Události srpnového dopoledne roku 1944 si Ivo Šajer z Bašky živě vybavuje dodnes, i když už od té doby uplynulo tolik let.
„Byli jsme na zahradě, když se nad lesem objevilo letadlo. Jeho levá strana byla v plamenech, stroj klesal. Vtom z něj v nepravidelných intervalech začaly vylétávat padáky,“ vzpomíná Šajer, jemuž tehdy bylo jedenáct let.
Osudné zpoždění
Toho rána odstartovalo z letišť v Itálii šest set amerických bombardérů, doprovázených třemi stovkami stíhaček. Cílem mise s pořadovým číslem 263 byla Ostrava. Kobercový nálet měl zničit rafinérie benzinu
a nafty i vlaky, připravené dopravit vojenský materiál německým jednotkám na frontu.
Deset bombardérů se opozdilo. Bez ochrany stíhaček se staly snadnou kořistí německých stíhačů. Nad Slavičínem se strhla největší letecká bitva v českých dějinách. Všech deset amerických letadel při ní
Němci sestřelili.
Mnohonásobné početní převaze nepřátelských stíhaček nejdéle vzdoroval bombardér s matričním číslem 118. Stroj Boeing B 17 G, přezdívaný Létající pevnost, neměl kam uniknout. Dostal několik
zásahů. Kulometná palba zničila radiostanici, dva motory se vzňaly. Letoun nabral kurz Beskydy.
Hořící stroj kroužil nad vesnicemi. Za letu z něj odpadávaly žhavé části. Pak se boeing s ohlušujícím rachotem zřítil do lesa mezi Lhotkou a Metylovicemi. Desetičlenná posádka včas opustila palubu.
„Zahlédl jsem čtyři padáky,“ vzpomíná Šajer. Dva dopadly na nedalekou zahradu a na kraj
lesa, ostatní zmizely za kopcem. „Běželi jsme k zahradě a s námi sousedé i němečtí vojáci. Jedna paní, byla to zdravotní sestra, obvázala americkému letci poraněnou ruku. Hned potom ho Němci zajali. Jeho
kolegy si dlouho nevšímali,“ líčí Šajer.
Otakar Velký z Bašky zná příběh jiného člena posádky z vyprávění svého otce, kterému tehdy bylo pětadvacet let. „Viděl parašutistu přistát v olšině u řeky Ostravice. Měl zlomenou nohu. Otec mu chtěl
pomoci. Voják mu dal čokoládu a řekl, ať jde pryč. Prý ho brzy zajmou Němci a otec by mohl mít problémy.“
Statečným letcem byl velitel posádky, poručík William T. Garland. Z boeingu seskočil jako poslední. On a sedm jeho spolubojovníků válku přežili. Po padesáti letech se na místo havárie vrátil. Stále tam nacházel náboje z kulometu.
Zbývající dva letci tolik štěstí neměli. Střelec, seržant Russel I. Payne, podlehl svým zraněním už v letadle. Garland jeho tělo zabalil do padáku a nad Palkovicemi vysadil. V místě dopadu stojí pomník.
Další střelec, seržant Irving D. Katz, se nad Čeladnou vysmekl z kombinézy a na zem dopadl bez padáku. Jeho smrt připomínal dřevěný kříž, který se ale stářím rozpadl. Zanedlouho by také tam měl být odhalený pomník.
Otce nikdy nespatřil
O posledním letu bombardéru číslo 118 nedávno vyšla publikace. „Psal jsem ji s přestávkami šest
let,“ vypráví sedmdesátiletý Stanislav Tofel z Čeladné. Studoval dobové prameny a zapsal vzpomínky
patnácti očitých svědků. Čtyři z nich mezitím zemřeli.
Tofel zprvu hledal kořeny svého rodu. „Probíral jsem se při tom událostmi druhé světové války, která mi
vzala otce dříve, než jsem ho stačil poznat,“ vypráví autor. Jeho otec zemřel dvanáct dnů před jeho narozením. „Auto s opilými německými vojáky narazilo do koňského povozu, který otec řídil. Vojáci
ujeli a on na místě zemřel. Když jsem pátral po okolnostech, zjistil jsem, že v obci zahynul americký letec. Další zajímavé téma bylo na světě,“ vysvětluje Tofel.
