Čeští investoři staví v Kanadě unikátní rezort, začíná na sjezdovkách a končí u oceánu

Na první pohled to může pro českého podnikatele vypadat jako odvážný sen, postavit v Novém Skotsku v Kanadě plnohodnotný sportovně-rekreační rezort s lanovkou, sjezdovkami, vilkami, apartmánovým domem a se stezkou korunami stromů. Pro generálního ředitele developerské a investiční společnosti Conduco Matěje Kratochvíla a tým dalších českých investorů je to ale logický krok v byznysu, který odstartoval před více než třiceti lety v jižních Čechách. „Na Lipně jsme začínali taky v lese s jednou lanovkou a dnes tam ročně přijde přes půl milionu návštěvníků,“ říká.

Ačkoli se Nové Skotsko od Lipna liší v mnohém – a to nejen geografií a klimatem –, základní principy růstu zůstávají podle něho podobné: postupný rozvoj, spolupráce s místními a silné zakotvení v krajině, kde jsou svahy i podmínky pro vodní sporty. Výjimečnost rezortu na východě Kanady je dána polohou u Atlantiku. Lyžaři sjíždějí zhruba ze 300 metrů nad mořem do výšky odpovídající téměř hladině oceánu.

Útěk z New Yorku

Místo na hranici Národního parku Cape Breton Highlands před lety objevil Čechoameričan Josef Baláž, dnes oficiální zástupce projektu. Původní profesí stavitel a mimo jiné prezident Bohe­mian Benevolent and Literary Association, která pečuje o české a slovenské národní dědictví v USA, tehdy hledal odpočinek stranou ruchu New Yorku, kde žije. Spolu s předsedou Českého olympijského výboru Jiřím Kejvalem tam koupili pozemek a přibližně deset kilometrů od něj objevili zastaralý areál se sjezdovkou ze sedmdesátých let 20. století. Fungoval už jen díky vášni a vytrvalosti dobrovolníků z místní komunity.

Za posledních zhruba pět let se ale proměnil. Tedy od doby, kdy investoři k projektu vzhledem ke zkušenostem s budováním a provozem několika propojených projektů na Lipně přizvali firmu Conduco. V roce 2019 pod hlavičkou nově vzniklé společnosti Cape Smokey Holding Ltd. registrované v Kanadě projekt spustili, získali do vlastnictví veškeré potřebné nemovitosti a dokoupili dvojnásob dalších pozemků kolem sjezdovky, aby si vytvořili dostatečný prostor pro vybudování zázemí.

Z vrcholu hory rovnou k moři

Prioritou projektu byla výstavba kabinové lanovky, která představuje páteř rezortu. Společnost ji spustila před pěti lety a nahradila jí nefunkční čtyřsedačku. Podle Kratochvíla jde o úplně první lanovku tohoto typu na východním pobřeží Kanady. Investoři opravili také chatu, jejíž zprovoznění bylo zásadním krokem, po němž se tým mohl soustředit na budování doprovodné infrastruktury –přístupových cest, zasněžovacího systému a dalších technických prvků. Ne že by v Kanadě pořádně nesněžilo, umělé zasněžování je však klíčové pro stabilitu zimní sezony.

Potom se větší část investic mohla přesunout od infrastruktury k developerským projektům, především kapacitám pro ubytování. „Žádné středisko nemůže fungovat bez dostatečného počtu lůžek a doprovodných služeb,“ říká Kratochvíl. Vysvětluje, že už při začátcích na Lipně se setkávali s investory, již se nejdřív ptali, kolik lůžek je k dispozici. „Ať už to byl třeba Artur Doppel­mayr, šéf firmy, která je světovým lídrem ve výrobě lanovek, nebo profesor Peter Schröcksnadel, bývalý prezident Rakouského lyžařského svazu, který výrazně ovlivnil fungování zimních sportů v Rakousku,“ vzpomíná. Tito lidé podle něj zdůrazňovali, že je potřeba několikanásobně větší kapacita, aby středisko mohlo fungovat a provozovat služby ve správné kvalitě.

Na ostrově Cape Breton na východě Kanady vytváří čeští investoři unikátní rezort, který začíná na břehu oceánu | Zdroj: Conduco

Povolení téměř hned

V současné době proto Cape Smokey Holding Ltd. staví přímo na břehu oceánu třicet rodinných vil, z nichž každá nabídne komfortní ubytování až pro šest osob. A většina už má také své majitele, prozatím výhradně z Česka. V plánu je rozšíření o dalších přibližně padesát domů, jež budou nabízet jiné typy dispozic i možnost spoluvlastnictví, což je na kanadském trhu běžné. A investoři se poprvé obracejí na zákazníky mimo Českou republiku. „Oslovili jsme severoamerický trh a plánujeme také vstup do Velké Británie,“ konstatuje Kratochvíl.

