Podzimní pohádka bavila i dospělé

Festivalu hudby a tance vládli Slované. Kvůli úředníkům nepřijely soubory z Gruzie a Egypta.

Umění nezná hranic, říkají s oblibou umělci. To samé ale nemohli prohlásit organizátoři tanečního a hudebního festivalu Podzimní pohádka. Teplice hostily jeho pátý ročník, na který kvůli úředníkům z ministerstva zahraničí nemohly přijet soubory z Gruzie a Egypta.
„Nedostaly potřebné vízum, přestože o ně požádaly s půlročním předstihem. Je to docela smutné, protože šlo o dětské soubory, na které jsme se těšili,“ řekla tisková mluvčí festivalu Anastázie Drbalová.

Temperament Slovanů

Do Teplic přijelo dvanáct souborů a patnáct sólistů z Čech, Slovenska, Ruska a Ukrajiny. V zákulisí teplického Domu kultury proto zněla hodně ruština a bylo tam velice živo. Slovanský temperament se před vstupem na pódium mísil s nervozitou soutěžících, kteří předváděli taneční kreace od moderních sestav až po folklórová vystoupení v tradičních krojích. „V současné době vedou rodiče děti spíš ke sportu, než aby rozvíjeli jejich uměleckou stránku. Festivalem se naopak snažíme u dětí podpořit jejich taneční a hudební nadání. Také je to dobrá příležitost podívat se někam do světa,“ doplnila Drbalová. Soutěži předsedala mezinárodní porota složená například ze členů Národního divadla nebo Severočeského divadla opery a baletu. Vítězové ze dvou kategorií, taneční a pěvecké soubory, pak postupují do dalších prestižních přehlídek v Berlíně nebo Paříži.

Cesta dva dny „V Čechách jsem poprvé a Teplice se mi moc líbí, i když jsem je viděla jen z okna autobusu,“ svěřila se Arina Kozuvčenko. S ostatními členkami souboru Vorsaž přijela až z ukrajinského města Kyrova Grad. Do Teplic cestovaly dva dny. „Sice mám trochu trému, ale chceme přivézt první cenu, a pak se podívat i někam dál, třeba do Francie,“ řekla o svých plánech devítiletá tanečnice.
Taneční umění dětských souborů nadchlo také diváky, kterých přišlo na festival několik desítek. „Myslím, že výkony dětí jsou téměř na profesionální úrovni. Navíc mají v sobě něco jako ryzí nespoutanou energii,“ konstatovala Jana Hrnčířová.