Jen málokterá budova v Plzni může o sobě říct, že jejími dveřmi prošla naprostá většina obyvatel. Bývalá porodnice na Slovanech se tím pochlubit rozhodně může. Od roku 1945 až do konce srpna 2007, kdy se klinika přestěhovala definitivně na Lochotín, se tu narodilo téměř dvě stě tisíc dětí. A pokud tady někdo z Plzeňanů nespatřil světlo světa, téměř určitě měl v budově na Čapkově náměstí někoho z blízkých nebo se při očekávání potomka musel podrobit prohlídce ve vyhlášených katakombách v boku domu.
„Z počátku se tady rodilo ročně kolem čtyři a půl tisíce dětí, později i díky otevření vojenské nemocnice se počet snížil o tisíc, v posledních letech před uzavřením se dělalo asi dva a půl tisíce porodů za rok. Celkové číslo může jít opravdu do statisíců,“ přitakává přednosta gynekologicko–porodnické kliniky Fakultní nemocnice Zdeněk Rokyta. Teď slavná budova zeje prázdnotou a plzeňská fakultní nemocnice se chystá tento majetek státu, o který se stará, znovu nabídnout případným zájemcům.
Je vhodná pro seniory?
Enormní zájem o budovu dlouhodobě projevuje druhý městský obvod, který chce dům přestavět na domov pro seniory. „Slovany by si ho zasloužily, potřebují ho. Proto stále žádáme vedení města, aby objekt získalo, my to udělat nemůžeme,“ vysvětluje starosta Slovan Lumír Aschenbrenner. Primátor města Pavel Rödl ale už před dvěma lety nabídku fakultní nemocnice na odkup nebo převedení budovy porodnice odmítl s námitkou, že někdejší škola není pro přestavbu na domov důchodců vhodná. Fakultní nemocnice pak měla podepsanou kupní smlouvu se soukromým investorem, ten ale na počátku letošního roku z transakce vycouval. Slovanský obvod proto znovu zaurgoval město, náměstkyně primátora však nedávno dopisem zopakovala, že budova je architektonicky nevhodná s poukazem na vysoké stropy. „Nevzdáváme to. Máme nový projekt na rekonstrukci budovy, která pochopitelně počítá se snížením stropů a předěláním místností na pokoje po dvou klientech,“ popisuje Aschenbrenner plán na domov pro pětaosmdesát seniorů. Podle starosty je dům na ideálním místě. „Je to uprostřed obvodu, v dosahu je MHD, poliklinika, obchody, není tady příliš frekventovaná doprava. U budovy je i zahrada,“ vypočítává Aschenbrenner.
Školáci i mimina
Dům na Slovanech se zrodil v třicátých letech minulého století z projektu Václava Kleina jako Mateřská, obecná a měšťanská škola. Děti do ní ale chodily pouze v letech 1936 až 1939. Za války z ní Němci vytvořili lazaret. „Sloužil ještě během náletů spojeneckých vojsk, v roce 1945 se vyklidil,“ objasňuje architekt Jan Soukup. Pak už čekala budovu role porodnice a přestože se dlouho vědělo, že prostory nejsou rozhodně ideální, vydržela ji hrát přes šedesát let. Pokoje s vysokými stropy nešly teplotně regulovat, sociálky musely být na chodbách.
„Měli jsme i pokoje se sedmi nebo devíti rodičkami, to je dnes nemyslitelné,“ upřesňuje Rokyta, který od roku 1969 odrodil na Slovanech tisíce dětí. Některá oddělení byla průchozí, noční můrou pro budoucí maminky byla vyšetření v ambulanci z boku budovy. Stísněné chodby plné rour bez oken naháněly větší strach než samotná návštěva doktora. „Nostalgicky na Slovany vzpomínám, nikdo by mě sem ale už nedostal,“ říká se smíchem gynekolog Rokyta.
