Kdo je největší osobnost Brna? Nad touto otázkou přemýšlela stovka dotázaných Brňanů v anketě Sedmičky. Nejvíce u nich se svým smyslem pro humor nakonec zabodoval herec a bavič Bolek Polívka.
„Když si to myslí mí spolubrňané, je to příjemné zjištění. Stále se cítím Brňákem, i když přímo v Brně pobývám sporadicky a víc času trávím na své farmě v Olšanech,“ reagoval Polívka na výsledek ankety.
Šedesátiletý rodák z Vizovic na lidi jako osobnost zapůsobil víc než brněnští politikové, sportovci, vědci nebo úspěšní podnikatelé.
„Volba Bolka Polívky je podle mě očekávatelná. Lidé hledají v současné době pozitivní vzor, který jim usnadní pohled na život. Herec Polívka ztělesňuje lidovost a spoustu dobrých vlastností. V poslední době lidé v anketách neupřednostňují politiky, ti se jim spíše znechucují,“ soudí brněnský psycholog Jiří Brančík.
U mnoha dotázaných Brňanů hrála roli také popularita, kterou Polívka získal ztvárněním komických postav ve filmech jako Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Pelíšky nebo Pupendo. Proslul rovněž čtyřiačtyřiceti díly zábavného televizního pořadu Manéž Bolka Polívky.
„Kromě své komediálnosti působí také jako velká osobnost. Ze všech významných Brňanů ho znám nejlépe. Na jeho Dědictví jsem vyrůstal,“ zdůvodňuje svoji volbu například student Jindřich Melichar. Rozhovor s Bolkem Polívkou na straně 8 startuje seriál, v němž Sedmička představí sedm významných brněnských osobností. Čtenáři si tak v následujících číslech přečtou o dalších šesti lidech, kteří získali věhlas, proslavili či reprezentovali Brno a nadále v něm působí.
První ze sedmi osobností, Bolka Polívku, si v anketě vybrali sami Brňané. Každého dalšího slavného Brňana ale zvolí na konci rozhovoru právě zpovídaná osobnost. Koho vybral bavič Polívka? Humor je pro mě už spíš sebeobrana
Bolek Polívka, kterého Brňané zvolili největší osobností svého města, v Praze žít nikdy nechtěl. Je pro něj nebezpečná.
Herce, komika i scenáristu Bolka Polívku s Brnem pojí několik okolností. V Brně studoval Janáčkovu akademii múzických umění, hrál v Divadle na provázku, pak založil Divadlo Bolka Polívky. Z ankety Sedmičky vyplývá, že Brňané považují Polívku za svého. On považuje za své zase Brno.
Co se vám na Brně nejvíc líbí? V Brně jsem sice nevyrůstal, ale dozrál jsem tu. Také později, i když jsem byl třeba tři měsíce v Praze, jsem vždy zůstával Brňákem a nežil jsem jinde. Vážím si tohoto města kvůli Divadlu na provázku a všem lidem s ním spojeným. Vážím si školy, kde jsem potkal spoustu skvělých lidí. Na Brně jsem obdivoval také podniky jako Venuše, kde sedávali herci, režiséři, básníci a muzikanti společně se zedníky. Moc se mi líbilo, že jsme k sobě měli všichni blízko, že jsme se bavili jako rovný s rovným. V Brně jsem zažil první lásky, zklamání, úspěchy. Brno tvoří můj background, z kterého vzniká podstata toho, jaký jsem.
Nenapadlo vás někdy odejít do Prahy? Mikulášek (brněnský básník – pozn. redakce) mi říkal: „Bolku, odejdi do Prahy! Já bych tam šel. Ale ti, co tam žijí, mě nezvou. A ti, co mě zvali, již nežijí.“ Ale já jsem rád, že můžu bydlet tam, kde opravdu chci. Říkávám, že Praha je nebezpečné město, protože tam člověk vejde na chodník a už má práci. Brno je trochu v závětří, ale také nebezpečné. Zvlášť po revoluci šel člověk po Brně a pod nohama se mu otevíraly hospody. V Praze je větší rvavost. Když je člověk trochu veselejší, už se na něj dívají, že je opilý.
A jací jsou Brňané? Také my Brňané máme vady. Už to je vada, že rádi přiznáváme naše vady. Navíc máme komplex z Prahy a nejhorší na tom je, že jakmile přijedeme do Prahy, tento komplex si ověříme.
Vážíte si víc uměleckých ocenění nebo vítězství v anketě mezi Brňany? Od lidí je to takové přirozenější. Na druhou stranu vím, že Brňané si o mně pilně vyprávějí, jak se se mnou opili. To je vždycky: můj strýc s vámi chodíval do hospod, můj táta se s vámi jednou opil a skončili jste kdesi v Olomouci, u nás doma jste usnul pod vánočním stromkem. S někým jiným jsem zase skončil v Bratislavě.
Změnil se nějak humor od doby, kdy jste jako komik začínal? Když jsem byl mladší, humor byl výbojný. Značil přebytek energie. Humor byl vyprávěním o světě, větráním toho, co člověk pochytí. Byla to taková vyvřelina. V mém věku, kdy toho mám před sebou míň než za sebou, už je humor spíš sebeobrana. Někdy se změní i v mudrování. No a televizní humor, ten je rychlejší a údernější, skládá se jen ze skečů.
A jak se změnil humor ze strany diváka? To já neumím posoudit, protože už nehraji žádnou hru z dřívější doby. Už bych to neuskákal. Když se ale vezme brněnské publikum, všichni herci si ho pochvalují. Mám tím na mysli herce, kteří v mém divadle hostují z Činoherního klubu, divadla Kalich a podobně.
Jste herec, staráte se o divadlo, máte svůj osobní život na farmě. Čemu se věnujete nejvíc? Snažím se všemu věnovat rovnoměrně. Stále víc pozornosti získávají mé děti. Nechci to říkat příliš nahlas, ale stále víc mi dělá radost, když můžu dojet pro své dítě do školky. Hektické bytí v divadle od rána do večera už je spíš na ústupu.
Když jste začal hrát v ochotnickém divadle s vaším otcem, voněla vám divadelní líčidla. Nezprotivil už jste si tu vůni? Nedávno v mém divadle hráli vizovičtí ochotníci hru Vizovický zázrak. Tak jsem si myslel, že je to životopisná studie o mně. Nakonec nebyla. Ale když jsem za nimi přišel do šatny, zrovna herce líčili, a to byla podobná vůně jak v dětství. Celou vůni divadla a všechna divadelní zákoutí mám rád.
Kdo je podle vás největší osobností Brna? Nejraději bych řekl Pecu (herec Jiří Pecha – pozn. redakce), ale říkám architekta Ivana Rullera.
