Přijeli zdaleka. Aby dobrovolně položili život na polích u Slavkova

Marek Gniewek si napsal na pátek 2. prosince v práci dovolenou. Ne kvůli předvánočnímu úklidu nebo proto, aby si udělal prodloužený víkend. Pětapadesátiletý Polák stejně jako bezmála tisícovka mužů zabalil do batohu uniformu, přeleštil boty, promazal repliku zbraně a odjel k Brnu.

Aby bojoval za Ruské impérium v rekonstrukci nejznámější bitvy, která se strhla v roce 1805 na bojištích u Slavkova. Je noc na sobotu 3. prosince a obec Křenovice na Vyškovsku zalévá hustá mlha. Mísí se s ní šedý kouř, který vychází ze dvora Obecní hospody, kde plápolá oheň a atmosféra předvečera jedné z nejkrvavějších bitev na území Moravy spíš připomíná chvíle, když už bylo po bitvě.

„Polní“ ležení

Francouzští a ruští vojáci se potácejí kolem ohniště s půllitry piva nebo horkým čajem se slivovicí v ruce. Chovají se k sobě přátelsky, i když se za pár hodin proti sobě postaví se zbraní v ruce a budou na sebe vzájemně mířit.

I když vypadá situace nepřehledně, pod kontrolou jí má Oldřich Bartošek. Křenovický zastupitel, který se do historické uniformy převléká už dvacet let.

„Profesí jsem umělecký kovář, takže to mám k historii blízko. Dokonce jsem vytvořil sochu ruského generála Michaila Illarionoviče Kutuzova,“ chlubí se vousatý muž s medailí na prsou.

Bartošek o sobě říká, že je křenovický patriot, který se snaží udržovat tradice. Jednou z nich je právě „polní“ ležení v obci. Zmíněná atrakce spočívá v tom, že se do obce sjedou v předvečer bitvy vojáci tří císařských armád, zavzpomínají na časy dávno minulé a společně se společensky unaví.

Improvizovaná noclehárna pro vojáky vznikla z obecního kulturního sálu. Na dřevěných parketách rozprostřeli cizinci svá lože, na kterých však dlouho nespočinou. Karimatky a spacáky už dávno vyšly z módy. Nahradily je moderní nafukovací matrace. Na jedné z nich sedí pětapadesátiletý Polák Marek Gniewek, jehož koníčkem je právě objíždění velkých bojišť Evropy.

„Není to hobby nejlevnější, ale zase to není tak drahé, jak si někteří lidé myslí,“ říká záhadně Gniewek. Uniformu mu ušila manželka, starou flintu sehnal ve starožitnictví a za vojenskou čepici dal zhruba pět tisíc korun. „Každá zábava něco koštuje, ale vojenská historie není tak drahá, že bych si za ta léta a investované peníze koupil třeba nové auto. Nejvíce stojí výjezdy na bojiště. Do německého Lipska nebo ke Slavkovu. Jinak jezdím hlavně po Polsku,“ vyjmenovává Gniewek své toulky do míst, která se o víkendech mění ve válečné zóny.

Z továrny na ložiska

Coby řadový dělník v továrně na kuličková ložiska v polské Nise je Gniewek na hluk zvyklý, a tam mu vřava spojená s výstřely ani tak nevadí. „Jen si nemůžu nasadit sluchátka,“ žertuje fanoušek válečné historie. Hned naproti Polákovu loži bivakuje jeho nepřítel. Francouzský voják Philippe Ezvan z malého městečka Chartres, jež leží zhruba třicet kilometrů západně od Paříže. Také on se připravuje na bitvu tím, že se zahřívá horkou medovinou. Jazyk se mu ovšem neplete. Sedmapadesátiletý muž s pěstěným knírkem je na alkohol zvyklý. „Patří to k vojsku stejně jako uniforma,“ komentuje Ezvan večerní posezení s přáteli a usrkne další lok z kouřícího plechového hrnku.

