Kdo se chce podívat do krypty pod kostelem svatého Mořice, musí překonat několik vysokých schodů a strach ze stísněných prostor. Dole je však příjemných čtrnáct stupňů a čerstvý vzduch. „Stavitelé udělali v kryptě větrací průduchy. Když se tělo nebožtíka rozložilo, rakev se propadla a kosti uložili do osária. Pohřbeny tu byly největší osobnosti města,“ vysvětluje Vladimír Gračka, který olomoucké podzemí zkoumá už desítky let.
S ním si mohou lidé projít prostory pod kostelem svatého Mořice, svatého Michala nebo domem U Zlatého jelena. Tato místa jsou však přístupná jen několikrát za rok, pravidelné prohlídky město nedělá.
Olomouc se přitom může pochlubit zajímavými podzemními prostorami. Jen v historickém jádru je pod měšťanskými domy na dvě stě sklepů.
„Na Horním a Dolním náměstí jsou krásné sklepy ze 14 a 15. století. Lidé se tam však nedostanou, většina je v soukromých rukou. Kdyby majitelé dostali nějakou dotaci, aby sklepy vyčistili, odvětrali a zajistili osvětlení, určitě by o prohlídky byl zájem. Třeba ve Skotsku majitelé provádí návštěvníky po svých hradech,“ říká Gračka, který mezi nejkrásnější řadí i sklep v Denisově ulici s dochovanou mramorovou podlahou a křišťálovými lustry. Majitelé domů v Olomouci mohou peníze také získat. Prostřednictvím města mohou žádat o dotace na zpřístupnění turistických památek z evropských fondů.
Naslouchací chodby
Tři roky stará mapa podzemí uvádí patnáct nejzajímavějších lokalit. Kromě domu U Černého psa, lapidária pod kostelem Panny Marie Sněžné a konviktu zmiňuje i Sarkandrovu kapli, kryptu v dómu svatého Václava, podzemí Masných krámů nebo Klášterní Hradisko.
Nechybí v ní ani labyrint několik stovek metrů dlouhých „naslouchacích chodeb“ pod Čechovými a Smetanovými sady. V současné době existují snahy o jejich zpřístupnění. „Stavěli se v polovině 18. století na nejvíce zranitelném místě v předpolí. Aby nepřítel nedobyl pevnost, vznikla síť chodeb, kam se chodilo poslouchat, jestli se protivník nesnaží prohrabat. V podzemí slyšíte na vzdálenost dvaceti metrů,“ vysvětluje Gračka. Za protektorátu vznikly v chodbách kryty, elektřina se zavedla v padesátých letech. „Sháníme peníze, abychom mohli chodby vyklidit a začít s prohlídkami,“ dodává šestašedesátiletý muž, který s dalšími třemi autory připravil knihu o olomouckém podzemí. Dvousetstránková publikace se na pultech objeví do konce roku.
Legendy o podzemí
Podzemí je velkým lákadlem. I když Olomouc nemůže nabídnout bludiště chodeb jako Znojmo, Jihlava nebo Tábor, mezi lidmi koluje řada legend. Jednou z nejznámějších je pověst, že mezi Klášterním Hradiskem a Svatým Kopečkem vede podzemní chodba, kterou by projel i kočár. Ve skutečnosti však neexistuje. Plány na její stavbu možná vznikly, ale nikdy se neuskutečnily. „Je tam spodní voda, navíc Hradisko vzniklo mnohem dřív. Pokud jsou tam chodby, jde jen o kanalizační stoky z pozdního baroka,“ připomíná Gračka s tím, že i chodba z Hradiska k dómu svatého Václava je pouhou fámou. Celý historický střed města leží na velmi tvrdé skále. A prokopat si trasu pod řekou Moravou by naši předci také nezvládli.
Tajnou chodbou z Purkrabské ulice na radnici měli zase ve středověku vodit odsouzené. „Pravda to není, ale lidé mají rádi tajemné příběhy. Ať tomu věří,“ usmívá se Gračka.
