Hodinu cesty od fontán pompézního dubajského centra leží emirát Fudžajra. Sjíždějí se tam stovky fanoušků zápasů, při nichž sice může téci krev, ale nikdy ne lidská. Proti sobě jsou tam postaveni dva býci a očekává se od nich, že po tři čtyři minuty předvedou něco jako sumo zápas. Kolosy s rohy zapasovanými do sebe bojují a funí.
„Chodím se na ty zápasy dívat 20 let a za tu dobu se museli utratit jenom dva býci,“ tvrdí majitel 15 kolosálních zápasníků Hamad bin Hamdán Matrúší. Zápas prý nikdy netrvá tak dlouho, aby si zvířata stačila vážně ublížit. Rohy jsou ale dost špičaté na to, aby zasadily rány, z nichž teče krev. „Někdy si zraní hlavu,“ přiznává Fahad Muhammad, jemuž patří šest býků. Diváci jsou prý ale v takovém případě vždy připraveni zasáhnout a rozvášněné bojovníky od sebe lany odtáhnout.
Na nezvykle mírumilovnou podívanou se každý pátek těší lidé z Fudžajry i odjinud. Jak píše server Gulfnews, zápasy zde mají dlouhou tradici. Odměnou vítězi je znásobení prestiže a zvýšení ceny zvířat, poražený může v komunitě, která se navzájem dobře zná, počítat s ochabnutím zájmu. Skončí-li zápas smrtí, může to pro ten den znamenat i zrušení celé koridy.
Ačkoli se situace nedá s vášní známou ze španělských arén srovnat, ani zde není vše zcela bez rizika. Diváci totiž sedí přímo v ringu, někteří na plastových židlích, jiní na zemi. Vždy ale připraveni vzít nohy na ramena, kdyby se tuny masa a svalů rozvášněné bojem nebezpečně přiblížily k lidem. „Jakmile se býci dostanou moc do varu, je pak těžké je zklidnit. Chtějí prostě jen dál bojovat a je jim jedno proti komu. Sedět jim poblíž je ale vzrušující,“ vysvětluje Muhammad.
Pravidla stanoví, že za poraženého je označeno to zvíře, které se jako první vyprostí ze sevření protivníka a odvrátí se. Jestliže to neučiní ani jedno, vyhlásí se remíza a nastoupí desítky mužů s lany a býky tahají od sebe. „Ve Španělsku je to jiné, tam býky zabíjejí. U nás jde o prestiž. Když zvíře odejde, je vítězem to druhé,“ říká Matrúší, který do Fudžajry přivezl šest svých nejlepších býků.
Sázky nejsou povoleny, avšak býci svými výkony v ringu majiteli vybojují prestiž a ovlivní hodnotu jeho chovu. Našel se zde divák, který zaplatil za dva býky milion dírhámů (šest milionů Kč). Mezi emirátem Fudžajra a sousedním Ománem existuje čilý obchod, protože býčí zápasy jsou v Ománu ještě populárnější než v SAE. Muhammad dokázal na svém šilhavém býkovi Džamrovi vydělat v přepočtu skoro 200.000 Kč. Koupil ho za 90.000 dírhámů a v Ománu prodal za 120.000.
Víkendové zápasy ve Fudžajře jsou vítanou změnou v bohaté společnosti, která se zaměřuje spíš na aktivity spojené s luxusem a utrácením. K ringu se dostaví 40 zvířat, diváci se usadí dokola, ti opatrnější na střechy svých džípů se zmrzlinou nebo nakrájeným mangem k občerstvení.
Starší generace chce, aby se tradice udržela, proto k ní vede i mládež. Odkud se tato tradice vzala, nikdo přesně neví. Někdo tvrdí, že ji přinesli Portugalci, když v 16. století obsadili část Arabského poloostrova. Jiní trvají na tom, že tu byla už dávno předtím.
S výcvikem býků se začíná brzo, když je zvířatům šest měsíců, do ringu se pak dostanou kolem druhého roku. Cvičí se v moři, aby se podporovala jejich vytrvalost, a také proto, že ve vodě se tak rychle neunaví. Trenéři také tvrdí, že zápasy ve vodě býkům posílí prsní svaly.
