Půjčuj bližnímu svému

PIKOVÁ SEDMA

Vždy pociťuji velmi hluboké pohnutí nad tím, jak v předvánočním čase rapidně vzroste lidská solidarita. Právě v této době se totiž tak živelně množí případy, kdy jsou pro vás zcela cizí lidé ochotni udělat to, co by pro vás neudělal ani nejlepší přítel.

Půjčit vám okamžitě třeba dvě stě tisíc korun! Pokaždé, když vidím, jak někdo v čase adventu takto podá pomocnou ruku bližnímu, zvlhnou mi oči těžko potlačitelným dojetím.

Zvlášť, když tito lidé kvůli někomu, kdo se dostal do potíží, neváhají probdít třeba i celé noci („Půjčky nonstop! Na cokoliv!“) jen proto, aby mu pomohli najít řešení i těch nejtěžších problémů co nejrychleji. No jistě, vždyť je to tak jednoduché. Přišli jste o práci? Splácíte hypotéku? Probudili jste se ve tři v noci hrůzou z toho, co bude zítra? Kupte si motorku!

A co víc. Tito velkorysí lidé v žádném případě nečekají, až potřební přijdou za nimi. „Doneseme vám hotovost až domů!“ No teda! Docela příjemná změna proti všem těm, kteří se z našich domovů snaží hotovost jen neustále pokoutně vynášet.

Ale kdo vlastně jsou ti, kteří nabízejí tuto rychlou pomoc druhým? Podle všeho moc milí a dobří lidé. Slyšel jsem, že se nikdy nezapomenou zeptat na rodinu, a také jestli je ten moc hezký dům, ve kterém bydlíte, váš.

Jsou zkrátka sympatičtí a také inteligentní, ale zároveň nedávají nijak na odiv své vysoké IQ či RPSN. Sice úplně nevím, co to druhé je, ale předpokládám, že jako všechno je i tohle u nich stoprocentní.
Napadlo mě, že by bylo hezké aspoň těm nejobětavějším nějakým způsobem poděkovat. Jsou ale bohužel až příliš skromní, než abyste na jejich internetových stránkách zjistili jejich jména, takže pokusy je vypátrat jsou často zcela marné.

No, co se dá dělat, nezbývá mi než z celého srdce doufat, že se to těm lidem v životě přece jen jednou nějak vrátí.