„Raději kreslete, než byste hulili“

Jako by přilétl z jiné planety. Tolik energie a nadšení z něj září. Do Žďáru přijel z Beskyd, kde nyní žije. Sedmačtyřicetiletý Adolf Dudek se pyšní titulem Nejprodávanější ilustrátor dětských knih a po celé zemi dokazuje dětem i dospělým, že kreslit umí každý.

Kdy jste vy sám zjistil, že umíte kreslit a že se tím můžete dokonce živit?

Já jsem to nijak nezjišťoval, přišlo to samo. Obrázky se nejdříve líbily mému okolí a potom celému národu. Dětská tématika je mi blízká, je v ní prostor pro fantazii.

Kdy jste začal jezdit do terénu a s jakou motivací? Chtěl jste jenom získat zpětnou vazbu, nebo nové zkušenosti, nápady a náměty zúročit ve vaší práci?

Mezi děti jsem začal jezdit v roce 2004. Je to jediná možnost, jak získat informace o tom, jaké dnešní děti jsou. Jejich upřímnost a energie mi pomáhá v životě mezi dospěláky a dodává chuť do života. Získané zkušenosti se okamžitě promítnou do mé práce.

Jak vznikl neotřelý název vašeho projektu Nehulíme - kreslíme, se kterým jste se představil i ve žďárské knihovně?

Název pořadu pro větší děti jsem vymyslel při cestě autem, když jsem poslouchal rozhovor s ředitelem pražského protidrogového centra. Řekl tehdy: Raději kreslete, než byste hulili.

V čem se liší práce s nejmenšími a staršími lidmi?

Čím menší děti, tím větší uvolněnost a upřímnost. Starší mají v sobě určité zábrany dané věkem a spolužáky, ale i ty po pár minutách spadnou a energie se spojí do jedné show. U seniorů je problém v tom, že si nevěří. I u nich se to dá odstranit, musí ale chtít.

Vzpomenete si na nějaký dotaz, který vám utkvěl v paměti?

Nebyl to ani dotaz, ale chování jednoho třeťáka, který na každou moji ukázku a větu odpovídal: „Nevěřím.“ Nepomohla ani rada, ať si zajde do kostela. Jiná holčička zase každých pět minut říkala: „Hovězí.“ I takové situace je třeba ustát a být nad věcí.

Našel jste mezi dětmi na besedách nějaký velký talent?

V podstatě v každé škole se najde talentované dítě. Důležité je, aby talent nezanikl a aby se s ním pracovalo.

Jaké je to být nejprodávanějším ilustrátorem dětských knih? Máte doma nějakou cenu, která by vám toto prvenství připomínala?

Být první znamená dřít více než ostatní. Ceny sice mám, ale podstatné pro mě nejsou. Důležitá je pouze reakce těch, pro které je moje tvorba určena.

Zdědily vaše dcery talent a chuť kreslit?

Dcery talent zdědily a předpokládám, že se dříve nebo později projeví.

Malujete hodně postavičky a zvířata. Jaký máte vztah k ptákům? A spíte jako dudek?

Jediná podobnost je ta, že létám přes celou naši zemičku sem a tam s hlavou v oblacích. Rčení, že spí jak dudek, na mě neplatí. Každé ráno velmi brzo vstávám a letím za dětmi.

Narodil jste se na Vysočině, v současnosti žijete v Beskydech. Je to náhoda, anebo máte radši vyšší nadmořskou výšku?

Na Vysočině, v Poličce, jsem bydlel do svých patnácti. Poté jsem dolétl až do Beskyd. Hory a upřímný horský lid je mi blízký a těžko bych mohl žít někde jinde. Na rodnou Vysočinu nedám dopustit a pravidelně jezdím k rodičům.