Město al-Mukallá bylo kdysi důležitým obchodním přístavem mezi Afrikou a Indií. Jako všechno v Jemenu se ale mění. Před několika lety tu byl vybudován umělý záliv, který tomuto místu vtiskl moderního ducha, připomínajícího o hodně bohatší Omán nebo rozšafnou Dubaj. Úplně odlišný pulz života najdeme v blízké pobřežní uličce. I když je zdejší promenáda o dost prozaičtější směsí nálad staré a nové části přístavního města, je vždycky přeplněná a místní obyvatelé ji mají ještě daleko raději než nedaleký umělý záliv.
Ruch, který v ní panuje, mají na svědomí nejrůznější obchodníci a prodejci laciného zboží, mezi nimiž se proplétají mladé páry a houfy kluků se chvilku koupou v moři a chvilku se honí za míčem. Po setmění sedí na drátem zalátaných plastových židličkách místní stařečkové, popíjejí silný černý čaj a – pokud jim to skomírající světlo pouličních lamp dovolí – čtou si dnešní noviny.
Za soumraku se na pobřeží připravují na zítřejší lov početné skupinky rybářů. Do velkých kanystrů si slévají benzin a mezitím doprodávají zbytky z úlovku tuňáků.
Život ve vulkánu
Město Aden, další významný jemenský přístav, se skládá z několika oddělených čtvrtí. Přímo na poloostrově tvořeném kalderou vyhaslého vulkánu leží centrum města – čtvrti Kráter, Ma’alla a Tawáhí. Ze vzdálenějších pevninských čtvrtí Chórmaksar, Šejch Uthmán, Mansúra a Madínat Ša’ab, které s poloostrovem spojuje úzká šíje, sem jezdí desítky bílých minibusů. Jedním z nich se vydáváme do čtvrti Kráter.
Adenský trh nabízí výborné dary moře, cena vychází asi na necelých sto korun za kilogram
Cesta se stáčí pod strmými hřbety vulkanických skal Kráteru, které zastiňují zapadající slunce. Život v této části města plyne klidně a pomalu s výjimkou dvou rušnějších míst: malého trhu na hlavním náměstí a rybího trhu na pobřeží nedalekého ostrova Síra, kam se jdeme podívat. Adenští rybáři tu vykládají čerstvý náklad z palub malých loděk a nosí je do malé kryté tržnice.
Ryby prodávají buď na váhu, nebo při jakési veřejné dražbě na okrouhlém vyvýšeném pódiu. Hlasité výkřiky prodávajících a zákazníků zní do daleka od brzkého rána až do temné noci. „Každých pár hodin přivážejí úplně jiné druhy ryb a mořských živočichů, takže v tržnici není nikdy nuda,“ vysvětluje mi jeden z prodavačů ryb a porcuje mohutného tuňáka. Ceny ryb nejsou na naše poměry vysoké: kilo vynikajících čerstvých ryb stojí v přepočtu necelých sto korun.
Někteří zákazníci vystupují z moderních limuzín a okamžitě po nákupu spěchají domů, jiní si nechají rybu upravit přímo v jedné z dvojice zdejších restaurací. Přinést si „vlastní maso“ a nechat si ho upéct je tu běžným zvykem. Za tři sta riálů je hostem přinesená ryba gurmánsky opečená a v ceně jsou i omáčky, přílohy a nápoj. Nejoblíbenější z omáček je kubra, což je najemno pomletá směs citronu, česneku, rajčat, cibule a dalších přísad.
Čas krátkých sukní
V jedné ze státních institucí se od Jemenců dozvídám mnoho zajímavého z dob, kdy v této části země panoval arabský socialismus. „Holky u nás tenkrát nosily sukně nad kolena a my jsme s nimi vtipkovali. Nic víc, ale bylo to příjemné období. A co z nich máme teď? Postavy zahalené v černých pytlích s úzkým průzorem pro oči! Ty nejodvážnější mají alespoň odhalenou tvář. Myslíš si, že jsou tak šťastnější? Měli jsme stát, kde nikdo nepletl náboženství do politiky. To dnes, kdy nám všechno začali diktovat ze severu, je to úplně naopak,“ říká dokonalou ruštinou úředník, který studoval na jihu Sovětského svazu a podobně jako jeho kolegové nedá dopustit na časy, kdy byla země rozdělena na Severní a Jižní Jemen, který byl pod vlivem Sovětského svazu.
