Problémový je průjezd u viaduktu, říká taxikář i učitel autoškoly

Pohyb mezi auty, zvládání stresových situací, trpělivost. Jízda vozem je živí. To jsou společné vlastnosti dvou profesionálů, učitele autoškoly a taxikáře. Redaktorka s nimi vyrazila do terénu, aby jí ukázali největší nástrahy budějovických silnic.
„Spojku, spojku, musíš ji pořádně došlápnout,“ radí Bohuslav Květoň, učitel autoškoly. Je půl páté odpoledne, všední den. Vyjíždíme od areálu Jihočeské univerzity. Za volantem sedí dvaadvacetiletá žačka autoškoly. Jmenuje se Kateřina. Jede osmou „dvouhodinovku“.
„Víte, když tohle dělá člověk profesionálně, tak by vás za volantem nemělo nic překvapit. Leda tak neukáznění řidiči. Takže asi nejsou žádná místa, kam bych nerad jezdil. Ale jsou ve městě křižovatky, které dělají žákům problémy,“ říká Květoň, který v autoškole učí sedmnáct let.
Jedno z problematických míst je křižovatka směrem od nemocnice na Lidickou. Silnice tam nejsou přímo proti sobě, ale trochu předsazené. „Nebezpečí je v tom, že řidič, který odbočuje z protější vedlejší do leva, má přednost. Přestože odbočuje doleva. Vjede totiž dřív na hlavní. Kačko při pravé straně! A takhle je to na několika místech ve městě,“ upozorňuje. Další místo, kde nejen žáci musí být pozorní, je u viaduktu v Rudolfovské ulici. Problémem je odbočování vlevo ze směru od nádraží. „Chybí tam signál pro opuštění křižovatky,“ stěžuje si Květoň na scházející zelenou šipku v rohu. Když řidič zaváhá, tak zůstane v křižovatce, protože protijedoucím padne zelená. „Dvě auta to stihnou, ale ty další už ne. Už jsme tady zůstali několikrát viset,“ vypráví Květoň.
Další jízdu redaktorka absolvuje druhý den taxíkem kolem poledne. „Všeobecně nerad jezdím do míst, kde jsou vymlácený silnice. A taky do jednosměrek,“ říká taxikář Martin Loubal ze společnosti EuroTaxi.
Podle něj je průjezdnost ve městě nejproblematičtější Na Sadech a u viaduktu. Ve velmi špatném stavu vyhodnotil silnice směrem na Kněžské Dvory z druhé strany Budvaru, na Palackém náměstí a ulici Antonína Barcala. „Tu ale objíždím Branišovskou. Když to zákazníka nestojí víc peněz, vždycky zvolím lepší cestu, protože opravy si každý platíme sám,“ vysvětluje taxikář. Špatně vyřešený považuje i dvoupruhový kruhový objezd u Géčka. „Všichni si tam připadají jako v průběžném pruhu, ale přitom mají dát přednost. To je problém, člověk si musí dát bacha,“ upozorňuje šofér. Během čtrnácti let, co řídí taxík, zaznamenal velký nárůst počtu aut. Změnily se i časy dopravních špiček. „Dnes je město nejvíc ucpané od sedmi do půl deváté ráno a od třech do půl šesté odpoledne. To jsou kritické časy. V Budějovicích ale stačí, aby se někde stala nehoda, nebo když skončí hokej nebo fotbal. To místní infrastruktura nestačí pojmout,“ říká Loubal. Ukazuje redaktorce, kudy se vyhnout koloně u viaduktu objížďkou přes Mladé. Automaticky a rozhodně vybírá uličky, kterými se mohou řidiči prosmýknout, aby si zkrátili cestu. „Každý, kdo takhle jezdí, musí mít v hlavě varianty, jak co objet. Ale tak, aby neporušil předpisy. Neříkám, že zkratky se vždycky vyplatí,“ popisuje.
Mezi velké zlozvyky řidičů patří podle Loubala najíždění do křižovatek na oranžovou. Usuzuje, že je to jeden z dalších důvodů, proč je město tak zacpané. Dále upozorňuje na chyby, kterých se řidiči dopouštějí na parkovištích u supermarketů. „Snad jen deset nebo dvacet procent lidí ví, že když tam přijede, musí dávat přednost zprava, protože jiné značení není. To si skoro nikdo neuvědomuje,“ zlobí se Loubal.
Tvrdí, že není moc šancí, jak problémy v budějovické dopravě změnit. „Pomocí by byl obchvat, aby do města vůbec nezajížděl tranzit. A určitě by se to odrazilo i na silnicích. Nebyly by tak zničené,“ uzavírá.