Příští zastávka: dávná historie | E15.cz

Příští zastávka: dávná historie

Kateřina Čechová

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Některé názvy libereckých zastávek v sobě skrývají události z dějin i zapomenuté budovy.

Lidé je vyslovují každý den. Usnadňují jim orientaci ve městě, jsou pevnými body v živoucím světě. Kromě toho zastávky městské hromadné dopravy dovedou leccos prozradit o historii města.
Na zastávce Rybníček Liberečané žádnou vodní plochu nenajdou, na Nové Rudě se nikdy nic netěžilo a ze stanice Obzor rozhodně není slibovaný výhled. Kde se jejich jména vzala?
Většina zastávek v Liberci nese název blízké ulice, ať už je to Kadlická, Blanická, Stodolní, Broumovská či další. Jiné názvy označují městskou část nebo budovu, u níž leží.
Do této skupiny spadají Kateřinky učňovská škola či Rudolfov elektrárna. Když člověk na těchto zastávkách vystoupí, avizované budovy skutečně uvidí. Méně úspěšní budou lidé v případě Terstu, Textilany nebo Internátu.

Skrytá reklama

„U zastávek se obvykle ponechává historický název, který je v daném místě nějak zavedený. V roce 2005 jsme ovšem zrušili názvy zastávek podle existujících, ale i podle některých zaniklých firem. Pro ty existující to mohla být skrytá reklama,“ vysvětlila mluvčí Dopravního podniku měst Liberce a Jablonce nad Nisou Martina Poršová.
V tom roce přišli Liberečané například o názvy Plastimat, Novoplast, Retex, Libena nebo Bytex. Místo nich dnes vystupují na Bánskobystrické, Kunratické Mšenské, Kateřinské, Jeřmanické a v Kateřinkách na křižovatce. Jiné zastávky však díky svým názvům stále udržují výpovědní hodnotu. Tramvaj nebo autobus Liberečany proveze i kouskem historie. Cestující na lince 15 se například dostanou do blízkosti zaniklého hostince U Města Terstu. Dnes je na jeho místě obchod se sportovním vybavením.
Po pár minutách zastaví u Internátu, který žádným internátem není. Dříve tam přebývali studenti Střední odborné školy Montážních závodů v Liberci. Předposlední stanicí je Družba, která připomíná zaniklý podnik.
Tramvajová trať spojující Liberec s Jabloncem má také svá tajemství. Projede-li člověk od Viaduktu přes město, zastaví na zastávce Rybníček.

Čtyři sta let po rybníku

„Jména zastávek často uchovávají nějaké zaniklé historické skutečnosti. V případě Rybníčku to byl starý rybník, který se tam nacházel v sedmnáctém století,“ přiblížil Václav Lábus z katedry českého jazyka a literatury přírodovědněhumanitní a pedagogické fakulty v Liberci. Uzel veškeré hromadné dopravy je pojmenovaný podle ulice. I tak se hodí připomenout jednoho ze zakladatelů spolku Sokol Jindřicha Fügnera.
Na planině, kde nedávno vyrostl nový přístřešek pro cestující, stávala do roku 2004 budova továrny Textilana. Po ní na místě zůstal už jen jediný poničený dům. Liberečané ovšem stále jezdí kolem Textilany, setkávají se u Textilany, jako kdyby nikdy nezmizela. „Název Textilana jsme ponechali, protože v blízkém okolí není nic natolik výrazného, co by bylo dostatečně vypovídající,“ vysvětlil provozní ředitel dopravního podniku Ludvík Lavička.

Nová Ruda? Neurode

Přibližně po kilometru tramvaj zastaví na Nové Rudě. „Tento název vznikl z německého Neurode, což znamenalo místo vykácené za účelem získání půdy. Etymologicky správný překlad by tedy měl znít spíše Nová Mýtina,“ upozornil Lábus.
Koleje vedou dále kolem zavřené Vratislavické kyselky, jejíž název nese stanice dodnes, až na Brandl. To je označení místní části Jablonce nad Nisou. V překladu do češtiny by to bylo spáleniště.
Tramvaje linky 2 a 3 jezdí po trati, kde leží kromě Rybníčku například také zastávky Staré pekárny, Vápenka a Spáleniště.
Pekárny na Hanychovské ulici vznikly v roce 1911. Fungovaly zde až do roku 1992. Pak se přesunuly do Vratislavic. Mohlo by se zdát, že název Vápenka vznikl nějakým omylem, protože na podloží liberecké žuly by ji nikdo nečekal. Marek Řeháček ale ve své knížce Liberecké zajímavosti její existenci potvrdil.

Kouř z vápenky

vadil „Stanice tramvaje se nacházela vedle velkého dřevěného plotu, za nímž stávala fungující vápenka se dvěma pecemi. Vznikla už ve druhé polovině devatenáctého století a pracovala až do počátku třicátých let,“ píše Řeháček.
Pak si na její kouř začali stěžovat lidé, kteří v okolí stavěli domy. Budova nadobro zmizela roku 1948. Podobný osud postihl i hostinec Walhalla. A kde stál? Tam, kde je nyní zastávka Spáleniště. Původní hostinec s neobvyklým jménem shořel 8. listopadu 1942.

Autor: Kateřina Čechová

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video