Průzkum: Romové se dělí podle jmen | E15.cz

Průzkum: Romové se dělí podle jmen

Sociologové důkladně zmapovali styl života přerovských Romů. V chudinských čtvrtích pracuje jen každý dvacátý.

Jak žijí přerovští Romové? Proč tolerují záškoláctví a kouření dětí? Proč je Mirga víc než Girga? Jakou útěchu hledají u automatů? Jedí ještě rituálně psy? A proč není v rodinách šestnáctiletá těhotná Romka žádnou pohromou?

Odpovědi na tyto a další otázky dává téměř třísetstránkový dokument, který zpracovala agentura Sociafactor. Sedm lidí vyrazilo do přerovských ghett a tři měsíce sbírali výpovědi, názory a postřehy tří generací Romů, kteří se po druhé světové válce usídlili ve městě. Měli za úkol nejen zmapovat jejich život a zvyky, ale hlavně pomoci terénním pracovníkům lépe pochopit mentalitu lidí, kteří často žijí na okraji společnosti.

Kasty dle vln příchodu

Průzkum potvrdil například to, že se jedna skupina přerovských Romů těší větší úctě než druhá. Váženější jsou nositelé příjmení Mirga, Klempár, Jano, Polhoš, Gábor, Ištánek, Ondič. Ve druhé skupině jsou lidé s příjmením: Horváth, Makuňa, Žiga, Čonka, Džuga, Bogol, Girga nebo Turták. „Je to tak, příjmení nás rozděluje,“ potvrzuje Rom Pavel Mirga.

Větší vážnosti se těší starousedlíci, kteří přišli před šedesáti lety do Přerova s první vlnou přistěhovalců. I když kastování upadá, některé rodiny ho stále ctí. Vedoucí jedné z ubytoven dodnes bojuje s nechutí rodin s vyšším postavením bydlet vedle těch nižších.

„První přerovskou romskou rodinou byli Bandovi, kteří přišli do Přerova ze Slovenska v roce 1951. O sedm let později už žilo v okrese čtyřiadvacet rodin a začala se objevovat příjmení Klempár a Mirga,“ uvedla vedoucí sociálního odboru přerovského magistrátu Jana Žouželková.

Průzkum taky poodhaluje, že děti z chudinských čtvrtí si myslí, že peníze se „vydělávají“ na sociálce, protože ve svém okolí neznají téměř nikoho, kdo by měl profesi. Do práce tu chodí jen pět procent Romů, ostatní jsou doma, nebo si přivydělávají prací načerno.

Zpráva otevřeně mluví také o cíleném nahlížení na děti jako na zdroj příjmu ze sociálních dávek.
Před rokem 1989 přitom pracovalo 206 z 229 přerovských romských mužů a 148 žen z 221. Že by to ale byli snaživí pracanti, to nedokladují ani historické prameny. Jejich zaměstnavatelům už před padesáti lety vadilo vlažné pracovní nasazení a volná docházka.

„Osobně si myslím, že v přerovských ghettech dnes žije řada šikovných Romů, kteří mají šanci se sami uživit. Jen jim chybí příležitost,“ konstatuje sociolog Daniel Topinka ze Sociofactoru.

V ghettech je méně lidí

Sociologové též uvedli na pravou míru odhady počtu Romů. Uvažovalo se, že v přerovských romských ghettech bydlí až několik tisíc lidí, loni v září jich tu ale žilo pouze 836. Mimo větší ghetta žijí v Přerově asi tři tisíce Romů.

„Většina z nich je české národnosti, proto jsme za Romy považovali lidi, kteří se k etniku buď sami hlásí, nebo které ostatní za Romy považují,“ řekl Topinka.

Zpracovatele studie překvapil fakt, že v chudinské části Husovy ulice žijí Olaši, kteří jsou obecně považováni za bohaté. A bydlí tam s nejchudšími slovenskými Romy.

Zpráva vypovídá i o tom, jak velkým problémem je trpěné záškoláctví romských žáků. Výjimkou podle průzkumu není ani prvňák, který má za pololetí sto padesát neomluvených hodin. Sociologové též upozorňují, že chození za školu na sebe nabaluje další problémy.

Poflakování mimo školu sice podle průzkumu rodiče neschvalují, ale mnozí ho tiše podporují. Vzdělání u Romů nemá velkou hodnotu a mnohdy mají lidé větší pochopení pro dívku, která v šestnácti letech otěhotní, než pro tu, která se snaží získat výuční list. Vysvětlení má kořeny v historii. Nepsaným pravidlem v přerovských romských ghettech je, že děti školou povinné mají vážnou známost. Aby se mladí milenci nerozešli, je hlavně pro rodiče dívek těhotenství vítaným pojítkem.

„Rodina dívky se obává, aby se s ní chlapec nerozešel, protože pak by byla ‚zneuctěna‘ a nemohla by si dalšího partnera příliš vybírat,“ píší v dokumentu sociologové. Proto se dívky brzo vdají, porodí několik dětí a zavěsí se do sociálního systému státu. Jenže bez vzdělání, praxe a pracovních návyků pak zabředají do chudoby.

O vyučení či střední školu nemají Romové příliš zájem ani proto, že se mezi sebou utvrzují v tom, že ani ti s výučním listem nezavadí o práci. Průzkum upozorňuje: Tato zpráva se ghetty šíří jako lavina. A je třeba ji zastavit.

Kouří už i desetileté děti

Záškoláctví a nevzdělanost má ovšem i další důvody. Romské děti učení příliš nebaví, mnohé se také přiznaly, že do školy nejdou v den, kdy mají donést peníze na nějakou aktivitu. Je jim trapné, že nemají na zaplacení.

V rozporu s tím je i další fakt: mnoho z nich je už na základní škole těžce závislých na nikotinu a peníze utrácejí za cigarety. Učitelé jedné z místních škol prozradili šokující skutečnost.

Podle nich jsou někteří žáci tak silní kuřáci, že nevydrží bez cigarety. Proto jsou s pedagogem domluveni na signálech – například oznámí, že potřebují telefonovat rodičům, a s vědomím učitele si odskočí zapálit.

Zpracovatelé průzkumu se také domnívají, že se v Přerově přehání, až démonizuje strach z Romů. Přerované tvrdí, že mají obavy procházet ghetty. Podle sociologů není důvod k hysterii. V romských čtvrtích od roku 2007 kriminalita klesá a dokument uvádí, že spíše než násilnické činy jsou pro přerovské Romy typické krádeže v obchodech.

Mnoho Romů také ví, které rodiny dříve jedly rituálně nečisté psí maso. Někteří třicátníci potvrzují, že to sami ještě zažili. Dnes už se ale u Romů psi k obědu běžně nepodávají.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!