Na každé kladenské základní škole museli ředitelé vykazovat činnost pionýrských skupin a oddílů. Pro kdysi populární sokoly či skauty nebylo místo. Na konci roku 1989 registrovalo ústředí Socialistického svazu mládeže (SSM) jenom v Kladně přes čtyři tisíce jejich členů. Skupinová vedoucí měla na starost minimálně tři sta pionýrů v různých skupinách včetně jejich vedoucích. Za to brala měsíčně přibližně tisíc korun.
Jedním z těch řadových pionýrských vedoucích byl také Josef Chládek. Měl na starosti oddíl pionýrů na sportovní 12. škole. „My jsme byli rebelové. Držení čestných stráží u komunistických pomníčků se u nás moc nedrželo. V oddíle jsme vyznávali spíše táboření v týpí než plnění soudružských závazků a tvoření budovatelských nástěnek. Dvanáctka byla a zase je školou hokejových nadějí. Vzpomínám si, že už těsně před revolucí odmítli někteří z nich zaplatit čtyřkorunové příspěvky. Takže byli vyloučení z Pionýra. Moc jim to nevadilo,“ vzpomíná místopředseda Středočeské krajské organizace Pionýra Chládek.
Tábory pionýrům většinou zůstaly
Pionýři se jako organizace hned po revoluci osamostatnili. Do areálu brněnského výstaviště svolali v lednu 1990 celostátní konferenci, na které si delegáti odhlasovali programové zásady a statut Pionýra. Tím se vytvořily podmínky pro registraci nové organizace, které zůstala většina pionýrských táborů. Tahle tradice revolucí neskončila. Jenom kladenské děti si mohou v současné době vybrat z deseti táborových míst.
„Po revoluci Pionýr opustili funkcionáři, kteří v něm do té doby měli dobře placená místa. Dnes je v Pionýru nastálo zaměstnaných zhruba pět lidí,“ říká Chládek.
Kladenští skauti o sobě dali vědět už v prosinci
V listopadových dnech si podle tehdejšího tisku někteří funkcionáři Pionýra uvazovali z legrace kolem krku místo červených šátků zelené, skautské. Prý nevěděli, kam je doba zavane.
V Československu se skalní Junáci neboli čeští skauti, připravovali na oficiální založení organizace už několik týdnů před 17. listopadem. Činnost kladenského Junáka zahájili 14. prosince 1989. Prvním vedoucím byl Vojtěch Holeček, bývalý vůdce kmene Junáků volnosti v Kladně.
Peněz bylo od počátku málo
První porevoluční sídlo měli čeští skauti v Kročehlavech, kde získali prostory v suterénu pod železářstvím Záře. Další středisko kladenského Junáka dostalo pět místností v domě č. 297 v rozdělovské Marxově, nyní Doberské ulici.
Město ještě do konce roku 1989 poukázalo na konto Junáka deset tisíc korun, které byly původně určené pro kladenský SSM a padesát tisíc korun na nákup stanů a dalšího vybavení pro táboření. Peníze stačily na čtrnáct stanů. Ovšem pro sedm set členů Junáka to bylo málo. „Museli jsme někde sehnat peníze na nájmy středisek, z něčeho platit za energii, telefony. Na rozdíl od pionýrů a sokolů jsme toho do startu moc neměli,“ vzpomíná bývalý člen Junáka Miroslav Novotný.
Sokoly probudila až revoluce
Další z nejstarších zájmových organizací v Kladně Sokol Budečský revoluci takzvaně zaspal. Zakládající schůzi svolali sokolové až v lednu 1990 do Dělnického domu. „Vím asi o třiceti původ- ních členech Sokola, kteří se koncem osmdesátých let v Kladně spolu občas schá- zeli,“ říká jedna z nejstarší kladenských sokolek Alena Ko-tová.
