Pohodové srdce jihu
Už jste si někdy pohladili živého úhoře? Že je to nemožné? Ale kdeže. Je to úplně jednoduché. Stačí kousek pečiva a pár minut trpělivosti. Takhle to funguje právě v Christchurchu: rozdrobíte housku do mělké řeky Avon, jež se klikatí zahradami a parky v centru města, přičemž kus pečiva obětujete dravým pstruhům a kachnám. Jakmile jsou první strávníci uspokojeni, nastupuje „druhá směna“. Úhoři. Jsou to zcela jiní, jakoby vznešenější hosté. Rozvážně se vlní u dna Avonu, než se první z nich odhodlá vystrčit tlamu nad hladinu. Pokud jim zachutná, máte vyhráno. Budou vám uždibovat kousky vašeho oběda rovnou z ruky a přitom se nechají klidně hladit nebo dokonce drbat po těle.
Klid za málo peněz
Klid a pohoda. To je všudypřítomná nálada, která vás v Christchurchu okamžitě pohltí. I když vzhledem k pacifické bríze tu často vládne nevyzpytatelné a nezřídka poměrně deštivé počasí, trefně přezdívané „liquid sunshine“, lidé se tu prostě nemračí. Nastoupíte do autobusu a řidič vás přivítá úsměvem. Vstoupíte do obchodu, bude tam takřka jistě prázdno, personál jen k vašim službám. Koupíte? Nekoupíte? Nevadí. Hlavně že jste přišli. Rozbalíte na chodníku mapu a vrhne se k vám první asfaltér, který zrovna cosi spravuje na silnici za rohem. Je nadstandardně ochotný – měřeno českým úhlem pohledu, a přece ani náznakem vlezlý.
„Většina návštěvníků se ptá: Kde jsou lidi? Já se jich zase ptám: Co to jsou silniční zácpy?“ říká Jiří Navrátil, předseda krajanského sdružení v Christchurchu. Je to pochopitelná otázka: střed města je po páté hodině odpolední a o víkendech takřka liduprázdný. Christchurch opravdu není místem pro milovníky nočního života.
Česká stopa
Češi se přesto v Christchurchu scházejí. Jak jinak než na pivo, pravidelně jednou za dva týdny v pondělí večer v kavárně Bohemian. Trvale jich ve městě žije zhruba stovka, mnoho dalších však přijíždí každoročně s batohem na zádech. „Zhruba dvakrát za rok míváme i oficiální českou návštěvu – velvyslance ze Sydney,“ říká Jiří Navrátil. Možná i český ambasador jezdí nasávat z hektické Austrálie pohodu novozélandského Jižního ostrova.
„Ten klid tady je úžasný. Přitom máte veškeré služby, jako jsou obchody či lékař, na dosah,“ říká místní penzistka Janet Symeová. Výdobytky moderní civilizace jsou zde dokonale propojené s venkovskou pohodou. Městská správa navíc pečlivě udržuje parky ležící snad každých pět set metrů vedle sebe. V centru je nejvyšší stavbou věž katedrály, nestojí zde žádný mrakodrap. Obytné čtvrti na předměstích tvoří výhradně kolonie rodinných domů v zeleni. Nakonec i samotný střed Christchurchu zabírají z půlky zelené ploch – obří Hagley Park volně přechází v rozsáhlou botanickou zahradu.
„Když jsem byl naposledy, asi před deseti roky, v Evropě, vše se mi tam zdálo nějak přelidněné a uspěchané,“ vybavuje si český přistěhovalec Navrátil. „Asi je to tady přece jen lepší. Život je zde daleko poklidnější, nikdo nikam moc nespěchá. A proto sem asi lidi emigrují. Kvůli tomu způsobu života. Velké peníze se tady nevydělají, ale na co? Živobytí je zde poměrně laciné, potraviny kvalitní. A když si koupíte vlastní dům, tak ani není za co utrácet.“
