Družice nám pomáhají s předpověďmi počasí, televizním vysíláním, telefonním spojením, navigací a mnoha dalšími životně důležitými věcmi. Už si jen těžko dokážeme představit, že bychom se bez nich obešli na jediný den, natož pak na několik roků. Jenže právě takové nechtěné „družicové prázdniny“ nás mohou potkat po extrémně silné sluneční erupci.
Za normálních okolností je Země chráněna před radiací oblakem nabitých částic, který sahá až do vzdálenosti čtyř poloměrů planety. Tento oblak nedovoluje vznik elektromagnetických vln, jež by urychlovaly elektrony na tak vysoké rychlosti, aby se to projevilo radiací v těsnější blízkosti zemského povrchu.
Velmi silná sluneční bouře ale může tento ochranný mrak nabitých částic značně oslabit. V roce 2003 se po mohutné sluneční erupci smrskl na polovinu. Vznikly nám nemalé potíže, ale nejhoršího jsme byli ušetřeni. V roce 1859 zažila Země ještě mnohem větší erupci a vědci spočítali, že tenkrát ochranný oblak elektricky nabitých částic prakticky zmizel.
Ochrana jen pro nové družice
Nevíme, kdy se bude podobně silná erupce opakovat. Je jisté, že je to jen otázka času. Jednou přijde a pak se máme na co těšit. Vědci na University of California v Los Angeles provedli počítačovou simulaci dopadů enormní sluneční erupce. Vysoce urychlené elektrony proniknou do blízkosti Země a jejich spršky dopadnou na elektroniku na palubách družic kroužících i po relativně nízkých drahách. Nízko létající družice jsou za normálních okolností před následky slunečních erupcí chráněny. Při narušení ochranného oblaku ale budou jedna za druhou velmi rychle vyřazeny z činnosti.
Počítačový model ukázal, že magnetické pole Země udrží ničivou radiaci v nebezpečné blízkosti naší planety až několik let. Po celou tu dobu budou družice ohrožovány a ničeny. Vědci a technici proto vážně uvažují o tom, že by vypouštěli družice vybavené ochranným obalem. Ten by urychlené elektrony zachytil a nedovolil by poškození aparatur. Stávající družice však zůstanou vůči ničivým následkům silných slunečních erupcí bezbranné.
O správnosti výsledků počítačové modelace svědčí zkušenosti z roku 1962, kdy Spojené státy provedly pokusný atomový výbuch v kosmu. Vysoká úroveň radiace se udržela v blízkosti Země celých deset let. Zřejmě to zničilo nejednu družici. Bylo to nepříjemné, ale nevznikly příliš velké škody. Tenkrát jsme ještě nebyli na bezchybném chodu družic tak závislí jako dnes.
Článek byl připraven ve spolupráci s měsíčníkem XB-1
