Pátek před desátou hodinou dopoledne rozčísne ticho hubíleské návsi přerývaný hukot houkačky. Místní už vědí, popadnou nákupní tašky, peněženky a spěchají k bývalému obchodu se smíšeným zbožím. Jeho dveře jsou už pět let zavřené. Chléb, párky, jogurty, máslo a další potraviny kupují v „obchodě na kolečkách“, který tam pravidelně staví. Pojízdné prodejny potravin zajíždějí asi do dvou desítek obcí na Hradecku a dokonce i do krajského města plného supermarketů a hypermarketů.
„Do supermarketů chodím nerada, protože tam člověk stráví nejmíň hodinu,“ uvádí jeden z důvodů, proč nakupuje v pojízdném uzenářství Marta Andrejsová z Hradce Králové-Malšovic.
Nejen ona postrádá malé krámky, které tu dřív bývaly, a kde si člověk rychle nakoupil, co potřeboval.
„I v Malšově Lhotě prodejna zmizela. Když jsem se sem provdala, byli tu dva řezníci, teď na tomhle konci Malšovic není ani jeden. Jen velkoprodejna. A tak se radši občas zastavím v pojízdné prodejně,“ dodává Marta Andrejsová.
České uzeniny i med
I když pojízdná prodejna masa a uzenin stojí u malšovické pošty už téměř dvě hodiny, jak se zdá, o zákazníky nouzi nemá.
„Dejte mi pět špekáčků a kousek toho sulcu,“ diktují si.
Stojí jich tu fronta, většinou důchodců. A další vybaveni taškami přicházejí nebo přijíždějí na kole.
Masna z Kunčic u Letohradu zajíždí i do dalších částí Hradce Králové, do Třebše, Roudničky, Březhradu, Svinar, na Moravské Předměstí, Slezské Předměstí, Nový Hradec Králové, Plácky, Pouchov, do centra města, do Svobodných Dvorů, Piletic a několika okolních obcí.
Od konce roku 2009 vozí do Hradce Králové své výrobky také mobilní masna z Vysokého Mýta. Jiní obyvatelé Hradce si oblíbili nákupy v pojízdném obchodě s domácími vejci, medem a houbami manželů Hlouškových ze Dvora Králové nad Labem.
Na nákup daleko
K největším obcím na Hradecku, kde kamenné prodejny potravin chybí, patří Dohalice se 450 obyvateli. Nejblíže za nákupy to lidé odtamtud mají do sousední Sadové. Podobně jsou na tom v Nedělištích, kde žije asi 370 obyvatel. Naopak mezi nejmenší obce, kde funguje alespoň menší krámek s potravinami, se řadí Šaplava u Nového Bydžova s pouhými 125 obyvateli.
„Byla tady prodejna, ale teď místo ní máme truhlářství. I jinde v okolí už nejsou. Nejbližší obchod je ve Světí, dva kilometry odtud. Ale v zimě si tam běžte, když je cesta zavátá a spojení není nebo budete čekat dvě hodiny na zastávce,“ říká Zdena Kavalíková z Nedělišť. Do Nedělišť zajíždějí dvoje řeznictví a uzenářství, prodejna s porcovanými kuřaty a pojízdný obchod s potravinami Romana Poláka z Kacálkovy Lhoty na Jičínsku.
„Jezdím Lípu, Chlum, Neděliště, Račice, Lužany, Černůtky, Sobětuš, Popovice, Probluz, Horní Dohalice. Mám na vesnici i normální obchod, tak vidím, že každý rok ubývají, neuživí se,“ vysvětluje Roman Polák.
Jeho pojízdné potraviny křižují kromě okolí Hradce Králové Jičínsko a část Libereckého Jihočeského a Středočeského kraje.
Provozuje je už šestým rokem. Přiznává přitom, že ne vždy se podaří dorazit na dané místo včas. Záleží i na počtu zákazníků, nejvytíženější prý bývají pátky.
Jeho pracovní den začíná v pět hodin ráno a končí o půl šesté vpodvečer. Na každém místě pobude čtvrthodinu až půlhodinu. Jak je potřeba.
„Ráno se probudím, naložím zboží a sháním lidi, jestli vůbec přijdou do práce. Obsadit pět aut je složité. V sedm hodin musím vyjet. Je to jiné, než kdyby člověk dělal jeden výrobek u soustruhu, den rychle uteče, každá minuta je jiná,“ říká prodejce.
Je libo pečivo či denní tisk? Za prosklenou vitrínou boku jeho dodávky jsou v jednotlivých regálech vystavené bochníky chleba, housky, vánočky, koláče, koblihy, polévky, ovoce, zelenina, uzeniny, cukrovinky a dokonce i noviny a časopisy.
Kokrhající prodejna
Třikrát v týdnu po ránu, v pondělí, ve středu a v pátek se jeho prodejna v Nedělištích a okolních obcích ohlašuje stylově. Kokrháním. V repertoáru spíš odpoledních znělek, kdy už se zvuk kohouta nehodí, má bučení či koňské řehtání. Každý pojízdný obchod o sobě dává vědět jinak. Mezi uzenáři je oblíbený popěvek „Pes jitrničku sežral“. „Kolikrát v rohu zakokrhá kohout a my už myslíme, že jede prodejna,“ tvrdí zákaznice Milena Hetešová, zatímco na zastávce na návsi s ostatními vyhlíží Polákovu dodávku.
Na dalším stanovišti u nedělišťského koupaliště je liduprázdno. Ale jakmile se ozve zakokrhání, z jednoho z domů se vyrojí další početná skupinka zákaznic. Zpoždění prodejny jim tolik nevadí, vyčkávají společně v teple domácnosti jedné z nich. Staví jim přímo před vrátky. „Dolňáci“ z návsi, kteří se třesou zimou na autobusové zastávce, jim mohou tiše závidět.
„Je to dobré, že nakoupíte, když nechcete do Hradce. Ale podívejte se na ceny, o kolik je zboží dražší než ve městě. Na druhou stranu, když si spočítáte náklady na cestu do Hradce, tak se vyplatí pro těch pár věcí do pojízdné prodejny dojít,“ tvrdí zákaznice Zdena Kavalíková.
Mnoho lidí je navíc na prodejnu úplně odkázaných. „Když člověk nemá auto, aby si do města zajel, tak je rád, že sem pojízdná prodejna přijede. I když zaplatím třeba o deset korun víc. Má chleba, ostatní pečivo, mouku, výběr je, a když něco nemá, tak si mu řekneme a on to příště přiveze,“ uzavírá Hetešová.
Levná konkurence
Na Královéhradecko zajíždějí mobilní obchody i z jiných krajů, z Pardubického, Libereckého, pekařství sem putuje po silnici například až z Jablonce nad Nisou. Prodejcům na „kolečkách“ obce na provoz zpravidla pár tisícikorunami ročně přispívají. Ustát neustále sílící konkurenci obchodních řetězců, kam si lidé zvykli za levnějšími nákupy dojíždět, je však těžké.
Jak těžké je provozovat pojízdný obchod, moc dobře ví Kamila Teplá z Jaroměře-Josefova. „Budeme jezdit jen do konce roku a pak končím. Víte, je to těžké. Když zajedeme do docela velké vesnice a přijde nakoupit jen šest lidí-,“ naznačuje jeden z důvodů žena, která s pojízdnou prodejnou objíždí dvanáct vesnic nejen na Hradecku.
