Popelář si u práce zpívá

Je pár minut před šestou hodinou ráno a Karviná se pomalu probouzí. Ve stejnou dobu nasedá Bohumil Múčka se dvěma závozníky do popelářského auta. Jako každý jiný den je čekají desítky tun odpadků. Přestože jim lidé často práci znesnadňují, úsměv z jejich tváří nemizí. A při práci si zpívají. „Nejdříve jsem jezdil s kamionem nebo s bagrem. Tím jsem kopal na karvinském náměstí, parkovištích i chodnících, pak jsem ale o práci přišel a dostal se k popelařině a jsem pokojený,“ říká Bohumil Múčka. O práci popeláře snil už jako malý kluk. Sen se mu, na rozdíl od většiny kluků, splnil.
On a jeho závozníci Milan Drevňák s Patrikem Křeminským vyvážejí odpadky z Karviné-Nového města.

Odpadky se válejí okolo prázdných popelnic

Nejvíce práce mají v jeho staré části, v ulicích Makarenkově, Družby nebo U Bažantnice. Lidé tam kolem popelnic nechávají třeba kusy nábytku nebo oblečení. Také pytle s odpadky nechávají ležet kolem, i roztrhané. V kontejnerech ale zbývá spousta místa. „Tady je to opravdu nejhorší. Musíme totiž posbírat i nepořádek kolem. To nás hodně zdržuje. Často se pak stane, že se osmihodinová směna protáhne,“ popisuje situaci Múčka. Práci popelářům neulehčují ani řidiči. Svá auta nechávají zaparkovaná těsně u popelnic. „Několikrát denně musím kvůli špatně zaparkovaným autům vjet na chodník, který tím samozřejmě ničím. Nemám ale jinou možnost. Ještě horší je jízda v zimě, kdy cesty kloužou. Už se mi stalo, že jsem jedno auto odřel. Policisté ale uznali, že jsem za to nemohl já, ale majitel zaparkovaného auta,“ vzpomíná na jednu z těžkých chvil Múčka.

Zapomněl parťáky a odjel

Na cestách po karvinských ulicích ale zažije posádka popelářského auta také legraci. „Nějak jsem se zamyslel a zapomněl se podívat do zrcátek. Až u dalšího stanoviště jsem zjistil, že na stupačkách nemám závozníky. Vylezl jsem z auta a viděl je, jak jdou po svých. Pár nespisovných poznámek si neodpustili. Po šichtě jsme se tomu ale zasmáli. Řekl jsem, že by jednoduše měli být rychlejší,“ uzavírá Múčka.