Na pelesti má Ezvan položenou chlupatou čepici a bubínek. Jedná se o přesné repliky z dob císaře Napoleona. Muž, který se v civilním životě živí jako poštovní úředník, je na svou výstroj náležitě hrdý. A nejen proto, že stála spoustu peněz.

„Nelze přesně říct kolik, ale řádově deset tisíc eur,“ odhaduje Ezvan cenu svých historických věcí, jež v přepočtu na koruny vycházejí na více než čtvrt milionu korun. Francouz ovšem připomíná, že na peníze se tento koníček nesmí přepočítávat.

„Kdybych sbíral známky, dal bych za ně třeba stejně. Ale byl bych s alby doma. Na rozdíl od filatelistů se dostanu do světa a skvěle se bavím,“ shrnuje Ezvan svou zálibu.

Napoleon made in USA

Z největší dálky přijíždí na bitvu Mark Schneider. Američan s francouzskými kořeny, jenž se zhostí role císaře Napoleona I. Bonaparte.

„Svým vzhledem, pohyby, řečí i vystupováním francouzského vojevůdce neuvěřitelně připomíná,“ tvrdí hlavní pořadatel bitvy Miroslav Jandora o muži, který jako Napoleon sjíždí Evropu a hraje vůdce francouzských vojáků v mnoha historických bitvách.

Schneider z americké Virginie není ve Slavkově poprvé. Na koni řídil bitvu už v letech 2005 až 2008. Po tříleté přestávce přijíždí na bitevní pole znovu. Jeho první zastávkou je budova Staré pošty, kde spolu s ostatními vojáky své pěchoty zhlédne video o Napoleonových vítězných taženích.

V kostýmu francouzského vojevůdce se chová jako opravdový Napoleon. Hovoří úsečně, úsměv jeho tvář nezná a jiskra v oku se mu objeví jen ve chvíli, kdy si s jinými generály připíjí na zdar nadcházející bitvy. Přesto je v jeho nitru dobrák Schneider, který dokáže pochválit atmosféru a lidi z organizačního týmu.

„Všichni jsou tu velmi přátelští, účast ve Slavkově vždy vítám, protože je to pro mě krásný zážitek. Špatnou zkušenost jsem v Česku nikdy nezažil,“ pochvaluje si představitel Napoleona, jenž bude velet vojsku čítajícímu devět set mužů.

Předčasně padlí

Ale zpátky do Křenovic, kde zvony tamního kostelíka odbily půlnoc a u ohně zůstávají jen ti nejvytrvalejší. Včetně zastupitele Bartoška, který jako každoročně plánuje sobotní dopolední pochod k nedalekým božím mukám. „Jedna rodina v Křenovicích se starala o zraněného francouzského vojáka. Pečovala o něj, ale nakonec umřel. Ví se, že si Napoleonovi vojáci zašívali žold do šosů. Určitě měl zlaťáky schované i ten zraněný voják. Rok po jeho smrti totiž nechala rodina postavit ona boží muka. Je navýsost jasné, že to bylo právě z těch peněz,“ vypráví Bartošek příběh, který jako legenda putuje po křenovických usedlících z generace na generaci.

A zatímco Bartošek udílí poslední instrukce, mnoho vojáků už sotva stojí na nohou a vidí se v teplé posteli. Zvlášť křenovičtí domorodci.

„Večer před bitvou jich padne stejně jako na bojišti. Akorát je těžké je ráno vzbudit, aby mohli bojovat za císaře. Ale co, je to jednou za rok,“ povzdechne si žena, která si pro svého „vojáka“ přišla k uhasínajícímu ohni.

Stává se z ní nechtěná markytánka, která odvádí manžela do své světnice, aby ho uložila, ráno mu uvařila silnou česnekovou polévku, pomohla mu obléci uniformu a poslala ho na bitevní pole. Padnout znovu. Za císaře, za vlast.