Přemožitelka La Manche: Na Čelisti se podívám, až přestanu plavat | E15.cz

Přemožitelka La Manche: Na Čelisti se podívám, až přestanu plavat

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Mladá pardubická plavkyně Lenka Štěrbová přeplavala kanál La Manche. Nyní myslí na studium medicíny i olympiádu.

Bylo jí přesně šestnáct let, jeden měsíc a jeden den, když se Lenka Štěrbová ponořila do vln Lamanšského průlivu a po devíti hodinách a dvaadvaceti minutách se dotkla druhého břehu. Stala se tak nejmladší Češkou, které se to podařilo. Již rok předtím se stala českou šampionkou v dálkovém plavání na dvacet kilometrů. K zatím největším sportovním úspěchům chce sedmnáctiletá studentka přidat i účast na olympiádě v Rio de Janeiru za čtyři roky. Zatím se však účastní „jen“ školních biologických olympiád, které jí mají pomoci dostat se na vysněnou medicínu.

Není to nuda, plavat tempo za tempem třeba dvacet kilometrů?

Přijde mi, že větší nuda bývá ve škole. Ve vodě se nenudím.

Pamatujete si, jak jste jako pětiletá přeplavala přehradu Seč?

Vzpomínám si, že jsem ji přeplavala v nejužším místě. Plaval se mnou táta, který mě povzbuzoval a slíbil mi, že zpátky mě poveze na zádech.

Řekněme, že to byla první meta na cestě za špičkovým plaváním. Jaké byly ty další?

Asi v osmi letech jsem začala závodně plavat. První závody byly jen v oddílu, ale v deseti letech jsem se poprvé zúčastnila soutěže v dálkovém plavání na Plumlově u Prostějova. Plavalo se jeden kilometr a podařilo se mi vyhrát. Tím to všechno začalo.

Jaké jsou základní předpoklady k přeplavání kanálu La Manche?

Nezbytná je vytrvalost, plavec musí být také dostatečně rychlý, aby ho neodnesl proud, a otužilý. Důležité jsou samozřejmě i peníze a zázemí.

Kdy vás lidé uvidí na olympijských hrách?

V Londýně to letos už nevyjde, takže to vypadá na příští olympiádu v Rio de Janeiru. O tu se určitě pokusím.

Kanál La Manche jste přeplavala jako šestnáctiletá, což je hranice, odkdy je to povolené. Troufla byste si teoreticky i v mladším věku?

Myslím si, že by se mi to mohlo povést. Ale je správné, že je tam věková hranice. Kdyby se tam posílali mladší a mladší plavci, mohlo by to špatně dopadnout.

Kdy se pokusíte o plavbu přes kanál a zpět?

Záleží hodně na štěstí. Oproti jednosměrné plavbě je mnohem menší šance, že se to podaří. Počasí musí vydržet alespoň dvacet hodin, což je u kanálu strašně dlouhá doba. Samozřejmě je to i fyzicky náročné. Láká mě to, ale zatím zůstane jen u plavby tam.

V moři mezi Francií a Velkou Británií jste plavala několikrát před vaší ostrou plavbou jako doprovod starších plavců, mezi nimiž byly i známé osobnosti. Jak vám to pomohlo?

Pomohlo to opravdu výrazně. Poprvé jsem tam byla s operním pěvcem Richardem Haanem, podruhé s televizním redaktorem Stanislavem Bartůškem, potom s brněnským otužilcem Petrem Miholou a rok před tím, než jsem plavala sama, jsem doprovázela náchodského, a dnes již pardubického, otužilce Pavla Trebišovského. Později jsem ze zkušeností čerpala hlavně po psychické stránce. Už jsem pochopila, že tam nebývají ideální podmínky a dlouho se čeká na vhodné počasí. Věděla jsem, co od toho čekat.

Nebojíte se při plavání hloubek pod sebou a různých mořských živočichů?

Zvířata mi ani tak nevadí, ale bojím se potápěčů. Vadí mi, jak vysílají na hladinu bubliny, a navíc jsou celí černí. Vždycky se jich strašně leknu.

Jak často se to stává?

Docela často. A to nejen na moři, ale i na přehradách.

A co ta zvířata, opravdu se nebojíte třeba žraloků?

