Zlatavá tekutina proudí ze zcezovací kádě tenkým potrubím do sousedního měděného tanku. Sládek Ivan Šubják zatím vybírá z jemného síta zbytky ječmenného sladu. Okolo syčí pára a mláto voní stejně
omamně, jako bychom byli v obilném sile. Ve Valašském pivovaru v Kozlovicích právě končí chmelovar,
poslední fáze přípravy piva.
„Vaříme kvasnicový nepasterizovaný ležák, převážně světlý plzeňského a tmavý flekovského typu. Zvláštní chuť způsobují různé poměry a kombinace sladů, například karamelového, českého nebo
bavorského,“ vypráví sládek Šubják. Štamgastům občas uvaří i něco zvláštního. Mimo hlavní sezonu, když má více času, vaří speciální piva. „Naposledy to bylo vánoční polotmavé pivo typu Bock, což je německý výraz pro kozla,“ říká Šubják.
Valašský pivovar zahájil provoz předloni. Patří do rodiny malých pivovarů, které v obnovených historických objektech zakládá firma ostravského podnikatele Pavla Šmíry. Ve Štramberku ho umístila do někdejšího právovárečného domu na náměstí. Zlatavý mok se v něm vařil a šenkoval už před staletími. V Moravském Betlémě, jak se Štramberku také přezdívá, se Šubják ve své profesi zaučoval.
Kozlovický pivovar působí v bývalém fojtství. Rozlehlá budova, jejíž historický význam podtrhuje číslo popisné 1, bývala v šestnáctém a sedmnáctém století sídlem valašských vojvodů. Jejich hlavní starostí byla správa salaší s ovcemi v hukvaldském panství. Prostorné místnosti fojtství s cihlovými klenbami jsou
pro vaření a zrání znamenitého ležáku jako stvořené. „Mezi uvařením a konzumací uplyne měsíc. První týden pivo mohutně kvasí, další tři týdny dokvašuje v ležáckém sklepě,“ vysvětluje sládek. Ročně tady
připraví okolo sedmi set padesáti hektolitrů piva.
Je libo pivo a kozí sýr?
„Téměř všechno pivo vypijí naši hosté. Menší množství putuje do nedalekého areálu Na Mlýně a k partnerům do Štramberku,“ říká nájemce restaurace Petr Míček. Pivo se vaří přímo před očima návštěvníků. Projeví-li zájem, sládek je pivovarem ochotně provede. K dobrému pivu patří i dobré jídlo.
A i to se snaží v Kozlovicích lidem nabídnout. „Snažíme se vyniknout také kuchyní. Jejím základem je kozí sýr převážně z místní farmy. Některá jídla připravujeme na našem pivu,“ připomíná Míček. Další minipivovar funguje v Hukvaldech.
Staletá tradice pokračuje
„Přijď v deset. Musím vyvětrat hospodu a narazit bečku,“ vyzývá Vít Lanča nedočkavého hosta restaurace U Zastávky, aby nesesedal z kola a jel dále. Nenápadný nápis prozrazuje, že právě zde pokračuje pivovarská tradice, která se v jiné části Hukvald zrodila před více než čtyřmi sty lety. Založil ji olomoucký arcibiskup Vilém Prusinovský. Pivovar zanikl před čtyřiceti lety, na jeho místě vyrostly Moravské vinařské závody. Pamětníci ale dodnes s láskou vzpomínají na třináctistupňové pivo Ondráš,
které se prý vařilo z pramenité vody stékající s kopce Kazničov. Lanča chtěl po legendárním zbojníkovi pojmenovat i své pivo. Značku si ale nechaly zaregistrovat Pražské pivovary. „Uspořádali jsme proto anketu, ale žádný zajímavý název se v ní neobjevil. A tak pivo zůstává beze jména,“ říká Lanča. K výrobě piva přišel majitel restaurace náhodou. „Dověděl jsem se, že v Žabni ruší malý pivovar. Chlapi slíbili, že nám ho smontují, a když jsem našel člověka, který nákup financoval, bylo rozhodnuto,“ vzpomíná na osm let starou událost hospodský. Hosté hukvaldského pivovaru mohou běžně okusit světlou dvanáctku a polotmavou čtrnáctku. Číselnou řadu kvasnicových nepasterizovaných piv
doplňují černá jedenáctka a medová třináctka, která se vaří o významných svátcích ze surovin od místních včelařů. „Tahle piva žízeň spíše povzbuzují než hasí,“ směje se Lanča. Přesto i největší konzumenti po deseti, dvanácti kouscích obvykle končí. „Naše piva mají jinou chuť, než ta průmyslově vyráběná,“ tvrdí restauratér. Hukvaldský pivovar loni uvařil pět set hektolitrů pěnivého moku.
„Devadesát procent se tady také vypije. Zbytek dodáváme do restaurací ve Frýdku-Místku a Ostravě nebo stáčíme do sudů pro zákazníky, kteří pořádají zahradní posezení,“ prozrazuje Lanča. Poptávka po přírodních pivech se podle něj zvyšuje. „Je to vlastně biovýrobek. Obsahuje vitamíny a je bez chemických přísad. Při střídmé konzumaci příznivě ovlivňuje trávení,“ připomíná.
Rostoucí obliba jejich moku nepřekvapuje ani sládka Valašského pivovaru Ivana Šubjáka. „Proti velkým pivovarům vaříme z lepších surovin, protože nemusíme hlídat každý haléř nákladů. Navíc je to
pořád ruční výroba,“ porovnává.