Majitelé si mohou vybrat, zda budou své nemovitosti vy­užívat čistě pro sebe, nebo je zapojí do pronájmu, o který se postará místní tým. Společnost připravuje rovněž výstavbu apartmánového domu, jenž se bude prodávat po bytových jednotkách. „Zájem je veliký. Nejde ale o spekulaci na rychlé zbohatnutí, nabízíme dlouhodobou investici s potenciálem mírného zhodnocení,“ dodává.

Návrh domu je ve fázi finalizace, výstavba by měla začít v příštím roce a napřesrok by mohlo být hotovo. Na rozdíl od Česka zde výstavbu nebrzdí zdlouhavé povolovací procesy. Pokud má stavitel vše připravené, může získat povolení v řádu týdnů. „V Česku máme reflex neustále se ptát, kdo nám něco schválí. V Kanadě vám často řeknou: ‚Nikdo. Je to na vás. ‘ A to je příjemná změna. Pokud ale uděláte chybu, důsledky nesete zase jen vy a může to znamenat i demolici stavby na vlastní náklady,“ vysvětluje Martin Kejval, syn Jiřího Kejvala, který na místě žije, dohlíží na denní chod areálu a zná velmi dobře místní podmínky i lidi.

Přístav i pivovar pod sjezdovkou

Plánovaný apartmánový dům ani zmíněných dalších padesát vil není to jediné, o co se má areál dále rozšířit. Do budoucna má vzniknout nová infrastruktura pro vodní aktivity včetně přístavu a nábřeží s kavárnami a restauracemi a také s pivovarem. „Rozhodli jsme, že smysl dává postavit středisko na celoročním byznysu, tak jako to má Lipno,“ říká Kratochvíl s tím, že nestačí postavit jen rezidenční projekt, pokud bude chybět důvod, proč by tam lidé měli jezdit. Atraktivita místa, nabídka zábavy, aktivit a služeb jsou podle něho naprosto klíčové a vyžadují čas. „Na Lipně jsme pracovali třicet let a nejsme u konce, tady jsme teprve v první desítce,“ dodává Kratochvíl.

„I kdyby byly neomezené finanční i lidské zdroje, nevznikne to najednou. A možná by to ani nebylo dobře,“ vysvětluje.

Dýmka míru s náčelníkem

S tímto vědomím se proto také rozvíjí postupně myšlenka projektu vyhlídky, která má být přírodní atrakcí i symbolem šetrného přístupu k místu a je inspirovaná Stezkou korunami stromů na Lipně. O kopii však podle Kratochvíla nepůjde, investoři musejí projekt přizpůsobit tamním podmínkám. „Jde o trasu vedoucí přírodním kotlíkem s výhledy na okolní lesy, které nejsou jako ty evropské. Jsou specifické pro Nové Skotsko – nižší, drsnější a barvami podzimu velmi krásné,“ přibližuje Kratochvíl. Společnost jedná s komunitou původních obyvatel, konkrétně s kmenem Mikmaků. „S jejich náčelníkem vedeme dialog o možné spolupráci. Pokud se dohodneme, rádi bychom stezku realizovali společně. Projekt se tím sice už zpomalil, ale věříme, že je to správný přístup,“ konstatuje investor. Původně se totiž plánovalo dokončení stezky již v roce 2023.

Na ostrově Cape Breton na východě Kanady vytváří čeští investoři unikátní rezort, který začíná na břehu oceánu | Zdroj: Conduco

Spolupráce s Mikmaky podle něj dává projektu hlubší význam. „Jde o území, ke kterému mají silný historický, kulturní i duchovní vztah. I když dnes nemají formální právní nárok, vnímáme to jako jejich krajinu. Přijde nám důležité, aby na tom měli svůj podíl,“ říká.

Kratochvíl zdůrazňuje, že se snaží obecně celý projekt rozvíjet v souladu s místním kontextem, a to nejen kulturním, ale také praktickým. „Kaž­dá země má svá specifika – třeba v Americe mají jiné záchody, jiné normy, jiné zvyklosti. Je přirozené spolupracovat s místními. Kdybychom všechno vyrobili v Česku, poslali v kontejnerech do Kanady a ještě tam poslali české montéry, těžko bychom si získali důvěru místních,“ přibližuje.

Spolupráce s lokálními firmami zároveň ale naráží na problémy typické pro odlehlé oblasti. Největší výzvou je podle investorů nedostatek pracovní síly. Podle Kejvala se sice v Česku často tvrdí, že kvůli nízké nezaměstnanosti není kde brát, v Česku však stále platí, že kdo má co nabídnout, ten lidi většinou najde. V Kanadě je situace složitější. „V Česku jedete z Prahy do Budějovic a projedete třeba šesti městy. V Novém Skotsku neprojedete na takové trase žádným. Tam je jen krajina. Logistika tu dostává úplně jiný rozměr,“ vysvětluje. Plusem je ale naopak větší ochota k mobilitě.

