Potřebujeme pěstouny. Jsou věci, které se dítě naučí jenom v rodině | E15.cz

Potřebujeme pěstouny. Jsou věci, které se dítě naučí jenom v rodině

Děti v ústavech nečekají pouze na adopci. Hledají rodiny, se kterými budou jen na chvíli.

Lidé si často myslí, že když si vezmou k sobě dítě z dětského domova, stráví s ním celý život. Pomoc ohroženým dětem přitom může trvat nejen roky, ale i pouze měsíce a týdny. Pardubické sdružení Amalthea hledá pěstouny pro krátkodobé pobyty.

Pěstounství není adopce

„Péče na kratší dobu nám chybí nejvíc. Například jako okamžitá pomoc, kdy dítě z nějakých akutních důvodů nemůže zůstat ve své rodině. Ať už je to kvůli úmrtí nebo nemoci rodičů, domácímu násilí. Teď takové dítě končí v ústavu,“ říká výkonná ředitelka Amalthey Martina Pojmonová. Pěstounství na omezený čas by mělo poskytnout azyl i hodně mladým maminkám, které pochybují o svých rodičovských schopnostech v dobách kolem narození miminka. Nebo pomoct o víkendu těm, kteří jsou dlouhodobými pěstouny.
„Ti lidé si také potřebují odpočinout. Měli by mít možnost dát děti na chvíli někomu jinému, také proškolenému,“ vysvětluje Pojmonová. Zájemci o pěstounství Amalthea prověří a odborně proškolí, těm stávajícím pak nabízí při výchově svěřených dětí pomoc psychologů a dalších odborníků. Pěstounem se může stát většina lidí. Není tu žádné omezení, co se týká věku a vzdělání. Nemusí se jednat o úplnou rodinu.

Chtěli někomu pomoct

„Pěstoun je pečovatelem, stýká se s biologickou rodinou dítěte a měl by být ochotný se neustále vzdělávat,“ upozorňuje Pojmonová s tím, že ten, kdo touží po dítěti jako rodič, by měl uvažovat o adopci.
Jakub a Lenka Vávrovi žijí v malé vesničce na Chrudimsku. Mají své dva vlastní syny. Jeden je už dospělý, druhý ještě nechodí do školy. Před časem se rozhodli, že poskytnou domov ještě někomu dalšímu.
„Volba padla jednoznačně na pěstounství. Chtěli jsme nabídnout prostor dítěti, které by jinak zůstalo v dětském domově nebo kojeneckém ústavu,“ říká Lenka Vávrová. Dalším členem rodiny se stala ve svých třinácti měsících Terezka. Začátky soužití nebyly jednoduché.
„Několik dní nezabrečela. Vůbec nic neopětovala. Pořád chodila do tmy. Trvalo to rok, než se to změnilo,“ vzpomíná Vávrová. Dnes Terezka působí jako každé jiné dítě. Se svými pěstouny jezdí pravidelně za svou biologickou matkou.
„Říkáme všem narovinu, že holčička je u nás proto, že se o ní její maminka nemůže starat,“ říká Jakub Vávra. Malý Matěj nového člena rodiny přijal bez problémů. Jako starší dítě se postaral o rozvoj řeči a hraní her. Jeho rodiče si organizují svůj čas tak, aby mezi dětmi nevznikla rivalita a žárlivost. Dobrý pěstoun by podle nich měl být především stabilní člověk.
„Smířený sám se sebou. Neměl by mít příliš velký ranec svých osobních problémů. Měl by být trpělivý a ujasnit si motivaci, proč to dělá,“ myslí si Vávra. A jak se manželé dívají na nové krátkodobé formy pěstounství?
„Důležité je, aby se správní pěstouni setkali se správným dítětem. Někdo je starší a není třeba schopný přijmout mimino, ale může poskytnout domov někomu, komu je víc let,“ říká Lenka Vávrová. Její muž zdůrazňuje, že při krátkodobém pobytu může každý otestovat své možnosti.
„Vzít si někoho na čtrnáct dní nebo na prázdniny. Zjistit, co to obnáší. Stojí to za to. Pracuji v dětském domově a myslím si, že by každé dítě mělo mít možnost být občas v rodině. Jsou věci, které se naučí jenom v ní,“ dodává Jakub Vávra.

I vlastní děti odejdou

Marta Zhořová a její manžel vychovali své dvě děti. Když vyrostly, vzali si do své péče tři sourozence z dětského domova. Později na chvíli přijali ještě další dítě. Krátkodobé formy pěstounství vidí jako správnou cestu.
„Navíc takoví pěstouni od začátku počítají s tím, že u nich někdo žije jen na chvíli. Podle toho si tvoří vztahy. Stávají se tetou, babičkou, tedy průvodcem jen na určitou dobu,“ vysvětluje Zhořová. Fakt, že dítě z rodiny po čase odejde, některé zájemce o pěstounství odrazuje. Bojí se ztráty člena rodiny.
„Stejně vám děti jednou odejdou. I ty vaše vlastní. Jde jenom o to, kdy,“ říká Zhořová. Podobně se na celou věc dívají i manželé Vávrovi.
„S tím vědomím do toho jdete. Navíc to není ze dne na den. Všichni se na odchod, včetně biologického rodiče, musí připravit. Nejdůležitější je věnovat se dětem naplno. Tady a teď,“ dodává Vávrová.
Občanské sdružení Amalthea zájemce o pěstounství nejdřív řádně na novou životní situaci připraví. Po celou dobu je tu možnost bez vysvětlení od svého záměru odstoupit. Hlavní je, aby si každý sám zvážil, jestli na to má.
„Je tu dost času si všechno dobře rozmyslet,“ uzavírá téma Martina Pojmonová.

 

Hlavní zprávy

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!