🎧 Roboti ve školách nejsou sci-fi. Jsou to stavebnice, které otevírají dveře na ČVUT
V nejnovějším díle MediCastu probírali moderátoři Nikita Poljakov s Tomášem Drbalem ze společnosti BTL svět školní robotiky, tedy disciplíny, která spojuje děti, učitele, vývojáře i univerzity. Hosty byli Martin Hlinovský, lektor na ČVUT a hlavní organizátor robosoutěže, a Tomáš Bocan, student a vítěz několika ročníků.
Robosoutěž, kterou Hlinovský se svým týmem organizuje už šestnáct let, začínala s několika málo týmy. Dnes se do ní hlásí stovky studentů základních i středních škol z celé republiky. Úkolem je postavit a naprogramovat robota – například tak, aby sesbíral pingpongové míčky a v pravý čas je „nasypal“ k soupeři. Soutěž má nejen hravý charakter, ale i reálný dopad na budoucnost studentů: Ti nejlepší ze středoškolských týmů mohou nastoupit na ČVUT bez přijímacích zkoušek.
„Důležité je, že úloha není jednoznačná. Každý tým k ní může přistoupit jinak – a to je klíčové. Učí se programovat, přemýšlet, pracovat v týmu. A hlavně si zkoušejí techniku, které se jinak často bojí,“ říká Hlinovský. Jeho slova potvrzuje i Tomáš Bocan, který se k robotice dostal přes školní kroužek a dnes si staví roboty i doma: „Nejradši bych sestrojil robota, který by se pohyboval chůzí, nejen po kolečkách.“
Školní robotika stojí na pár srdcařích
Zatímco studentům září oči, organizátoři mluví otevřeně i o překážkách. Robotika ve školách dnes často závisí na jednotlivých učitelích, kteří jsou ochotní věnovat svůj volný čas, nadšení a energii. „Jeden učitel mi psal, že mu odešel školník – ten jediný, kdo mu pomáhal s dílnou. A co teď? Bez něj nemá kdo vrtat,“ říká Tomáš Drbal z BTL.
Společnost BTL robosoutěž podporuje nejen finančně, ale i vývojem samotných robotických kostek a praktickým propojením s univerzitním i firemním prostředím. „Když vidím, jak ti kluci ladí na chodbě poslední detaily před finále, připomíná mi to vývoj našich medicínských přístrojů. Stejné nadšení, stejný týmový duch,“ říká Drbal.
MediCast se dotýká i témat, která přesahují samotnou soutěž. Třeba poklesu zájmu o technické obory. „Na ČVUT se hlásí méně studentů. Často volí humanitní směry nebo ekonomii, protože je to pro ně jednodušší představa. A přitom právě v robotice je dnes obrovské uplatnění,“ říká Drbal.
Řeč došla i na holky v robotice – ač jich pořád není mnoho, jejich počet stoupá. A také na popkulturu, která paradoxně zatím nemá velký vliv: „Transformers mě minuli,“ přiznává Bocan. Mnohem důležitější než filmy je podle všech hostů osobní zkušenost – a právě tu robosoutěž nabízí. Možná proto padla i myšlenka do budoucna: vytvořit mezinárodní verzi soutěže. Nadšení by bylo, možnosti zatím chybějí.
„Ale hlavně chci, aby soutěž pokračovala a aby se na školách rozjelo víc robotických kroužků,“ říká na závěr Hlinovský. A Tomáš Bocan dodává: „Kdyby se zapojilo víc týmů, byla by to paráda. Je skvělé vidět, jak každý postaví úplně jiného robota – a přitom všichni řeší stejný úkol.“
Celý díl MediCastu je věnovaný nejen robotice, ale i českému vzdělávání, technickému nadšení a způsobům, jak mohou spolupracovat školy, univerzity a firmy. Pokud vás zajímá, co všechno umí robot z lega a co všechno se díky němu dá naučit, poslechněte si celý rozhovor.