Ani s dodávkou materiálů to není snadné. Například dřevo potřebné pro výstavbu stezky musejí dovážet z vnitrozemí Kanady, protože místní lesy neobsahují stromy potřebných rozměrů a technických parametrů. Dosud společnost do areá­lu investovala přes 800 milio­nů korun. Projekt má ambice dál růst, nicméně postupně. „Nesnažíme se vydělat během dvou let. Víme, že návratnost tady bude delší a zhodnocení mírnější. Ale zároveň věříme, že projekt může být dlouhodobě udržitelný – nejen finančně, ale i lidsky a ekologicky. Nechceme postavit a zmizet. Chceme být součástí krajiny a komunity,“ dodává Kratochvíl.

Nečekaná příležitost

Vedle hlavního projektu se investorům podařilo na začátku léta uskutečnit ještě jednu akvizici. Jde o menší lyžařský areál Ski Martock poblíž novoskotského Windsoru, přibližně tři až čtyři hodiny jízdy od hlavního rezortu.

„Byla to spíš příležitost, kterou přinesl život,“ popisuje investor. „Opět díky Martinu Kejvalovi, který v Novém Skotsku dlouhodobě žije a aktivně se věnuje provozní stránce projektu, jsme se dostali do kontaktu s původními provozovateli. Vznikl mezi námi vztah důvěry a nabídka na převzetí areá­lu dávala smysl. Tak jsme si řekli: proč ne,“ vzpomíná.

Na rozdíl od rozlehlého rezortu v Cape Smokey má Ski Martock jiný charakter a odlišnou cílovou skupinu. „Smokey je destinace spíše pro víkend nebo delší pobyt – jedete tam na dovolenou, zůstanete několik dní. Martock je menší středisko blíže Halifaxu, takže je ideální na kratší výlety. Místní si tam mohou zalyžovat po práci nebo přijíždějí na jedno odpoledne. Tenhle rozdíl v poloze i využití z něj dělá zajímavý doplněk,“ říká Kratochvíl.

Investoři počítají s tím, že časem mohou vzniknout obchodní nebo provozní synergie mezi oběma lokalitami, i když nepůjde o přímé propojení – areály jsou od sebe daleko.

Zatímco většina dosavadních investic Cape Smokey šla z vlastních zdrojů, na středisko Martock poskytla významnou část prostředků formou úvěru banka. Nová akvizice zapadá do filozofie, kterou tým kolem projektu od začátku razí: pracovat s místem, kde už jsou zapojení lidé, navázané vztahy a je tam potenciál pro dlouhodobý rozvoj. A tak chtějí pokračovat. „Nemáme ambici rozšířit se po celé Severní Americe. Práce v Cape Smokey je na dlouhá léta. Ale pokud se někde objeví smysluplná příležitost, jsme připraveni se o ni postarat,“ dodává Kratochvíl.

Češi stavějí vyhlídky i v Polsku

Investiční příležitosti na horách v zahraničí hledají také další čeští podnikatelé. Jedním z příkladů je expanze společnosti Sněžník, která stojí za známou Stezkou v oblacích, visutým mostem Sky Bridge 721 a za dalšími atrakcemi na Dolní Moravě. Ve spolupráci s polskou stavební firmou Taros, jež se podílela už na stavbách v Česku, se firma pustila do výstavby dvou rozhleden v Polsku. Investice realizovali prostřednictvím nově založené společnosti Świeradów-Zdrój.

První z projektů, Sky Walk Świeradów-Zdrój, byl otevřen před pěti lety v lázeňském městečku na jihozápadě Polska. Stavba si vyžádala investici ve výši 165 milionů korun bez DPH. Druhá rozhledna vznikla letos v květnu v Poroninu, v těsné blízkosti turisticky oblíbeného Zakopaného, a její výstavba stála 250 milionů korun bez DPH. Obě věže se nacházejí v horském terénu v blízkosti sjezdovek, ovšem provozovatelé se záměrně rozhodli nejít cestou rozsáhlých areálů s restauracemi či hotely. Jejich koncept je založený výhradně na atraktivitě samotných vyhlídek.

A to, že je o ně zájem, dokládá návštěvnost. Sky Walk Świeradów-Zdrój navštíví za rok více než 200 tisíc lidí. I proto předsedkyně představenstva společnosti Sněžník Eva Sára Rulíšková ani do budoucna nevylučuje další podobné realizace v Polsku.