Plavání se stejně jako jiné sportovní disciplíny stále vyvíjí. Od počátečního „plácání se“ ve vodě se oddělily jednotlivé styly a ty se dále upravovaly a zdokonalovaly. Také dosahované výsledky se stále zlepšují a časy, kterých dosahovali plavci před 20 lety, by dnes již před výsledky nové generace neobstály.
Sportovní plavci se však kromě dosahování nejlepších výkonů musí zabývat také svým úborem. Plavky byly, jsou a také budou neoddělitelnou součástí plavecké disciplíny. Jejich úkol se však během let měnil. Od prvotního úkolu zakrýt co možná největší část těla (především u žen), se jejich cílem stalo naopak co nejvíce odhalovat. Vývoj se projevil také v používaných materiálech, aby se dosáhlo co největší přilnavosti.
V moderním plavání je však cílem výroby plavek také umožnit plavcům zvyšovat jejich výkon. Plavky se netvoří u švadlen, ale v technologických laboratořích za přispění nových materiálů a postupů.
Kde to začalo
První letní hry (LOH) se konaly roku 1896 a jejich součástí bylo i plavání. Účastnili se jich však jen muži. Ženy poprvé soutěžily až v roce 1912. Dlouho před tím při veřejném koupání spíše jen stály, protože plavání byla výsada mužů.
V počátcích historie plavání, byste plavky hledali jen těžko. Celá staletí lidé preferovali plavat nazí, až se zavedením určitých společenských pravidel se nahota postupně vymýtila. Postupné zakrývání však zašlo tak daleko, že u žen bylo vhodné odhalovat jen hlavu s čepcem a ženy byly často zatýkány za nevhodné odhalování, například pokud jim byla vidět ramena.
Pokud bychom se podívali na vzhled plaveckých oděvů, největší změny zaznamenaly dámské plavky. Ty se v průběhu let měnily z úborů podobných nařaseným šatům přes obepínající halenu ke kolenům s dlouhými legínami až po dvojdílné plavky s minimální zakrývací hodnotou. Pánské plavky připomínaly dlouhé spodní prádlo s dlouhými úzkými nohavicemi a během let se měnily jen minimálně.
Důležitější však než samotné střihy byly používané materiály. V 18. století se jako jeden z prvních materiálů k výrobě plavek používal například flanel či vlna. U plavek se vyžadovala především neprůhlednost při namočení a udržení tepla. Vlna vydržela až do počátku 20. století, kdy byla postupně nahrazena vhodnější bavlnou. Bavlna byla oblíbena pro pevnost v tahu, která se v mokru zvyšovala. Tvarově však plavky stále spíše připomínaly dlouhé spodní prádlo (i u žen).
V této době se stává plavání i pro ženy sportovní záležitostí. A stejně jako bavlna se osvědčily i další materiály, například lastex či o něco později nylon. Materiálem, který však umožnil vzhled plavek, téměř jako známe dnes, je lastex. Tkanina s pryžovými nitěmi opředenými přízí. Nylon se při výrobě plavek využívá do dnes.
Ve druhé polovině 20. století se k nylonu přidala lycra. Lycra je název pro elastan a je typický svou elastičností. Je však také velmi jemný a jeho vlákna se musí chránit obalením jinými materiály. Průkopníkem ve využívání elastanu na výrobu plavek byla společnost Speedo.
Technologie místo šití
V moderní době se materiály na výrobu plavek velmi často kombinují a mění. U sportovního plavání se výrobci soustředí především na pohodlí plavce a jeho co nejmenší omezování ve vodě. Cílem je pomoci plavcům zvýšit jejich výkon.
Elastická vlákna (spandex) se v roce 1970 začala užívat k výrobě pánských plavek velikosti dnešního spodního prádla. Nápad vyrábět plavky z minima materiálu vzešel z myšlenky, že malé množství látky zvýší celkový čas plavce. To se však nepotvrdilo a dnes již plavky zase pokrývají téměř celé tělo sportovce.
Velkým posunem pro sportovní plavání byl oblek LZR Racer od výrobce Speedo. Oblek je vyroben z látky vzniklé spojením nylonu a polyuretanu. Na výrobě obleku se mimo jiné podílela NASA a Australský sportovní ústav. Oblek umožňuje lepší okysličení svalů a zpevňuje tělo v hydrodynamické poloze. Tím zvyšuje flexibilitu a jeho materiál umožňuje lepší snížení odporu a také zajišťuje odolnost proti chlóru.
Tyto plavky byly poprvé vyzkoušeny na hrách v Pekingu a podle odborníků snížil časy plavců přibližně o 1,9 až 2,2 procenta. Právě kvůli nim byla na LOH zavedena komise posuzující plavecké obleky, aby jejich technologický účinek nepřevyšoval ostatní soutěžící. Plavky například musí mít minimální tloušťku 1 mm, materiál musí sledovat tvar těla, plavky nesmí mít vliv vztlaku větší než 1 N atd.
Technologie při výrobě plavek však nevyužívá jen Speedo. S pokročilých materiálů šijí například také Adidas, Nike či Arena. Všichni využívají materiálů typu spandex a nylonových tkanin, snižujících odpor vody. Látka tak umožní hladce klouzat vodou a snižovat její vstřebávání do plavek. To vše má jediný cíl – zvýšit rychlost plavce a vyhrát.
Povolený technologický doping
Nejnovějším vědeckým počinem v oblasti plavání je studie z univerzity v Leedsu. Vědci zde vyvinuli metodu měření rychlosti pohybu látky vodou pomocí laserů a upravených nádrží. Zde se pak pracovalo na vývoji nového plaveckého obleku Fatskin3, opět od společnosti Speedo. Fatskin3 je propracovanější a má větší schopnost snižovat odpor vody než všechny předchozí vytvořené plavecké oděvy. I přesto se však vejde do kritérií vytvořených komisí na hrách.
Otázkou je, zda se tak velké vměšování technologií do sportovního plavání nedá přirovnat k dopingu. To ostatně zvažuje i komise, která posuzuje vhodnost sportovního oděvu. Co když právě pár procent, o které plavky navýší výkon jedince, bude rozhodovat o vítězi nad někým, kdo takovou výhodu nemá?
Plavci při závodech zkoušejí různé technologie výroby plavek, na konci se však jen těžko posuzuje, v čem pomohla technologie, v čem trénink a v čem individuální schopnosti jedince.
