Pražské víno se musí jít ochutnávat přímo na svahy
Vinice svaté Kláry, Grébovka, Salabka. Vína z těchto míst už nejednou zamíchala žebříčkem celorepublikových vinařských soutěží.
Pomalu, ale stále častěji, se pražská vína staví po bok těm nejlepším českým a moravským a poráží je i v odrůdách, které jsou pro Moravu příznačné.
Neronet voní po černém rybízu a višních
„Neronet ze Salabky vyhrál první místo mezi osmi moravskými,“ chválí vinař Lubomír Bílík tmavě červené víno, ve kterém se mísí vůně černého rybízu s višněmi.
Letošní úroda mu pořád ještě visí na keřích, hlavní sklizeň začne až za několik týdnů. Stáčet se bude müller thurgau, rulandské bílé, šedé i modré, ryzlinky i muškáty. A bude ještě líp.
„Rozšíříme vinohrad ze tří hektarů na pět. Pak budeme mít největší vinici v Praze,“ říká vinař z trojské Salabky.
Na místech, kde stály vinařské usedlosti za doby Karla IV., se tak už několik posledních desetiletí pozvolna vrací víno, které Pražané popíjeli před stovkami let.
Hradní víno
Jeden z vinohradů se táhne po úbočí Pražského hradu. Jediná registrovaná vinice ve středu města byla obnovená před třemi lety po zhruba stoleté pauze.
„Podle legend zde bývala nejstarší pražská vinice, kde révu pěstoval už kníže Václav, po kterém má své jméno,“ vysvětluje Karel Šimůnek, manažer restaurace Villa Richter, kterou vinice obklopuje.
Zemí zaslíbenou pro víno bylo údolí Botiče, kterému se ve 13. a 14. století dokonce říkalo Vinný potok.
Révou bylo osázeno celé okolí Prahy a Karlštejna. Největšího rozkvětu dosáhlo pražské vinařství o století později.
Produkce vinohradů tehdy dosahovala 60 tisíc hektolitrů ročně. Vinice se táhly po svazích Dejvic, Nebušic, Břevnova, Košíř, Smíchova a Radlic a na pravém břehu kolem hradeb Nového Města, přes Nusle, Vršovice, Vinohrady na Žižkov a do Libně a Troje.
O pět set let později už zbyly jen dvě – Trojská a Grébovka. Dnes vyrůstá v Praze kolem jedenácti hektarů vinic, které by zabraly tři Václavská náměstí, a každý rok přibývají další ary.
Medaile pro sv. Kláru i Grébovku
Dva roky před Listopadem byla obnovena Arcibiskupská vinice v Modřanech a pak to šlo ráz naráz. V roce 1996 Máchalka, v roce 2006 Svatováclavská vinice, investice se dočkala i vinice sv. Kláry v Troji a na Grébovce. Víno ale v Praze vysadila i řada menších soukromých vinařů.
„Zlatou medaili dostal müller thurgau ze sv. Kláry, oceněná byla i vína z Grébovky. Je jich málo, ale rozhodně se mohou řadit mezi nejlepší česká a moravská vína,“ hodnotí předseda Cechu českých vinařů Jiří Čábelka. Podle něj jsou ale pražská vína raritní z jiného důvodu.
Je jich málo, a tak je Pražané dostanou jen u vinařů. „Často o nich lidé ani nevědí, protože se nikde neprodávají. Za vínem musí přímo k vinaři,“ vysvětluje Čábelka.
Výbornou příležitost k tomu mají zájemci právě v těchto dnech, kdy začíná vinobraní a vinice se návštěvníkům otevírají více než jindy.
O víkendu ochutnají víno na vinici svaté Kláry, která je součástí trojské botanické zahrady. „Sklizeň už začala, stejně tak výroba prvních litrů burčáku,“ říká Marcela Uhlíková z Botanické zahrady.
Zabydlené odrůdy
Nad Trojským zámkem roste zhruba osmdesát moštových a stolních odrůd vinné révy. Díky poloze na jižním svahu dozrávají hrozny do výborné kvality.
„Zabydlely se tu převážně ryzlink rýnský, sauvignon, tramín červený, muškát moravský, müller thurgau a rulandské šedé a modré a modrý portugal,“ vyjmenovává vedoucí vinice svaté Kláry Vladimíra Bahulová. Od loňska se tady hrozny i lisují a všichni zájemci se mohou dívat vinařům pod ruku, jak se víno dělá.
Celé září je vinobraní na Svatováclavské vinici na úbočí Pražského hradu. Víno na 2600 hlavách bude dozrávat až do poloviny října, návštěvníci ale nemusí mít strach.
Na vinobraní bude hroznů dost a lisovat se bude přímo na vinici. „Lidé si mohou s vinařem přímo popovídat, o lisování i o vínu,“ slibuje Karel Šimůnek z Villy Richter.
