Pražské koráby plují celý rok. I když mrzne a sněží
Projet se hlavním městem po řece mohou lidé i v únoru. Představa, že by mrazivé počasí a úbytek turistů zahnaly vltavské koráby do přístavů, kde zamrzlé v ledu přečkají dlouhé zimní měsíce, je dosti vzdálená od reality.
„Pluje se pořád, lodě jsou plně vytápěné. V zimě jezdíme hlavně na objednávku cestovních kanceláří,“ říká ředitel Pražské paroplavební společnosti Dušan Sahula.
V nedávné minulosti to ale zvykem nebylo, do devadesátých let výletní lodě zimovaly ve smíchovském přístavu. Teď už většina dopravců kotví celý rok na náplavkách a lodě vytápí.
„Loď by měla být připravená do minuty vyplout,“ míní lodní kapitán Gabriel Kiss. Velí motorové lodi Lužnice, která spolu s Hamburgem tvoří „zimní flotilu“ Pražské paroplavební společnosti.
Místo limonády svařák
Vltavě v Praze se souvislá ledová vrstva vyhýbá i při mnohastupňových mrazech. Díky teplé vodě přitékající z velkých přehrad ve městě nejdelší česká řeka nezamrzá. Za poslední roky se to stalo pouze jednou, v lednu 2003.
Velká povodeň tehdy poškodila přehradu ve Vraném a vodohospodáři tam museli kvůli opravám zadržet více vody. Vltavu v Praze tak z části zaplnila chladnější voda z Berounky.
„Byli jsme tehdy jediní, kteří na Vltavě jezdili. Čtyřikrát za noc jsme zamrzlou řekou projížděli, udržovali v ní koridor,“ vzpomíná výkonný ředitel První pražské člunovací společnosti Štěpán Rusňák.
I tento dopravce, který má kotviště pod posledním zachovaným obloukem Juditina mostu, brázdí Vltavu i v nejtřeskutějších mrazech. Na tradiční jízdu od Karlova mostu na Čertovku takzvanými pražskými Benátkami vyráží každých deset minut.
Hubené měsíce
„Návštěvníky ale v zimě vozíme jen v uzavřených lodích, kde jim topíme v kamínkách na dřevo. A místo limonády podáváme svařené víno,“ říká s úsměvem zakladatel společnosti Zdeněk Bergman.
Není žádným tajemstvím, že provozovat výletní lodě v zimě není právě podnikatelské terno. Plavidla musí být vytápěná. Náklady na energie se tak oproti zbytku roku šplhají až do trojnásobné výše. Zájem turistů je navíc nepoměrně nižší než v hlavní sezoně.
„Období od Tří králů do Velikonoc je nejslabší. V době největšího zisku proto musíme pamatovat na horší měsíce,“ připouští ředitel Rusňák.
Práce po celý rok
V lednu a únoru, kdy není potřeba celá flotila, dohánějí dopravci nashromážděné opravárenské resty. V rukou techniků jsou v současné době například jediné dva vltavské parníky Vyšehrad a Vltava, které vyjedou až na jaře.
Tím, že společnosti vyrážejí na řeku i v zimě, vycházejí vstříc nejen cestovním kancelářím, ale i zaměstnancům. Zajišťují jim tak práci i v době turistického útlumu.
„Většinou jsou to kvalifikovaní lidé. Jsme malý obor a sehnat třeba kapitána na parník je problém,“ vysvětluje Dušan Sahula z Pražské paroplavební společnosti.
