Přestože volby vyhrála v Olomouci sociální demokracie, zůstává v opozici a primátorem je opět osmatřicetiletý „matador“ Martin Novotný. Tak zní jeden z bodů nové koaliční smlouvy mezi ODS, TOP 09 a lidovci.
Novotného z ODS čekají převratné čtyři roky, kdy si bude muset také ujasnit další osobní i politický život. Primátor je proslulý jako notorický abstinent. Nemá rád alkohol v jakékoliv formě, a také nesnáší zelí. „Nevím proč, nemá to racionální důvod,“ říká Novotný. Nejlépe se cítí se svou dcerou Liduškou. Ačkoliv je z ODS, modrou barvu nevyznává. Modré auto by si nekoupil a klidně chodí v růžové košili.
Jaké je být primátor?
Když se někdo stane primátorem ve čtyřiatřiceti letech jako já, tak z toho nesmí zblbnout. Dokázal jsem si představit, že radnici opustím. S psychickým tréninkem jsem začal už před půl rokem a v neděli po volbách jsem měl dokonce připravený igelitový pytel na své osobní věci, abych vyklidil kancelář svému nástupci. Abych tady pak už nemusel docházet, nechtěl jsem být nějak sentimentální.
Jaké pro vás byly uplynulé čtyři roky? I když jsem byl předtím náměstek, teprve až druhým rokem člověk ví, co funkce primátora obnáší, a ví, jaké jsou cesty k naplnění cílů, které si klade. Zprvu jsem udělal víc kompromisů, než bych byl ochotný udělat dnes. Ale bylo to relativně klidné období s velkou hlasovací většinou. Takové standardní čtyři roky, kdy jsme dodělali to, co začala minulá rada, a také plnili své sliby. Z pětadevadesáti procent. Ale také se mi rozpadla rodina.
Cítíte se osamělý? Na Facebooku máte jen 124 přátel.
Veřejná funkce je spojená s tím, že se k člověku hlásí s úsměvem stovky lidí. Když ale přestane být primátorem, přestanou se k němu hlásit. A facebookoví přátelé jsou něco jiného, než ti skuteční. Lidské přátelství nemá s profesí nic společného. Jedním z mých nejlepších kamarádů je třeba Jan Gottwald, se kterým hraju v kapele. Že je zároveň v zastupitelstvu, je spíše náhoda. Je to jiná rovina, než profesní přátelství, což je spíše sympatie a společný pohled na to, jak něco dělat. Obě tyto kategorie nerad spojuji. Ale výjimečně se to může i prolnout. Třeba v minulé radě bylo hodně mladých mojí generace a často i moji osobní přátelé.
Přestěhoval jste se, vnímáte město z jiného konce jinak?
Dosud jsem bydlel u nádraží, teď na Horním lánu, kde jsem si pronajal malý byt. Překvapilo mě ale, že se tam bydlí pěkně. I když zatím je to pro mě dočasné řešení.
Souvisí to nějak s novou rodinou?
Ta ještě není ani na obzoru.
Nemáte ambice stát se poslancem nebo senátorem?
Je mi osmatřicet a nastupuju na radnici do třetího funkčního období. Nevím, jestli někdo z mých předchůdců tady byl tak dlouho. Proto si říkám, že to bude moje poslední funkční období. Za ty čtyři roky si musím vyřešit, jestli chci politiku dělat dál, jestli je to ta cesta, kterou bych chtěl jít celý život. Pokud ano, uvažoval bych o způsobu. Obě možnosti existují. Naturelem mám totiž blíž k té celostátní politice.
Nejste po volbách a vyjednávání o koalici vyčerpaný?
Bylo to pro mě únavné. Hlavně kampaň, kterou jsme si z velké většiny dělali sami a na koleně. Jen logo a slogan nám vymyslely agentury, design je náš. Kolega Holpuch je sběhlý v počítačové grafice a všichni ostatní máme do čtyřiceti let a jsme takové hračičky, takže nás to i bavilo. Ale bylo to hrozně náročné období.
Co považujete za nejdůležitější v následujících čtyřech letech?
Nejtěžší bude splnit, co jsme lidem slíbili, a zároveň odkázat město příští reprezentaci v takovém stavu financí, aby mohla ještě něco dělat. A můj úkol bude také vychovat svého nástupce, což může klidně být i někdo od konkurence.
