Michal Kofroň je v Ostravě náplavka, jak sám o sobě říká. Narodil se v Praze, ale v Ostravě žije padesát let a historické pohlednice tohoto města jsou jeho největším koníčkem. Ve své sbírce jich má přibližně tisíc včetně několika unikátů.
Kdy jste se začal zajímat o historické pohlednice? Žiji tu od roku 1958 a Ostrava mě chytla. Můj zájem o historii je tak trochu dědičná záležitost. Můj otec je sice strojní inženýr, ale historie byla vždycky jeho hlavním koníčkem. Pamatuji si jako dítě, že když přijel z nějaké služební cesty, vždycky vytáhl nějaké staré hodiny, rytiny, starou pušku. Byl tím posedlý a vlastně je dodnes. Ostrava má cosi do sebe a já jsem to chtěl nějakým způsobem podchytit. A tak jsem začal sbírat historické pohlednice.
Jak dlouho je sbíráte a kolik jich vlastně máte? Intenzivně se tomu věnuji asi tři a půl roku. Mám jich zhruba tisíc, systematicky roztříděné podle toho, kdo je vydal, z kterého jsou roku, jsou-li prošlé nebo ne.
Co znamená prošlé? Některé jsou čisté a nepopsané, jiné jsou prošlé poštou. Je na nich známka, razítko nebo povídání. Na těch nejstarších, tak do roku 1905, je tak zvaná dlouhá adresa. Po celé zadní straně je prostor jenom pro adresu a vzkazy se psaly na přední stranu k tomu obrázku.
Jaké nejstarší pohlednice máte ve sbírce a co na nich je? Nejstarší mám z roku 1898 nebo 1900. Většinou je na nich pohled na Moravskou Ostravu ve směru z Polské Ostravy.
Kde je sháníte? Různě, po celém světě. Jednu jsem sehnal v estonském Talinu, když jsme tam byli s manželkou na dovolené. Ze zajímavosti jsem se šel podívat do antikvariátu a uviděl tam starou pohlednici Polské Ostravy. Dal jsem za ní pár kaček, chudák majitel ani nevěděl, co tam vlastně má. Jinak mám samozřejmě určité kontakty, hledám na internetu, jezdím po sběratelských burzách, dívám se na aukce. Zrovna nedávno se mi podařilo sehnat jeden unikát až z Kalifornie.
Jaký unikát? Je to historická pohlednice vítkovické židovské synagogy. Synagogy už v Ostravě neexistují a pohlednice synagog jsou ty nejvzácnější, nedají se nikde sehnat.
Jaké další pohlednice jsou nejvzácnější? Je jich víc. Zajímavé a vzácné jsou pohlednice postranních a zapadlých ulic, které dnes už neexistují. Potom pohlednice, které existují jen v několika kusech. Vzácné jsou také pohlednice hornické kolonie Hlubina, která byla v místech za dnešním autobusovým nádražím směrem do Vítkovic. Kolonii se říkalo Kairo, protože tam byly domy s rovnou střechou jako někde v Arábii. Nebo pohlednice s hornickými motivy a s šachtami, hlavně těmi zaniklými. Ty se těžko shánějí.
A máte nějaké takové? Mám třeba pohled na Karolínu se starou parní lokomotivou, ta je poměrně vzácná.
Prozraďte ještě něco o dalších unikátech ve vaší sbírce. Mám například sérii pěti pohlednic z Vítkovic. Je na nich mlýnský náhon, který vedl kdysi dávno přes Vítkovice, naháněl mlýny a sloužil pro pohon strojů ve Vítkovicích, než to nahradila elektrika. Vzácné jsou pohlednice Hrušova, protože ten je dnes prakticky srovnaný se zemí. Kdysi to byla honosná čtvrť s krásnými vilami a loděnicemi. Další vzácností je třeba Ostramo. Je to jediná pohlednice, co jsem kdy viděl.
Tu jste sehnal kde? Také v cizině, od sběratele přes internet. Už nevím přesně jestli v Německu nebo Rakousku.
Kolik takové historické pohlednice stojí? Některé i kolem tisíce korun. Někde jsem viděl, že zrovna za pohlednici židovské synagogy chtěl kdosi dva a půl tisíce.
Kolik peněz jste ochoten dát vy sám za pohlednici? Záleží na kousku, klidně i tu tisícovku, ale to už musí být unikát.
Jak u nejstarších pohlednic poznáte, které místo na nich je? Musíte znát historii Ostravy. Někdy musím dlouho zkoumat, kde to vlastně je, protože ty budovy už tam dávno nestojí. Nebo je na nich už neexistující název ulice. Mám několik naskenovaných starých map a podle nich se to snažím poznat. Mám také knihy o dějinách Ostravy. Někdy to dá zabrat, než zjistím, co na nich vlastně je. Takže ten sběratelský adrenalin prožívám hned několikrát. Nejprve ji sehnat, pak poznat a nakonec správně zařadit.
