovalo se na Křižíkově náměstí, pak se běželo přes jordánskou hráz a písecké rozcestí až do Klokot. Odtud se pokračovalo ke klášteru, pak ke Kotnovu a na Parkánech byl cíl,“ líčí Růžička.
V průběhu dlouhodobé historie se závod několikrát měnil. „Dříve se běhalo kolem Vlčího dolů a pak běžci zase šplhali vzhůru. Trať byla delší a náročnější,“ loví Růžička v paměti. „Vzpomínám si, že jsme potom pásmem vytyčili nový patnáctisetmetrový okruh a vyměřili i další trasy. Pintovka měla tehdy velkého konkurenta v běhu kolem Ameriky v Písku. Přesto se asi třikrát běžela jako krajský přebor v krosu,“ dodal. Několikrát se závod dokonce neuskutečnil. Pak si ale přece jenom našel pevné místo v atletickém kalendáři.
K nepostradatelným organizátorům Pintovky patří i Jaroslav Svoboda. V roli startéra působí už přes dvacet let, když štafetu převzal od Přemysla Adama. Táborský atletický rozhodčí nevynechá možnost každoročně postavit běžce na startovní čáru a výstřelem je poslat na trať.
Letošní teplejší počasí přilákalo na start závodu slušnou účast. Za rok bude Pintovka slavit šedesátiny. Opět nebudou chybět pamětníci, ale určitě přijdou i noví běžci.
