Prachy vládnou, míní chlapi z Ahardu

Prachy vládnou. To si alespoň myslí členové metalové kapely Ahard, kteří těmito dvěma slovy pojmenovali své CD. Vyjde za pár dní.
„Na našem albu najdou posluchači čtrnáct písní. Všechny jsou naše originály. K jedné písni jsme si dokonce ke spolupráci přizvali pěvecký sbor gymnázia z Orlové. Myslím si, že výsledek stojí zato. Je to jediná pomalá píseň na albu a jmenuje se Černý svět,“ informuje kytarista Ivan Jekielek.
Album si lidé mohou objednat na internetových stránkách kapely nebo koupit na některém z jejích vystoupení, stejně jako odznaky, čepice nebo trika.
To, že prachy ve světě vládnou, je podle kapely jasná věc. „Téma alba bude vystihovat název. Hlavně první skladba bude hodně ze současnosti. Jsou tam písničky o penězích, o lidech, kteří se dostali do průšvihu, prostě věci ze života,“ doplňuje Jekielek. Hrát na nástroje a zpívat se chlapi z kapely naučili sami ve svých studentských letech. Přestože je kapela v aktuálním složení na světě jen rok, už teď koncertuje na festivalech a koncertech po celé republice. V květnu bude dokonce předkapelou na koncertě člena legendárních Iron Maiden Blaze Bayleyho. „Chce to pořádný kus snahy a samozřejmě kontakty. Pokud hrajete dobře a seznamujete se s lidmi, pak vše dobře funguje,“ říká zpěvák Bohumír Židek. Ahard pilně trénuje v dětmarovickém Dělnickém domě. Všichni členové ale chodí do práce, a tak zkouší, když se jim zrovna sejdou směny. Hraní věnují každou volnou chvíli. „To by se rozhodně neobešlo bez podpory našich rodin. Všichni máme už prakticky dospělé děti, takže i ty nám s maminkama fandí. My jsme jim za to nesmírně vděční,“ zdůrazňuje Židek.
Nejčastěji uvidí lidé Ahard hrát na domácí půdě ve Slezsku a na severní Moravě. „Zdejší publikum je super. Máme skalní fanoušky, kteří poctivě docházejí na koncerty a podporují nás,“ dodává Jekielek. Nejbližší koncert Ahardu se koná 30. dubna, kdy rozproudí publikum na soutěži amatérských kapel Rockmatch v ostravském klubu Tančírna.
Jaké mají muzikanti přání do budoucna? „Chtěl bych hrát jen na kytaru, živit se tím a nechodit už do práce,“ žertuje Jekielek. „Dělám si legraci, samozřejmě se musíme držet nohama na zemi. Jsme rádi za to, co máme, ale samozřejmě se budeme snažit být lepší a lepší, jinak by to ani nemělo cenu,“ vysvětluje Jekielek.