Lenka Chalupová
Hranice, Přerov
Dostat se do míst, kde nikdo nebyl, prozkoumat nepoznané, sáhnout na neosahané. To je výzva pro dobrodruhy. A těmi potápěči z Hranického krasu bezesporu jsou. Letos chtějí pokořit čtyři roky starý rekord v hloubce ponoru a dostat se blíže k dosud nepokořenému dnu Hranické propasti, která je nejhlubší ve střední Evropě. Plánují, že se zastaví na hranici dvě stě metrů pod hladinou.
Kondice a silné nervy
I když se akce zúčastní celá skupina potápěčů, do největší hloubky poplave jen jeden z nich – Pavel Říha zvaný Chaluha. V roce 2005 se dostal do sto sedmdesáti metrů a dosáhl tak na české prvenství. „Nejde nám o trhání rekordů. Chceme provést seriózní průzkum a třeba udělat objev, který posune hranice dosavadních poznatků,“ říká Pavel Říha.
Ponor plánuje tým už na podzim. Teplota vody je v propasti konstantní, takže i kdyby venku mrzlo, ve vodě je stále příjemných patnáct stupňů. „Důležitější než počasí pro nás ovšem bude, aby byl Chaluha v dobré fyzické a psychické kondici. To jsou nejdůležitější ukazatele,“ podotýká přerovský potápěč Pavel Novák.
Sestup jako v mlze
A pevné nervy nebude potřebovat jen rekordman, ale celý podpůrný tým. Propast totiž není hluboká jáma zaplněná vodou, jak si spousta laiků myslí. Skrývá výběžky, prohlubně a zrádná zákoutí. Navíc v ní vyvěrá kyselka, která vodu halí do bílé barvy. Potápěč se tak dostává dolů jakoby v mlhavém oparu a jeho jediným spojením je vodící lano. Kdyby tahle pupeční šňůra selhala, stěží by z podvodního labyrintu hledal cestu zpět. A to chce silnou osobnost.
„Nepřipouštím si tíseň, ani strach. Musím ale mít v týmu kamarády, kteří mě nenechají ve štychu. Cesta je totiž dlouhá,“ připomíná Pavel Říha.
Dostat se do hloubky okolo dvě stě metrů je pro něj coby profesionála otázkou deseti minut, nahoru ale musí pozvolna. Než se ale jeho hlava vynoří zpod hladiny, uběhne i deset hodin. Čas, který potřebuje k cestování ke hladině, tráví v dekompresním stanu, který je už dva roky zavěšen ve vodě na řetězech. Potápěči si jej vyrobili sami a jedná se o evropskou raritu.
Stan vypadá jako obrácený zvon, je zaplněný vzduchem a potápěči v něm po ponorech odpočívají. K dispozici tu mají jídlo i pití – a když se cítí sami, můžou si tu třeba s kolegou zahrát Člověče, nezlob se.
Z vody vytáhli i kolo
Kromě snahy o rekord mají potápěči v plánu ještě další práce pod vodou. Do propasti nainstalují deset teploměrů v hodnotě čtvrt milionu korun, které budou napojeny na počítač.
Přípravné práce v propasti už mají za sebou. V minulých dnech ji čistili od odpadků, PET lahví, ale i pařezů, které turisté dolů shazují. „Chtějí vyzkoušet, za jak dlouho dopadnou na hladinu. Jeden hází, druhý stopuje. A my pak uklízíme. Je neuvěřitelné, co všechno lidé do propasti hodí. Odvezli jsme dvě velké fůry odpadků, mezi nimi třeba i kostru starého kola,“ připomíná účastník velkého úklidu David Čani.
Potápěči navíc v rámci brigády opravili dřevěnou plošinu u propasti, kde se převlékají, posilňují jídlem, dodávají si odvahu a někteří se i modlí, aby se z hlubin vrátili zpět. A kromě toho ještě museli upravit polohu dekompresního stanu, který se odklonil od osy a začal ve vodě „pokulhávat“.
„Až se sem na podzim vrátíme, všechno musí být v pořádku. Pak už nebude čas na nějaké opravy,“ říká závěrem Pavel Novák, který z výpravy pořídí dokument, jenž nabídne unikátní záběry z hlubin propasti i pocity potápěčů.
