Pravda, nebo mýtus? Po stopách praotce Čecha | E15.cz

Pravda, nebo mýtus? Po stopách praotce Čecha

Byl, či nebyl praotec Čech? Je legendou, nebo skutečností? Za jedno ani druhé by historici ruku do ohně nedali. Příběh ale žije. Jen kousek od Ústí.

Češi mají letos výročí, které bude málokdo oslavovat.
Podle legend je to přesně 1530 let, kdy sem poprvé vkročil praotec Čech. Ke kultovní hoře Říp v oblasti Roudnicka sousedící s Ústeckem přišel se svými nejbližšími. Po jeho stopách zve od letošního léta Ústecký kraj v novém projektu. Redaktoři Sedmičky se ale vydali vlastní cestou, zjišťovali, zda muž skutečně existoval.

První byl Kosmas

Příchod Čecha popsal jako první ve své kronice Kosmas. Prý si ale příběh o praotci Čechovi, respektive praotci Boemovi, vymyslel. A jsou tu i další zdroje. Dalimilova kronika, kronika Přibíka Pulkavy z Radenína, Kronika česká Václava Hájka z Libočan. Asi nejznámější jsou Jiráskovy Staré pověsti české, povinná školní četba, kterou přelouskala většina lidí, ale jen pár z nich si pamatuje detaily.
Vladimír Karbusický v Nejstarších pověstech českých odmítá teorii, že praotec Čech přišel na Říp. A ostatní se přou. Třeba o datum. Podle teorie Jiřího V. Zvičínského dorazil z 23. na 24. dubna 480. Podle některých dohadů to bylo až v letech 542 až 545, jiné uváději rok 644. Kde je pravda? Doklady o osídlení Řípu a jeho okolí se dochovaly až z období kolem desátého stoletím. To by nahrávalo tvrzení, že sem první Čech vůbec nepřišel, protože v té době už moc pevně drželi v rukou Přemyslovci, svatý Václav umíral v Boleslavi a svět se dozvídal o masakru Slavníkovců.

Historikům chybí důkaz

Bezradní jsou i historikové. „Je těžké říct, jestli praotec Čech existoval. Při velkém stěhování národů musely mít kmeny, které se usazovaly, své náčelníky. Pověst se značně vyvíjela, rozšiřovala a konkretizovala od Kosmase přes Dalimila či Václava Hájka z Libočan, ale pro historika jsou to pochybná fakta,“ nastiňuje svou nedůveru ústecký historik Martin Krsek. Podle něj je ale několik záchytných bodů, které můžou mít základ v realitě. Například výstup na horu Říp.
„Role Řípu věrně odráží význam vrchu, který byl od dob pohanských kultovním místem a geograficky středem tehdy osídleným územím Čech. Byl to středobod, ze kterého bylo možné zhlédnout celé české vnitrozemí,“ konstatuje Krsek.
Říp je od roku 1951 státní přírodní rezervací. Po roce 1989 vrch, kromě národní kulturní památky rotundy sv. Jiří, v restituci dostali Lobkowiczové, od nichž chce sedmdesát hektarů pozemků získat do vlastnictví nebo pronájmu Ústecký kraj.

Tady leží. Nebo ne?

Nedaleko Řípu najdeme obec Ctiněves. Tady je podle legend praotcův hrob.
Jako osmašedesátiletý zemřel v roce 661, píše Václav Hájek z Libočan. Podle Jiráska, když se život Čecha naplnil, „na hranici ho důstojně spálili, popel sebrali, do popelnice vložili a do hrobu dali. Na hrob mohylu nakladli, hrob navštěvovali a všelikou jemu poctivost činili. Za čas pak na tom místě ves postavili a v poctivost toho hrobu Ctiňovos jí jméno dali.“
Jirásek si časo vymýšlel. Ale tady se mohl opírat o fakta. Jezuita Bohuslav Balbín v roce 1679 vyprávěl, že Ctiněves je poctěná kvůli hrobu. A kronikář Přibík Pulkava dokonce tvrdil, že místo hrobu Čecha ve Ctiněvsi viděl.
Něco tu určitě bylo. Archeolog Václav Krolmus z Prahy našel v roce 1853 dvaačtyřicet kroků východně od hřbitovní zdi zbytky mohyly a kamenné kladívko, sekeromlat z pozdní doby kamenné. Skončily ve sbírkách Národního muzea.
„Praotec Čech je pohřben na tři hony za kostelem, obrácen k východu slunce, se zlatými zbraněmi a jinými dary, mezi nimiž je i zlatá kvočna s kuřaty,“ praví pověst.
Jeden z archeologů Národního muzea v roce 1969 podle zbytků popelnic určil, že se na místě nacházelo pohřebiště knovízské kultury z doby 1200 až 1000 let před Kristem. Kruh se tedy neuzavírá, ale ještě více mate.
Martin Trefný, pracovník Podřipského muzea, potvrzuje, že dvaačtyřicet kroků od kostelní zdi je mohyla, ale průzkumy dosud neprokázaly, že patřila Čechovi.
„Praotec Čech nikdy na Řípu nestanul a slzy našich předků neskrápěly jeho mohylu ve Ctiněvsi. Nenašli po něm stopy archeologové a historikové vyvracejí pravdivost kronikářských záznamů,“ podotýká Jiří Jilík ve Vlasteneckém putování krajinou praotce a praděda z roku 2008.

Čechové žijí i v Ústí

Ať byl či nebyl, odkazuje na něj nejen jméno země, ale i časté příjmení. Jen v Ústí nad Labem žije podle Zlatých stránek sedm rodin Čechů. Třeba Václav Čech se tomu směje.
„Můžu jen těžko předpovídat, jestli byl můj předek praotec. Ale myslím, že mohl existovat,“ říká Václav Čech.
Po stopách mýtické postavy národních dějin se teď mohou lidé vydat po nové stezce, kterou vyznačil Ústecký kraj. „Jeho cílem je přesvědčit návštěvníky i obyvatele, že region má co nabídnout. Hlavními turistickými cíli jsou hora Říp, Stadice a Peruc,“ vysvětluje člen Rady Ústeckého kraje Radek Vonka.

www.praoteccech.cz

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!