Je neděle 8. listopadu 2009, osm hodin večer a přišel čas jet na internát. I když jsou rodiče proti, šestnáctiletý Jiří Vrátil nasedne do auta k dalším čtyřem kamarádům a vyráží směr České Budějovice.
Studenti ale nedojedou ani do poloviny cesty. Řidič nezvládne prudkou zatáčku za Lásenicí a naráží do stromu. Jiří náraz nepřežije, jedna dívka je těžce zraněná, řidič lehce. Za jízdu smrti odejde devatenáctiletý muž od soudu s ročním nepodmíněným trestem.
létě umírali motorkáři
Jiří je jedním z devíti lidí, kteří vloni přišli o život na jindřichohradeckých silnicích. Letos ale do policejní statistiky přibylo jedenáct jmen.
„Do pololetí zemřelo na silnici šest řidičů. V létě ale umírali motorkáři. Čtyři řidiči a jedna spolujezdkyně motorkáře,“ říká policejní mluvčí Hana Millerová.
Podle jejích kolegů jsou častou příčinou nehod rychlost v kombinaci s malými řidičskými zkušenostmi. Stejné to bylo i v případě listopadové jízdy studentů. Mladík za volantem měl řidičák teprve čtyři měsíce.
„Jirka chtěl být záchranářem. Od šesté třídy chodil na kroužek Červeného kříže a vloni na jaře se dostal na zdravotní školu do Českých Budějovic. Bohužel hlas sanitky, se kterou chtěl tolik jezdit, aby mohl pomáhat druhým, pro něj v listopadu už nezněl,“ vzpomíná jeho otec Jiří Vrátil.
I když se nehoda stala téměř před rokem, Jiřímu Vrátilovi se o smrti staršího syna mluví stále těžko. Doufá, že další lidé už neudělají podobnou chybu a nesednou do auta k němu, jehož řidičskými schopnostmi si nejsou jistí. „To je to jediné, co můžu pro syna udělat. Vyprávět, aby se lidé dozvěděli pravdu o bolesti, která postihne každého člověka, kterému někdo zabije milované dítě,“ vysvětluje.
Jen pomník u silnice rodina nestavěla. „Je jich tam spousta. A nemyslím si, že je to pro lidi odstrašující příklad,“ tvrdí Jiří Vrátil.
Naráží na fakt, že některá místa přitahují nehody jako magnet, a pomníčků na nich přibývá. Třeba v zatáčce nad Otínem ve směru na Kunžak jsou v jednom místě hned čtyři. „Ta zatáčka vypadá snadná, ale při vyšší rychlosti vynáší. Lehce se tak může stát, že auto vylétne ze silnice,“ myslí si učitel autoškoly Zdeněk Zeithám.
Vetěla pod náklaďák
Pět mrtvých přibylo do jindřichohradecké policejní statistiky jen za letní měsíce. Všichni mají jedno společné. Seděli na motorce.
V polovině července tak například přišla o život za Hospřízí ve směru od Hradce spolujezdkyně motorkáře. Chtěl předjíždět náklaďák, když si ale všiml, že v protisměru jede auto, potřeboval se zařadit zpátky. Manévr byl příliš složitý a žena vyletěla z motorky rovnou pod kola náklaďáku.
Jen o dva dny později zemřel mezi Deštnou a Červenou Lhotou pětatřicetiletý motorkář. Nezvládl levotočivou zatáčku a ve vysoké rychlosti narazil do stromu u silnice. U odbočky na Vícemil ho připomíná pomníček na stromě. Na místě je i jeho zničená přilba. Muž přitom cestu zřejmě dobře znal, protože pocházel z dva kilometry vzdálené Deštné.
„Stroje jsou čím dál silnější. Mnozí motorkáři často přeceňují svoje síly, a motorku prostě nezvládnou,“ myslí si Zdeněk Zeithám.
Pomníčky jsou v okolí Hradce i na zdánlivě přehledných místech. Před rokem se stala staršímu manželskému páru osudnou křižovatka „u Kuniferu“. Manželé vyjíždějící po cestě od sídliště Vajgar nedali přednost autu jedoucímu po hlavní silnici. I když je křižovatka přehledná, žena na hlavní jela zřejmě rychleji. Před křižovatkou je přitom značka se sníženou rychlostí na sedmdesát, a pak dokonce na padesát kilometrů v hodině.
uchlí na webu
„Podobné je to na křižovatce v Jarošově nad Nežárkou. Největší problém tady mají řidiči odbočující doleva z Jarošova na Hradec,“ tvrdí Zeithám. Stejně jako „u Kuniferu“ tu totiž jezdí řidiči na hlavním tahu z Hradce na Pelhřimov rychle. Ten, kdo chce vyjet z vedlejší silnice, musí hodně zrychlit.
„Pro starší auta nebo méně zkušené řidiče to může být problém,“ dodává učitel autoškoly. To ostatně dokládají pomníčky u křižovatky.
Mladí navíc v poslední době chodí truchlit i na internet. Pomníček Jiřímu Vrátilovi založili lidé na Facebooku, kde na záchranáře vzpomínají. Skupina Jiřík Vrátil Forever má 360 členů, kteří aktivně přispívají.
„Pořád jsem přemýšlela, co udělat, aby se tam sešlo co nejvíc Jirkových kamarádů. Napadl mě Facebook. Jirka byl výjimečný člověk nejen pro mě,“ vysvětluje sedmnáctiletá Tereza Nabytá, zakladatelka skupiny.
O nehodě se Tereza a její spolužáci ze zdravotnické školy dozvěděli v pondělí ve škole.
„Seděli jsme a nevěděli, co se děje. Bylo strašné ticho. Běželo mi hlavou, co se asi mohlo stát a proč zrovna on. Byl to šok, nepopsatelně velký šok,“ vzpomíná.
Tereza věří, že si na Facebooku všimne stránky víc mladých lidí než pomníčku u silnice. „Snad je to varování. Já už jen tak s někým do auta nesedám, musím ho fakt dobře znát a vědět, že mě doveze do cíle,“ tvrdí.
