Při práci se hádají. Někdy kvůli tomu není ani večeře | E15.cz

Při práci se hádají. Někdy kvůli tomu není ani večeře

David Záleský přeložil čtyřicet knih a stovku filmů. Většinu společně s manželkou Markétou.

Začalo to knihou Johna Lennona zakoupenou v Londýně. David Záleský ji tenkrát přeložil s Tomášem Zábranským, získali za to cenu Josefa Jungmanna, a pak už Záleský překládal jeden titul za druhým. Většinou s manželkou Markétou, s níž žije v Olomouci.

Rozbili notebook

Manželé Záleští se shodují, že překládání má dvě fáze. První tvůrčí a druhou hádavou. Ta nastává při posledních redakčních úpravách.

„On je z Kutné Hory, já z Moravy, takže se hádáme o moravismy a čechismy, o slovíčka, o slovosled. Končí to třeba tím, že doma není večeře nebo že se spolu nebavíme,“ popsala tvůrčí klima Markéta Záleská.

Jednou se dokonce rafli tak, že rozbili notebook, v němž měli přeloženou celou knihu. S manželem překládá už dvanáct let. Postupují tak, že každý přeloží část, pak si je prohodí a jeden druhému to vzájemně opravují. „Hranice mezi námi se stírají. Nejde moc poznat, kdo kterou část překládal,“ tvrdí Záleská.

Cena za nová slova

David Záleský začal s překlady hned po sametové revoluci. Za svou prvotinu Nanebepění, Lennonovy pozdní texty vydané v roce 1986, hned získal cenu Josefa Jungmanna. I kvůli originálním českým novotvarům. „Lennon si vymýšlel neuvěřitelné hovadiny a my s Tomášem Zábranským v tom museli pokračovat v češtině. Hráli jsme si s tím asi tři čtvrtě roku. Měli jsme kliku, že jsme v Olomouci natrefili na Američanku, která nám to rozkryla,“ vzpomíná Záleský.

Základem překladu je dobrá příprava. Záleští kolikrát kontaktují přímo autora nebo se vydají na místo, o němž pojednává děj. V případě odborných výrazů spolupracují s experty.
Vysloužili si jako první překladatelé z angličtiny před pěti lety i nominaci na Magnesii literu, prestižní literární ocenění. „Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye, knížka, která dostala Pulitzerovu cenu, si o to řekla sama,“ říká skromně Záleský.

Od té doby jsou manželé „odborníky“ na Michaela Chabona, jehož další díla přeložili později.
Záleská tvrdí, že překládání je pro ni koníček, pro jejího partnera zaměstnání. Manžel přiznává, že dnes už čte jen to, co překládá, a sleduje jen filmy, na nichž pracuje. Přeložil jich asi stovku.

„Většina z nich směřovala do půjčoven, ale vysílaly je i všechny české televize a promítali je v kinech. Film není dlouhý, dialogy mají tak třicet stránek. Člověk se musí do postavy vžít. V duchu si představuji, co by ten člověk říkal česky, ale když si to překládám, tak to slyším hlasem toho herce,“ popisuje překladatel.

S manželkou spolu dělají podklady pro dabing. „Musí mít přibližně stejný počet slabik jako originál. Musím ho „nasadit na pusu“. Definitivní verzi ale dělá úpravce dialogů. Proto nás občas rozladí, když pak úpravce ve filmu Mumie udělá ze zpěváka Marylin Mansona zpěvačku Marylin Mansonovou, a my máme ostudu.

V Gladiátorovi dokonce vyhodili celou větu, že se jim nehodí, ale tím pozbyla smysl celá scéna,“ popsala Záleská. Za nejhorší považuje, když každou sadu seriálu překládá někdo jiný. Pak si třeba postavy nejdřív tykají a v další sadě vykají, jako by se předtím neznaly.

Když nepřijde k filmu text, musejí si ho „naposlouchat“. „To se nám stalo u Mumie. Dá se to, ale zdržuje to,“ vysvětlil Záleský. Překlad filmu má hotový obvykle za tři dny.

Mnohem složitější jsou titulky. „Ty dělám sám. U titulků se musí vejít čtyřiatřicet znaků na řádek a dvouřádkové musí viset v obraze tři vteřiny. Taková jsou pravidla. Když je to konverzačka, tak si člověk trhá vlasy a těžce se rozhoduje, co všechno musí vyhodit,“ popsal překladatel.
Právě dodělal seriál Flight of the Concords o novozélandské kapele v Americe. Překládal i jejich písničky. „Byl to fakt záhul, ale bavilo mě to,“ dodal Záleský.

Když překladatel nezná specifičnost cizí země, stane se, jako v překladu filmu Skála, že označení pro ministra spravedlnosti – attorney general, zní z české obrazovky jako oznámení: přijel pan generál Attorney. „Zavedená úsloví nejde přeložit otrocky doslovně. Například angličtina jich má hodně takových, která se týkají moře nebo vycházejí z námořnictví,“ vysvětlil Záleský.

Problém s vulgarismy

Problémy dělají překladatelům vulgarismy. Z televizí mají pokyny, aby je nepoužívali, protože není jasné, v kolik hodin bude film v programu. „A samozřejmě má člověk v sobě autocenzuru. Ale kdybych je vynechal třeba u Sexy bestie, kde Ben Kingsley prakticky nepřetržitě velmi sprostě nadává, tak by to byl němý film,“ konstatoval Záleský.

Jeho velkou zálibou jsou filmové festivaly, kde každoročně tlumočí. Na tom karlovarském začínal jako průvodce Lauren Bacallové, manželky Humphreyho Bogarta.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!