Porazila nemoc, teď poráží soupeře
Když se Michaela Philippi před čtrnácti lety narodila, neměla před sebou hezké vyhlídky. S vrozenou dětskou mozkovou obrnou jí hrozilo, že se jednou nebude hýbat. Jenže dívka z Brna sbírá medaile. Je totiž nejúspěšnější handicapovanou plavkyní v kategorii žactvo do čtrnácti let. A na jaře získala ocenění Nejlepší handicapovaný sportovec Jihomoravského kraje.
„Od malička po ní jdeme,“ říká matka sportovkyně Kamila Philippi, která je její neoficiální trenérkou. Tou oficiální je Ivana Tesařová z občanského sdružení KONTAKT bB, které se na výuku plavání od rekreační až po vrcholovou úroveň specializuje. „Plave jí to hezky. Tréninky ji sice nemotivují ke špičkovým výkonům, ale na závodech se dokáže vybičovat a výrazně posunovat svoje osobní maxima. Zkoušely jsme s kolegyní Janou Nastoupilovou různé taktiky, jak z Míši dostat maximum i na tréninku, dobrá je až ve chvíli, kdy jde o medaile,“ tvrdí Tesařová o dívce, jež je nejlepší plavkyní Českého poháru v letech 2009 a 2010.
Philippi se s vodou „kamarádí“ prakticky od narození. Když jí byly dva roky, dozvěděla se její maminka, že existuje KONTAKT bB, který připravuje výuku plavání podle metodiky Kovář-Nevrkla, která je ideální pohybovou aktivitou pro tělesně postižené, a to i pro takto malé děti. Místo cvičení na suchu tak chodila Michaela protahovat své tělo postižené dětskou mozkovou obrnou do bazénu. V sedmi letech jí čekal první závod. V plaveckém bazénu za Lužánkami. „Pamatuji se, že jsem nechtěla skočit do vody. Bazén byl totiž pět metrů hluboký. Měla jsem pocit, že jsou na dně žraloci,“ vzpomíná Philippi na premiérový závod.
Seknout s plavání chtěla Michaela téměř každý den. Záviděla kamarádkám, které chodily venku, a ona musela dřít v plavecké hale. „Maminka mě strašila, že když nebudu trénovat, skončím na vozíku. I to byla motivace,“ říká Philippi, kterou kromě plavání baví kreslení a filmy. V budoucnu by chtěla být veterinářka, protože má ráda zvířata. Na závody si ale žádný talisman v podobě plyšového tvora nevozí. Stačí jí hudba z MP3 přehrávače. „Před závodem si pustím něco tvrdšího, což mě spolehlivě nabudí,“ přibližuje plavkyně chvíle před startem.
Závodní plavání částečně porazilo i vrozené postižení. „Po zdravotní stránce je Míša lepší a lepší. Nevím, jak by skončila, kdyby seděla doma u počítače,“ přemýšlí Kamila Philippi o osudu dcery, která si plaváním splnila jeden životní sen. A sice postavit se na stupně vítězů. Jejím druhým snem je slyšet národní hymnu. „V mezinárodních závodech jsem se umístila nejlépe na druhém místě. Polka byla vždy rychlejší. Jednou ji chci porazit,“ plánuje Michaela.
