Pouzarovy zápasy končily vítězstvím | E15.cz

Pouzarovy zápasy končily vítězstvím

„Nad všechny tituly si cením zdraví,“ říká legendární hokejista Jaroslav Pouzar. Je postavou čtvrtého dílu seriálu, v němž Sedmička představuje sedm českobudějovických osobností.

e to už trochu legendární historka, jak mohl československý hokej přijít o jednoho ze svých výjimečných hráčů.
Tehdy jedenáctiletý Jaroslav Pouzar žil rok v Českých Budějovicích, když se vydal na sraz střeleckého kroužku. Zahrála si náhoda. Vedoucí zrovna nepřišel a parta zklamaných kluků se trousila zpátky domů. Jaroslav Pouzar potkal svého kamaráda Pavla Dvořáka, který mu nabídl náhradní řešení, se kterým spojil většinu svého dosavadního života. Hokej.
„Kdybych ho nehrál, asi bych dělal karosáře a český hokej by prostě přišel o Pouzara,“ říká on sám s úsměvem. „Každý má nějaký osud a bylo vidět, že mě náhoda postrčila k hokeji. Asi to tak mělo být,“ dodává vzápětí.

Kariéra byla pohádková

Jedna pohádka mohla začít. Jaroslav Pouzar se už v sedmnácti letech dostal do prvního mužstva dospělých tehdejšího Motoru. Na konci šedesátých let pomohl klubu znovu vybojovat první ligu a na začátku sedmdesátých debutoval v reprezentačním výběru na moskevském turnaji Izvěstí.
Byl to start jako hrom. „Poprvé hrál se Švédskem a při remíze 2:2 dal jeden gól a na druhý přihrál,“ vzpomíná bývalý hokejista a sportovní novinář Petr Turek. Podle něj nebyl sice tak technicky vybavený, ale byl to hráč s dobrým bruslením, tahem na branku i střelou.
Zarputilost a houževnatost zdobila Pouzara po celou jeho kariéru a dopomohla mu ke třem vítězstvím ve Stanley Cupu v kanadskoamerické NHL v dresu Edmontonu. A také ke dvěma titulům pro mistra světa a stříbrné medaili na olympiádě v Innsbrucku. Všechny jeho sportovní úspěchy ani nejde na pár řádcích vyjmenovat.
Mnohokrát měl možnost emigrovat. Když hrál v kanadském Edmontonu, přemlouvali ho, ať tam zůstane. V Německu také dlouho nevydržel a vždy se vracel domů do Českých Budějovic. „I když jsem se tady nenarodil, považuji je za své rodné město,“ netají se rodák z nedalekého Čakovce. Měl tu svoji rodinu a bez ní být nechtěl.

Rodina je oporou

„Nikdy jsem nelitoval ničeho, co jsem v kariéře udělal. Lituju snad jen toho, že jsem se pustil po revoluci do podnikání s nesprávnými lidmi,“ říká přesvědčivě Jaroslav Pouzar. S revolucí totiž jeho hokejová pohádka pomalu končila a on se musel začít orientovat v divokých polistopadových dobách. Když se v roce 1990 vrátil z Německa, pustil se jako mnoho dalších do podnikání. Chtěl postavit fitness centrum, jaká poznal v zahraničí. Ale prý narazil na špatné partnery.
Nechtěl stavět obrovskou stavbu na sídlišti Vltava, ale uvažoval spíše o koupi dvou domů v centru města. Plánoval tam zařídit restauraci a fitness centrum. „Jenže město tenkrát tlačilo na to, aby tam byly byty a do toho se mi nechtělo,“ vysvětluje.
Tak stavěl na sídlišti a po několika letech partneři odešli a zbyly mu starosti a dluhy. „A také spousta nervů, abych to fitness centrum nakonec dokázal zachránit,“ dodal.
Vedle toho se stále pohyboval v českobudějovickém hokeji. Pracoval v managementu, a když bylo potřeba, zaskočil i na lavičce.
V roce 2004 přišla další rána. Jeho druhá manželka Dita se ho jednou zeptala, jestli se někde popral. Nebylo to tak. S modřinou na víčku oka zašel k doktorovi a ten u něj zjistil leukémii. Hokejový útočník zažil spoustu bitev, ale v tu dobu ho čekala ta nejdůležitější. Zatím v ní vede.
„Leukémii nemám, ale celkově to můj stav hodně poznamenalo,“ popisuje Pouzar, jak trpí poruchami rovnováhy, má stále trochu nehybnou půlku obličeje a oslabenou imunitu. Přes léto byl v pohodě, ale s chladným počasím se jeho stav zase trochu zhoršil.
I tak se se vší nepřízní pere statečně. „Poznal jsem ho jako velmi houževnatého člověka, sám nevím, jak bych reagoval já. Jestli bych to třeba nezabalil,“ říká publicista Ivo Hajn, který o něm napsal knihu s názvem Zápasy Jardy Pouzara, která má dodat naději stejně nemocným lidem.
Při její tvorbě vycházel ze společných rozhovorů. Přepsal deník, který si Pouzar vedl v nemocnici, nebo využil poznámek, které mu posílal po manželce, když mu zrovna bylo špatně a nemohl přijít sám. „Obrovskou oporou mu je jeho současná žena Dita. V dnešní době už není samozřejmostí, aby rodina držela takhle těsně pohromadě,“ dodává Hajn.

Úspěchy nepřeceňuje

Jaroslav Pouzar si je vědom toho, čeho v životě dokázal, ale úspěchy na ledě už nijak nepřeceňuje. „Nad všechny tituly si cením zdraví. To je pro všechny lidi to nejdůležitější. Bez něho nemůže člověk nic dokázat,“ upozorňuje Pouzar a zrovna od něj to není jen fráze.
A jak mu to jeho zdravotní stav dovolí, pracuje dál. Už delší dobu chystá stavbu nové hokejové haly v prostoru bývalého tankodromu a také chce založit nový hokejový klub a svoji hokejovou akademii. Má hotové plány a čeká, jestli získá prostředky z evropských fondů.
„Snad budeme moci začít už na jaře stavět a vychovávat nové talenty,“ plánuje si.
Jaroslav Pouzar ví, kolik úsilí stojí něco dokázat. I proto vybral jako dalšího v seriálu osobností olympijského vítěze v boxu Josefa Němce. „Je to sportovní legenda a jeho jméno je s městem spojené,“ dodává.

Hokejová kariéra Jaroslava Pouzara: Narodil se 23. ledna 1952 v Čakovci.
S hokejem začal v jedenácti letech.
Za budějovický klub nastřílel 279 branek, 73 jich přidal v reprezentaci a 40 v NHL.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!