Je před osmou ráno a ve zpětném zrcátku auta Sedmičky se objevuje modrý ford. Rychle míjí zaparkované redakční auto. Na radaru zabliká číslice 74. Žádná závratná rychlost. Kdyby ale silnice nevedla městem – Soví ulicí v Čekanicích.
Řidič zpomaluje, i když k povolené padesátce má daleko. Pokuta ho ale nečeká. Radar je jen informativní a větší rychlost než osmdesát řidičům neukáže. Policejní statistice však ano.
Za půl hodiny projelo Čekanicemi v jednom směru na sto dvacet aut. Rychlosti přes sedmdesát dosáhla tři, většina jela okolo pětapadesáti. Scénář s radarem je vesměs vždy stejný. Jakmile řidiči tabulku uvidí, brzdí.
„Pomáhá to, uvědomí si, že jedou moc,“ myslí si Jana Borkovcová. Přesto se tu prý někteří proženou víc než sedmdesátkou. Hlavně v noci.
Na půl hodiny se v devět večer zastavila Sedmička i v Náchodě. Velký provoz nebyl. Přesto padaly rekordy. Předpisových řidičů nejelo do Tábora z šestadvaceti víc než pět. Rychosti 76, 68, 64 nebyly výjimkou.
„Je to k ničemu. Každý ví, že je radar jen orientační,“ míní Veronika Pechová, servírka v Zárybničné Lhotě. Radar má přímo proti restauraci. Odpoledne před pátou projelo hlavním tahem na Pelhřimov na dvě stě padesát aut. Nejrychleji kamiony – 68,70. Vesnicí přitom jedou už asi půl kilometru.
„Rychlost si hlídám, když ale vidím radar, stejně zpomalím,“ namítá za řidiče Petr Tuček. Radar podle něj Lhotě ulehčil.
