„Přistáváme. To bude rána!“
Před vrtulí se blíží dráha tuřanského letiště. „Oskar Kilo Foxtrot India Tango, Tuřany Věž, pokračujte do polohy po větru pravého okruhu dráhy osmadvacet,“ hlásí operátor řídící věže letiště. Slunce hřeje, vítr fouká rychlostí tří uzlů, motor hučí. Věž povoluje přistání, redaktor Sedmičky ubírá plyn a klesá.
Vzhledem k jeho nulovým zkušenostem s ovládáním letadla by právě šlo o život. Přistávací manévr ale dvojice pilotů absolvuje na simulátoru v laboratoři SimStar Fakulty informačních technologií brněnské techniky.
„Přitáhni knipl k sobě, klesáme příliš rychle. To bude pěkná rána,“ křičí druhý pilot a na poslední chvíli přidává plyn. Přistání je i tak tvrdé. „Přišli bychom přinejmenším o podvozek, kdyby to bylo doopravdy,“ komentuje nepovedený manévr.
V roli instruktora a druhého pilota je student Karol Rydlo, který svou diplomovou práci věnuje problematice letových dotykových displejů. Ty testuje právě na simulátoru, který funguje od půlky října. „Simulátor má přitáhnout zájemce o výzkum leteckých technologií,“ říká vedoucí projektu Peter Chudý. Kabinu simulátoru za přibližně dva miliony korun na rozdíl od mnohonásobně dražších simulátorů dopravních letadel nenaklání hydraulika, dojem pohybu zajišťuje projekce s pětimetrovou úhlopříčkou.
Po usednutí na levé místo kapitána letadla přišpendlí pásy pilota ke křeslu. Ohlédnout se dozadu jde stěží a lehké není ani dosáhnout na ovládací prvky. „To je první věc, která každého překvapí. Problémy zprvu dělá i to, že jsou údaje na výškoměru ve stopách a rychlost v uzlech,“ ukazuje Rydlo.
Jako na počítači
Udržet letadlo ve vzduchu není pro nováčka nic jednoduchého. Knipl reaguje velmi citlivě a pro plynulou zatáčku je navíc potřeba využít nožní pedály, které ovládají kormidlo na zádi letadla. Snaha o přímý let redaktora zaměstnává natolik, že za něj musí plyn pomocí ručního ovladače přidávat a ubírat druhý pilot.
V klasických přístrojích se navíc laik nevyzná. Pomohou mu ale displeje přehledně ukazující údaje o letu. Připomínají počítačovou hru. „Displeje mají pilotům pomáhat zvládnout krizové situace. Například orientaci a přistání v mlze či dešti. Občas se stane i to, že pilot v mlze špatně rozezná polohu letadla. Nebo si neuvědomí, jaký má náklon a hrozí katastrofa,“ doplňuje Chudý.
Trojrozměrná mapa povrchu usnadňuje orientaci a upozorní třeba na blížící se vrchol kopce. „V laboratoři můžeme simulovat bouři, vítr nebo i poruchu letadla,“ líčí Rydlo.