Na první pohled to vypadá jako ve školce. Jen místo malých dětí se tu scházejí lidé s Alzheimerovou chorobou. Nástěnky v olomouckém denním stacionáři sdružení Pamatováček zdobí kresby, v rohu místnosti stojí hudební nástroje a na stole jsou rozložené krabice plné her. Pečovatelka Irena Kalodová právě chystá písmena, ze kterých bude s ostatními skládat slova.
„Cvičíme, zpíváme, hrajeme pexeso, domino, zábavnou formou trénujeme paměť, řešíme rébusy,“ popisuje náplň dne Kalodová, která se o klienty stacionáře v Karafiátové ulici stará.
Svého druhu je to jediné zařízení v kraji, které od loňského podzimu pomáhá lidem s Alzheimerovou chorobou. „Nedokážeme zázraky, ale snažíme se jejich schopnosti a soběstačnost udržet na takové úrovni, aby mohli co nejdéle žít aktivní a důstojný život. Aby neskončili předčasně v ústavech,“ říká koordinátorka centra Eva Klevarová.
Denní stacionář může využívat až patnáct klientů a pomáhá také příbuzným. Právě na rodině leží největší díl starostí o nemocného. Tři roky pečuje o svoji ženu také Jaroslav Kotík. „Je to vyčerpávající, na všechno nestačím, brzy mi bude osmdesát let,“ říká muž, jehož manželka chodí do stacionáře pravidelně. „Já mezitím nakoupím, zajdu na poštu a vyřídím další věci. A manželka se udržuje v kondici, má tady kamarádky, pomáhá jí to,“ myslí si Kotík.
Klienti mohou do centra docházet každý den, dvakrát do týdne nebo jen na několik hodin. Jejich blízký tak získá aspoň několik hodin pro sebe. „Péče o nemocné je totiž náročná, čtyřiadvacetihodinová služba,“ objasňuje zakladatel Pamatováčku neurolog Jiří Podivínský.
Podle odhadů trpí v Olomouci demencí okolo tisícovky lidí, z toho devět set Alzheimerovou nemocí. A s tím, jak populace stárne, bude pacientů přibývat. Choroba postihuje většinou lidi nad pětašedesát let, výjimečně i padesátníky.
Začíná jako častější zapomínání, pak ale postižený zapomíná i třeba to, k čemu slouží lžička. Nakonec nepoznává ani své blízké, ztrácí schopnost se o sebe postarat a obvykle končí upoutaný na lůžku. V průměru do osmi let od vypuknutí nemoci lidé umírají. „Účinně lze u této nevyléčitelné nemoci zasáhnout pouze v počátku. Tomu ale někdy brání i zbytečný ostych, kvůli kterému lidé nepřivedou své blízké k lékaři včas,“ uvedl Podivínský.
K odhalení choroby slouží testy paměti. Ty určí, zda problémy souvisejí se stárnutím nebo se jedná o první příznaky nemoci. Pro odborníky je stále záhadou přesná příčina vzniku Alzheimerovy choroby, a tudíž i její účinná léčba. Nemoc je možné pomocí léků pouze částečně zpomalit, její průběh lidé ovlivní způsobem života. Měli by například luštit křížovky, řešit rébusy a prohlížet si staré fotky, u nichž by si připomínali, kde a kdy se událost stala. „U lidí s aktivním životním stylem, bohatým duševním životem a trénovaným intelektem je průběh onemocnění méně dramatický,“ dodal neurolog.
