Pivní kultura teče ve čtvrtém největším městě Rakouska již od čtrnáctého století, kdy právo pivovárečné udělili perle pod Alpami salcburští arcibiskupové.
Během jejich dlouhé vlády panovala pro vaření i pro stanovení ceny piva velmi přísná pravidla. Daň z alkoholu totiž tvořila slušný finanční příjem církevních hodnostářů. V přibližně stopadesátitisícové metropoli si hýčkají kvalitu piva i v současnosti.
Kvalita pod kontrolou
Zpravidla každý rok probíhá dvakrát anonymní testování v gastronomických zařízeních auditory. Ti prověřují nejen chuť zlatého nápoje, nýbrž i jeho čepování, výdej, čistotu sklenic, úroveň prostředí, obsluhy a sestavení pivního menu. Hospody a restaurace, které obstojí, pak odmění certifikátem „salcburské pivní kultury“.
Letos se titulem chlubí osmnáct z nich a vynikající doušky v půllitrech ocení i ti nejnáročnější milovníci piva. Ti mohou ostatně také zavítat na tematické prohlídky s diplomovanými znalci piva do pivovarů, na semináře, degustace nebo na výpravy do historie pivní kultury v Salcburku.
Nejdřív na pivo, pak do Ameriky
Jedním z výrobců, kteří salcburské hospody zásobují po několik staletí, je místní Stiegl. Největší soukromý pivovar v Rakousku se pyšní opravdu dlouhou historií – byl založen v roce 1492, tedy v době, kdy Kolumbus objevil Ameriku. Ovšem jak s nadsázkou říkají jeho majitelé Heinrich Dieter a Alessandra Kienerovi, nejdřív vznikl pivovar a teprve poté došlo k objevení nového kontinentu.
Aby pivo mělo ten správný „šmak“, čerpá Stiegl pramenitou vodu z podzemí hory Untersberg. Vlakem pak dováží chmel z Horních Rakous, slad z Vídně. A to až přímo do areálu, kde jsou pro tyto účely nataženy koleje. Za den vyrobí pivovar šest a půl tisíc hektolitrů piva, které uskladňuje v osmnáctimetrových tancích. Z nich pak tekutina plná vitaminů skupiny B míří do plnicí linky. Když se rozjede v plném provozu, každou hodinu „políbí“ až devadesát tisíc lahví. Za odběrateli pak mimo jiné pivo putuje i koňským povozem, který pravidelně rozváží sudy do třiceti salcburských hospod a restaurací.
Roční speciál
Jednou za rok popustí sládci ve Stieglu uzdu své fantazie a vytvoří takzvané roční pivo zrající v sudech dvanáct měsíců. Pro loňského „Slunečního krále“ s koriandrem, mučenkou a s pomerančovou kůrou dokonce koupili tequilové bečky v Mexiku, aby nasál aroma drinku španělských kolonizátorů. Ale i během Velikonoc a Vánoc se mohou „příznivci krále Gambrina“ těšit na originální díla.
Skoro jako Češi
Země našich jižních sousedů je poseta dvěma sty deseti pivovary. A Rakušané jsou opravdu zdatnými konzumenty nápoje, který se vařil již v Mezopotámii pět tisíc let před Kristem.
V celosvětovém žebříčku drží se spotřebou sto čtyř litrů na osobu za rok bronzovou příčku za druhými Němci a prvními Čechy. Náš národ vypije o čtyřicet litrů více.
