Už jste si někdy pohladili živého úhoře? Že je to nemožné? Ale kdeže. Je to úplně jednoduché. Stačí kousek pečiva a pár minut trpělivosti. Takhle to funguje právě v Christchurchu: rozdrobíte housku do mělké řeky Avon, jež se klikatí zahradami a parky v centru města, přičemž kus pečiva obětujete dravým pstruhům a kachnám. Jakmile jsou první strávníci uspokojeni, nastupuje „druhá směna“. Úhoři. Jsou to zcela jiní, jakoby vznešenější hosté. Rozvážně se vlní u dna Avonu, než se první z nich odhodlá vystrčit tlamu nad hladinu. Pokud jim zachutná, máte vyhráno. Budou vám uždibovat kousky vašeho oběda rovnou z ruky a přitom se nechají klidně hladit nebo dokonce drbat po těle.
Christchurch, Nový Zéland |
Klid za málo peněz
Klid a pohoda. To je všudypřítomná nálada, která vás v Christchurchu okamžitě pohltí. I když vzhledem k pacifické bríze tu často vládne nevyzpytatelné a nezřídka poměrně deštivé počasí, trefně přezdívané „liquid sunshine“, lidé se tu prostě nemračí. Nastoupíte do autobusu a řidič vás přivítá úsměvem. Vstoupíte do obchodu, bude tam takřka jistě prázdno, personál jen k vašim službám. Koupíte? Nekoupíte? Nevadí. Hlavně že jste přišli. Rozbalíte na chodníku mapu a vrhne se k vám první asfaltér, který zrovna cosi spravuje na silnici za rohem. Je nadstandardně ochotný – měřeno českým úhlem pohledu, a přece ani náznakem vlezlý.
„Většina návštěvníků se ptá: Kde jsou lidi? Já se jich zase ptám: Co to jsou silniční zácpy?“ říká Jiří Navrátil, předseda krajanského sdružení v Christchurchu. Je to pochopitelná otázka: střed města je po páté hodině odpolední a o víkendech takřka liduprázdný. Christchurch opravdu není místem pro milovníky nočního života.
Česká stopa
Češi se přesto v Christchurchu scházejí. Jak jinak než na pivo, pravidelně jednou za dva týdny v pondělí večer v kavárně Bohemian. Trvale jich ve městě žije zhruba stovka, mnoho dalších však přijíždí každoročně s batohem na zádech. „Zhruba dvakrát za rok míváme i oficiální českou návštěvu – velvyslance ze Sydney,“ říká Jiří Navrátil. Možná i český ambasador jezdí nasávat z hektické Austrálie pohodu novozélandského Jižního ostrova.
Christchurch, Nový Zéland |
„Ten klid tady je úžasný. Přitom máte veškeré služby, jako jsou obchody či lékař, na dosah,“ říká místní penzistka Janet Symeová. Výdobytky moderní civilizace jsou zde dokonale propojené s venkovskou pohodou. Městská správa navíc pečlivě udržuje parky ležící snad každých pět set metrů vedle sebe. V centru je nejvyšší stavbou věž katedrály, nestojí zde žádný mrakodrap. Obytné čtvrti na předměstích tvoří výhradně kolonie rodinných domů v zeleni. Nakonec i samotný střed Christchurchu zabírají z půlky zelené ploch – obří Hagley Park volně přechází v rozsáhlou botanickou zahradu.
„Když jsem byl naposledy, asi před deseti roky, v Evropě, vše se mi tam zdálo nějak přelidněné a uspěchané,“ vybavuje si český přistěhovalec Navrátil. „Asi je to tady přece jen lepší. Život je zde daleko poklidnější, nikdo nikam moc nespěchá. A proto sem asi lidi emigrují. Kvůli tomu způsobu života. Velké peníze se tady nevydělají, ale na co? Živobytí je zde poměrně laciné, potraviny kvalitní. A když si koupíte vlastní dům, tak ani není za co utrácet.“