Jsem docela strašpytel, ale táta mi vždycky říká, že je daleko pravděpodobnější, že mě zabije kokosový ořech, než že mě sežere žralok. Když mi rodiče říkali, ať se jdu dívat na film Čelisti, řekla jsem, že se podívám, až ukončím kariéru. Moje zatím nejzajímavější setkání se zvířetem se odehrálo v roce 2009 v přístavu v Doveru, kde žijí tuleni. Plavala jsem od něj asi deset metrů. Všimla jsem si něčeho černého a myslela si, že je to nějaký odlesk světla. Teprve později jsem se od táty dověděla, že na nás koukal tuleň.

Kde se ve vás touha plavat daleko vzala a odkdy vás „provází“ kanál La Manche?

V naší rodině hraje roli již delší dobu. Táta trénoval Lídu Jelínkovou, první Češku, která kanál přeplavala. Byli tam i oba dědové. Jeden filmoval a druhý překládal. Jako malé děti jsme byli zvyklí na to, že k nám na chatu na Seči přijížděli plavci a trénovali tam. Odmalička jsme si tam hráli na to, že plaveme přes kanál, doprovázeli jsme se na gumovém člunu. To jsme ještě netušili, že to přijde doopravdy.

Je váš vztah s otcem v něčem podobný známým rodinným tandemům, jako jsou otec a děti Záhrobští či Kosteličovi v lyžování? Jsou pověstní tvrdými tréninky.

Někdy si Šárku Záhrobskou v tomto směru představuji. Táta říká, že ji to nemohlo bavit. Že ji otec dřel, ale zase je pravda, že nejlepších výsledků dosahovala, když ji trénoval on. Možná tam nějaká podobnost je, ale ne až tak v tom negativním. Když mě táta trénuje, taky mě hrozně štve. Ale dovolím si k němu víc než na někoho cizího.

Za dva roky vás také čeká maturita. Co plánujete po ní?

Strašně bych chtěla na medicínu a už jsem si podle toho ve škole navolila semináře. Několikrát jsem se zúčastnila i biologické olympiády.

Čemu konkrétně se chcete v lékařství věnovat a máte třeba nějaké lékaře v rodině?

Láká mě sportovní medicína. Nedávno jsem dostala tip, že není špatné ani oční lékařství. Myslím si, že pro ženu je to vhodný obor, protože jde o jemnou práci. Vím, že pradědeček byl soukromý lékař a že mám nějaké doktory v širším příbuzenstvu. Mě to lákalo už od dětství, jako malá jsem jezdila na tábory zaměřené na první pomoc a velmi mě to chytlo. Baví mě pomáhat lidem.

Jak vypadá váš běžný den?

Teď mi hodně pomohl můj oddíl SC PAP, který mi objednal na každý den od šesti do osmi hodin ráno dráhy v bazénu v Hradci Králové. Tam mě trénuje táta. Odpoledne potom ještě jezdím plavat s oddílem. K tomu mám suchou přípravu, to znamená běhání a lehké posilování.

Věnujete se dálkovému plavání i plavání v bazénu, ale také zimnímu plavání. Jak jsou pro vás jednotlivé disciplíny důležité?

Dálkové plavání je priorita. Plavání v bazénu mám na doplnění hlavně přes zimu a zimní plavání dělám spíše kvůli přátelům. Nejsem ale svědomitý otužilec, jezdím tak na dvě soutěže ročně a plavu na krátké vzdálenosti.

Proč byste lidem doporučila dálkové plavání?

Především je rekreační plavání považované za nejzdravější sport. Doporučila bych to i kvůli bezvadným lidem. Musím říct, že mezi dálkovými plavci mám hodně přátel.

LENKA ŠTĚRBOVÁ

• Narodila se 8. srpna 1994 v Pardubicích.
• Je členkou sportovního oddílu SC Plavecký areál Pardubice.
• 9. září 2010 přeplavala jako nejmladší Češka kanál La Manche. Bylo jí šestnáct let. V patnácti letech získala titul mistryně republiky na dvacet kilometrů. Je několikanásobnou českou šampionkou v juniorských kategoriích.
• Její otec a trenér Michal Štěrba je odborník na kanál La Manche.
• Studuje gymnázium v Dašické ulici v Pardubicích.
• Kromě sportování ji baví jazyky a přírodní vědy.
• Motto: „Když nemůžeš, tak přidej.”

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video